Z bříška rovnou do nebe

Hltala jsem ten příběh a najednou konec.Až příště pokračování.
Mám taky tu špatnou zkušenost.První dítě bez problémů na poprvé a po 10letech jsme se dohodli pro pořízení mého druhého,přítelova prvního dítěte. Nechali jsme tomu volný průběh a hned se zadažilo,ale v 9tt bylo mé těhotenství ukončeno- pro zamlklý potrat.Myslím,že to s každou ženou zamává.Je to strašné. Nikdy více!

Nedovedu si ani představit jaké to musí být a jen skláním klobouk před těmi kterým se to stalo a dokaží se s tím poprat.Já jsem ale také zažila velký strach o mé miminko.Ve 28.tt mě doktoři začali strašit předčasným porodem (kvůli zkrácenému čípku).Říkali,že miminko by bylo ještě moc slabé pro život,ale to se časem spravilo a najednou v 36.tt mi paní doktorka řekla,že miminko neroste a mohlo by se narodit mrtvé.Diagnoza jasná – hypotrofie plodu.Rozbečela jsem se rovnou v ordinaci a když jsem odcházela s papírama k hospitalizaci na lůžkové oddělení se mi honily hlavou nejhrůznější představy.Už to nikdy nechci zažít znovu a to to vlastně dopadlo dobře!Po jedenácti dnech v nemocnici píchání injekcí,kapačky a léků mě pustili domů.Náš chlapeček začal zase růst. Ve 41.tt se nám narodil zdravý 3,4 kilový zázrak Adámek.Teď je mu 7 měsíců.Jsem moc šťastná,že vše dopadlo dobře!Tímto bych chtěla říct,že ne vždy to dopadne špatně.Chce to hlaně sílu a věřit.A proto všem nastávajícím maminkám přeji hodně sil a víru v dobré!

Zdravim neco takoveho zazivam uz po druhe!Minule tehotenstvi pred 3lety ukonceno v 23tydnu pro vrozenou vyvojovou vadu neslucitelnou s beznym zivotem,nasledovali vsemozne testy ktere meli odhalit kde se stala chyba a taky jestli ja nebo partner nema predpoklady k necemu takovemu.Vse vyslo tak ze oba sme zdravi a pravdepodobnost opakovani je velmi male a ale moznost itak mala je.A jak rekli tak se stalo.Po dlouhem zvazovani a utesovani sama sebe ze to byla jen blba nahoda a opakovat se uz snad nemuze(dvakrat nan nas takova smula snad nesedne)sme se rozhodli pro dalsi mimi!To bylo v rijnu a stesti nam pralo a ja hned otehotnela!Celou dobu me provazily myslenky na minule tehu a tak sem hned sla na ultrazvuk do prenatalniho centra kde uz maji moji kartu a vedi co maji hledat a na co se soustredit a kde nam diagnostikovali u prvniho mimi VVV.Tam me vysetrili v asi 8tydnu a hned si nas objednal na 13tyden na screening.U toho vyslo vse v poradku tak sme zacli pomalu verit ze se tentokrat nic nestane ale male pochybnosti nas neopousteli.Znovu nas pozvali za 3tadny a to uz se nase pochybnosti zacly rysovat.Mimi neroste jak ma a vypada to ze ma tu samou VVV jako minule:O jdem znovu v pondeli na kontrolu a mereni mimi a tam se dozvime ortel.Jestli je proste jen mensi a vada to neni nebo budu muset opet ukoncit tehu predcasne s nestastnym koncem.Kvuli pokrocilemu stadiu tehu uz to nejde jako potrat do konce prvniho trimestru ale uz je budu muset porodit a mimi porod neprezije kvuli vade kterou nejspis ma.Zazila sem to jednou a porad myslim na to ze uz jednou sem je takhle ,,zabila“a ted nejspis budu muset zase:-/je to strasne a nevim jak to zvladnu ale jedno vim jiste ze proste musim!Vsem preji aby si sveho tehu a dobreho prubehu uzivali a deti jim delali jen samou radost,znovu uz to zkouset nebudu ale zvazujem nekdy v budoucnu adopci tak uvidime.neverim tomu ale kdyby nahodou se vse v dobre obratilo tak se urco ozvu aby to bylo inspirujici i pro jine maminky ktere nemaji tehu a vse zrovna ukazkove ze zazraky se deji:-)

Je mi líto, že nás je tolik…. co zažily špatnou zkušenost.
My to měly ve 20 týdnu na druhém sonu vývojových vad. Pak to šlo ryychle….. test plodové vody kde zjistily po X dnech že jsme oba v pořádku. Pak rozsudek vývojové vady – tak závažné, že by to nebyl „normální“ život pro prcka a také pro nás (mě)…. Píšu v závorce mě protože ty chlapy to prej po nějaké době vzdají -nesnesou pohled na nemocný mimčo…. a odejdou….
Následovalo vyšetření a ukončení těhotenství….. Na hovno (pardon) bylo, že sem cítila šimrání v bříšku… To bolelo, ale nevzdáme se!!!!! Zkusíme to dál….
HOLKY MOC DRŽIM PALCE ABY TO VYŠLO!!!!!

