Teta zlodějka
VÁŠ PŘÍBĚH Stalo se to před dvěma roky v červenci a my v neděli slavili hody. Znáte to. Starosti, přípravy, vaření… I já tehdy měla starostí nad hlavu.
Zdroj: archiv redakce
Čekal mě úklid domu, pečení a do toho mě kamarádka poprosila, abych jí pohlídala jejího dvouletého syna, že si potřebuje něco zařídit. Nejlepší přítelkyni se neříká „ne“ a proto jsem kývla na souhlas.
Nikdo si mě nevšímal
Jirka si tiše hrál, já si dělala svou práci. Odpoledne jsem potřebovala jít nakoupit. Vzala jsem nákupní tašku, do kapsy peněženku, Jirku za ruku a šli jsme.
V obchodě si jedna zákaznice zaujatě prohlížela časopis, další pak stála u pokladny a prodavačka ji obsluhovala. Nikdo si mě nevšímal. Vybírala jsem nákup a dávala ho do nákupního košíku.
Osudové zamyšlení
U chladicího boxu jsem se však zamyslela a bezmyšlenkovitě vložila máslo místo do košíku, do tašky. V oddělení pečiva jsem ještě vzala chleba a nějaké rohlíky a došla až k pokladně. Tam jsem, nic netušíc, vyskládala nákup na pult a prázdný košík vrátila do stojanu k ostatním.
Vyndej to máslo!
Když jsem se chystala k placení, ozval se vedle mě dětský hlásek: „A teto, ještě to máslo, co máš v tašce.“ Překvapeně jsem se po něm podívala. Vůbec jsem si nevšimla, že by Jirka viděl, kam to máslo dávám. Po celou dobu totiž stál u regálu s cukrovím.
Mohla jsem se propadnout
Všichni se na mě otočili a já si přála propadnout se hluboko pod zem. Což se však nestalo a já střídavě rudnoucí a blednoucí musela sáhnout do tašky, vytáhnout ono proklaté máslo na světlo a pokusit se tuto trapnou situaci vysvětlit. U nás v jednotě máme naštěstí solidární prodavačky. Dobře mě znají a vědí, že bych se krádeže nikdy nedopustila. Mému vysvětlení, že jsem si neuvědomila, kam zboží dávám, uvěřily a máslo mi se smíchem zaúčtovaly. I když z „právního“ hlediska mi tento „přestupek“ prošel, v rámci společnosti to byl trapas jako hrom. Však se na můj účet bavila celá dědina ještě asi týden.
Lída
