Život bez dudlíku

Ahoj. Paní Lucie, tak to vám gratuluji, vy jste SUPERMATKA. Nevím kolik dětí přesně máte, ale obdivuji jak vy u své dcery na všechno přijdete. Já mám děti dvě a čert, aby se v nich vyznal. 🙂
Má starší dcera, které je dnes devět let, měla dudlík na spaní do 2,5 let. Po návštěvě zubní lékařky, která ji vysvětlila, že ji dudlík udělá škaredé zoubky, sama dudlík vyhodila. Za to má mladší Evička dudlík odmítla a já musím říci, že toho někdy lituji. Ona se v noci často budí a já bych ocenila i takového pomocníka jakým je dudlík. A to se opravdu snažím přijít na příčinu!!! Dnes je jí 19 měsíců, a to že je bez dudlíku jí vůbec nebrání si strčit do pusy cokoliv :-D.
Takže milé maminky, pro které je dudlík pomocníkem, nenechte se nahlodat a věřte, že každé dítě dudlík jednou odloží.

Řekla bych že v takových případech sou na vině rodiče a ne dudlík. Dudlík obyčejně pomáhá, ale pokud se rodiče nevěnují dítku a chtějí mít klid a furt strkají dudel do pusy tak to je špatně. Dudlík jako taková věc není špatná, zuby může křivit až v momentě kdy je používán nadmíru. Nesmí se jen zneužívat, ale pokud sou rodiče pohodlní a cpou ho i když není viditelná a odůvodněná potřeba ho použít tak je to zlé.Rozhodně si nemyslím že by se tu musela každá matka co ho nedá zviditelňovat a dávat se za příklad toho nejlepšího. Každé dítě je jiné a má jiné potřeby, některé děti se samy odstaví od prsu některé jsou závisláci na mámině prsu až do bůh ví kdy, to se tu budete taky předhánět kdo dřív či vůbec? Základem této diskuze bylo jak šetrně ho dát za optimálního času pryč

Hezky se řekne – nemít dudlík… dcera ho nafásla v porodnici (nebudu soudit sestřičky, rozum mi říká, že pokud hypoglikemické dítě na kapačkách glukozy v jednom kuse brečí, pravděpodobně se tím, vysiluje). Po té co se její zdraví zlepšilo a konečně jsme mohly domů (trvalo to 3 týdny), jsem zavedla dudlík jen na usínání a spaní s přesvědčením že jí ho v roce vezmu. Ale člověk míní a dítě mění… teprve v roce se jí začaly klubat zuby… první se objevil v 15ti měsících. V té době jsem už měla doma zásobu kousátek všech druhů a tvarů… ŽÁDNÉ nechtěla, do pusy to dala jednou a dost. Bylo mi to divné, ovšem jen do té doby než jsem zjistila že si dásně masíruje dudlíkem…. takže tedy babo raď… vzpoměla jsem si ma bráchu který si ještě v první třídě cucal palec a usoudila, že pokud má ten dudlík jinou funkci než na uklidnění, tak to nebudu hrotit… Jak to dopadlo? Těsně po druhých narozeninách se prořezal poslední špičák a pár dní na to dcera sama vyhodila dudlík do koše a ani jednu noc ho nehledala, nebrečela, nedivila se. PS.: druhé stoličky ještě nemá, to jsem zvědavá jak to zvládne (no dudlíkem by si max. natrhla koutek) :-).