I když jsem ještě příběh nedočetla, předpokládám, že bude mít podobný průběh jako ten náš… Naše první miminko, naši holčičku Zoi jsme čekali v srpnu 2008. Měla jsem krásné těhotenství, bez nějakých problémů, pracovala jsem až do konce…

Týden před termínem se mi zdálo, že už tolik necítím pohyby – samozřejmě jsem se uklidňovala, že už tam mimi nemá tolik místa, že už to asi brzy přijde atd., každopádně odpoledne jsme raději zajeli na ultrazvuk a tam nám spadl celý svět…. „Je mi to líto, ale miminko je mrtvé“ byly slova lékaře…… Následoval císař, po dvanácti hodinách umělých bolestí a mé velké snahy jsem se bohužel neotevírala, císař byl pro mě nakonec vysvobozením.

Důvod úmrtí jsme se nikdy nedověděli, holčičku jsem neviděla, manžel ano a dodnes toho lituju…

Ale nezoufejte, maminky, musíme být silné, já jsem se snažila být jako skála, za 8 měsíců jsem znova otěhotněla a teď už má naše Elenka 13 měsíců a je to náš největší poklad! Nejsem ani první, ani poslední, ten, kdo to sám neprožil opravdu těžko pochopí… Čas je nejlepší lék. Buďte silné, přeju hodně štěstí, nepodceňovat „vnitřní hlas“ a nevzdávejte to!

Jano držím vám moc palce aby ste našla sílu to zvládnout.
Já si neumim představit, přijít o prcka v až tak vysokém stádiu těhotenství.
Mě velmi pomohl babyweb, protože na diskuzi, která je podobné této jsem si s holkama popovídala o tom trápení, bolesti a slzách….
Nevím jestli bych vám to měla psát, ale už jsem to v sobě trochu zamkla a doktor mi řekl, že po 3měsících se můžeme pokusit o další mimčo.
Já sem se naštěstí otevřela, takže jsem to porodila… Křeče a bolesti byly strašné, ale nakonec mi spal balvan když to bylo všechno za mnou. myslím i vyčištění…. Teďka už můžeme se pokusit o mimčo. Nám se to totiž stalo na začátku září – to jsme se dozvěděly o velké vývojové vadě (byla to středa) a za týden v pátek jsem byla na předoperačním vyšetření – v pondělí 13.9. nástup a 14.9. bylo po všem. To datum si budu pamatovat do konce svého života.
MOC MOC MOC VÁM DRŽÍM PALCE ABY VŠECHNO ŠPATNÉ BYLO ZAMČENO V PANDOŘINĚ SKŘÍNCE A ABYCH SI PAK PŘEČETLA – ŠŤASTNÝ KONEC JANY 🙂

Milá Jano, moc na Vás myslím. Mé první těhotenství probíhalo naprosto bez problémů a narodil se nám zdravý chlapeček. Druhé těhu bylo mimoděložní. Další opět probíhalo pohodově, až ve 24. tt chlapeček nerostl tak rychle, jak by měl. Na genetice mi dělali všelijaké testy, zda je mimi jen malé, nebo jestli je někde problém s tím, že za 10 dní mám přijít na kontrolu. Pak vše ale vzalo rychlý konec. Po 3 dnech jsem měla slabší pohyby a následovala ihned hospitalizace, kde mi pan doktor na příjmu řekl, že mimi je za hranicí životaschopnosti. Ale vzhledem k tomu, že už to byl 26. týden, nemohli mi lékaři těhu ukončit a řekli mi, že tak do 14 dnů přestane bít srdíčko a poté mi porod , resp. potrat vyvolají. Není nic horšího, než čekat, až v bříšku vyhasne život, který ani nemohl začít… Za 4 dny mi pan doktor na ultrazvuku sdělil: „Dokonáno jest.“ Na ta slova nikdy nezapomenu… 29.1.2009… Na důvod, proč se tak stalo se nepřišlo. Je to tak těžké, bez bříška, bez miminka… i odpovídat synovi, proč mimi není… Dlouho jsem se z toho nemohla vzpamatovat a nakonec jsme si za rok jsme si pořídili pejska a do měsíce jsem otěhotněla. Nyní jsou naší Zuzance měsíce… Moc a moc jsme za ni šťastni, ale na chlapečka nikdy nezapomene. Hodně síly, vše se v dobré obratí, už bude jenom líp!!!