Tikají mužům biologické hodiny? Aneb tátou v padesáti

„Konečně si vychutnávám, jaké je to být tátou,“ pochvalují si muži, kteří si pořídili dítě v padesáti. Kariéru už mají vybudovanou, navíc možná trochu máslo na hlavě, že se v předchozím manželství nedokázali svým dětem plně věnovat. Je to ale v pořádku plánovat pozdní otcovství?

Fenomén naší doby?

Dnešní pětačtyřicátníci a padesátníci, to je jiná káva než v 80. letech minulého století. Tenkrát už to byli pánové skoro do bačkor, dnes v nejlepším věku a ještě něco mají před sebou. Možná proto také se nyní stávají muži kolem padesátky třikrát častěji otci než tehdy. „Narození dítěte jim dává nový životní impulz, nový elán. Je to výzva, nutí je to se udržovat ve formě,“ říká psycholog specializovaný na problematiku otcovství Jean Le Camus. Ale pro dítě pozdního tatínka to nemusí být vždy tak ideální.

Biologické hodiny tikají i mužům

Zatímco biologické hodiny se stávají pro ženy v jistém věku postrachem, muži bývají v klidu. Ale i pro ně platí, že zhruba po 45. roce věku to jde s jejich plodností z kopce. Navíc je vědecky dokázáno, že u dětí narozených starším otcům dochází k různým postižením (deformity kostry, vrozená porucha vývoje lebky, syndrom polymalformace, větší výskyt schizofrenie, úmrtí in utero). Nicméně svou roli otce jsou muži v tomto věku schopni v očích dětí, hlavně těch nejmenších, plnit beze zbytku. Pro chlapečky se stávají vzorem, pro holčičky předmětem zbožňování. Jejich potomkům s nimi nic nechybí. Situace se zkomplikuje, až když jde dítě do školky.

Tvůj táta je nějaký jiný

Než dojde ke konfrontaci s ostatními dětmi a jejich otci, tak potomek postaršího muže považuje všechno za normální. Pak ale vidí, že kamarádi mají mladší a svižnější táty, kteří s nimi provádějí různé klukoviny, zatímco ten jeho s ním chodí hlavně do muzea. Často mu otevřou oči poznámky vrstevníků, někdy bohužel i dospělých. Když paní učitelka ohlásí: „Přišel si pro tebe dědeček,“ tak se dítě zarazí. Děti jsou totiž vnímavé a zvědavě zkoumají každou jinakost, nemusí to být jen věk, ale třeba tloušťka tatínka nebo jeho tetování. Tehdy je na čase s dítětem promluvit, aby nemělo v hlavě zmatek. Ostatně ono se začne i samo ptát.

Strkat hlavu do písku není řešení

Zcela jednoduše by se měl tatínek pokusit vysvětlit synovi či dceři, o co tady jde. „Když jsem byl mladší, tak jsem měl za ženu jinou paní než je tvoje maminka. S ní jsme měli děti a pak jsme se rozešli a nevídáme se. Pak jsem potkal tvou mámu, měli jsme se moc rádi a ty ses nám narodil.“ Většinou to malé děti dál nerozebírají, pro ně jste jejich táta a tím to končí.

Nebojí se děti, že jejich táta dřív umře?

Pokud nejde o muže, kteří se stanou otci v sedmdesáti nebo později, tak se děti zpravidla takto neznepokojují. „Stárnutí táty, kterému je pětačtyřicet až pětapadesát dítě nevnímá jako něco alarmujícího. Prostě stárne stejně jako máma. To spíš pro otce samotné je stárnutí strašákem,“ říká psycholog. Proto se postarší otec snaží být se svými dětmi co nejčastěji, co nejvíc jim toho předat.

Krize nastává s teenagery

Všechno celkem klape, než potomek přijde do puberty. Zvlášť když je to kluk, tak nastávají problémy. Potřebuje tátu, kterému by se mohl postavit, prosazovat se vůči němu. A to jde líp, když je takovému otci 50, než když má před sebou sedmdesátníka. Takový táta by si zasloužil spíš ochraňovat. Před svými vrstevníky se za něj někdy i stydí. I při rozdílu jedné generace je těžké si v tomto období rozumět, když už jsou to generace dvě, tak je to skutečný problém. Ale ne neřešitelný, pokud se na to postarší otec připraví. „Neměl by se bát si nechat poradit, když má pocit, že to sám nezvládne,“ doporučuje těmto mužům psycholog. Je to cena, která se za tohle pozdní štěstí platí. Nicméně někteří odborníci, aniž by chtěli generalizovat, se přiklánějí k tomu, že stejně jako existuje pro ženy biologický a sociální čas, kdy být matkou, tak by měl podobně platit i pro otce.