Tetička Mařka
Hlavní hrdinkou naší svatby jsem nebyla ani já, ani můj nastávající, ale tetička Mařka.
Zdroj: archiv redakce
Měli jsme velikou vesnickou svatbu, a tak jsme se museli domluvit, kdo kde bude spát. Část svatebčanů spala na hotelu, část u sousedů a další “ várka“ u našich v rodinném domku. Pár týdnů před svatbou se nám soused svěřil, že se mu ztrácejí slepice, a že si na toho „lapku“ počíhá.
V tom předsvatebním ruchu jsme na jeho problémy ale pozapomněli.
Svatba byla veselá, hodně se pilo, jedlo, hodovalo až do pozdních nočních hodin. Všichni věděli, kde pak svou znavenou hlavu a tělo složí. No, věděli…
Já s manželem jsem spala u našich v mém dětském pokojíku, v dalším pokoji spala teta Mařka…. Nějak jsme v tom shonu pozapomněli na strýce Pepana. Naposledy byl viděn, jak zpívá u muzikantů.
Nad ránem nás probudil pořádný virvál. Hluk, běhání po domě a křik tetičky: Tady žádný zloděj není, tady spí svatebčani!!! A práskla dveřmi. Vzápětí nám sdělila, že zrovna vyhodila policajty. Ti se však do půlhodiny vrátili a s sebou měli umolousaného strýce Pepana s malým demižónkem v ruce. Našli jej, jak se toulá po dvorku souseda nedaleko kurníku, když právě soused vyrazil se vzduchovkou na škodnou!
Ještě, že policajti jeli zrovna kolem a slyšeli řev a nadávky. Jinak, kdoví, jak by to dopadlo. Strýc si zmýlil dům a šel “ přenocovat“ k sousedovi, místo k našim. A ten jej omylem považoval za zloděje slepic.
Tím se nakonec ukázala hbitá lasička a strýc Pepan se brzo stal sousedovým nejlepším přítelem. Jezdí tam dodnes!
Tetička Mářa se stala pověstná tím, že neváhala a v zájmu klidu svatebčanů vyhodila policejní hlídku…
Jarka Bernatíková
