Ano, je maličká a opravdu bys jí měla vychovávat už odmalička-od narození-rozuměj-vychovávat takto malé miminko rovná se chovat a chovat, dokud ho nevychováš a nebude samostatnější a samostatnější:-).Pro takto malé dítě je to základ, z kterého pak staví celý život. Pozor ale neměla bys chovat jen, když si ono zamane (platí zvlášť pro pozdější věk)-třeba v noci, kdy se má spát se musí nučit, že se spí atd, to nechováš, jen mu nabízíš svou blízkost-v přírodě bys dítě také neodkládala někam jinam, ale nabízela bys mu bezpečí u Tebe a nevstávala bys z teplé postele, když by bylo okolo zima-neměla bys na výběr (výběr a pohodlí v dnešní době komplikuje výchovu)…
Pěkně psané knížky o výchově píše třeba Jiřina Prekopová (Malý tyran, Když dítě nechce spát, a další a další…), jestli si nejseš jistá-já také u prvního byla, tyto a další knihy mi velmi pomohly najít správnou cestu a pochopit proč se leces děje.
Ano, když dítě necháš vybrečet, asi si zvykne, že ať ho trápí cokoli, nikdo mu nepomůže, nikdo nenaplní jeho přirozenou potřebu, ale je velice pravděpodobné, že si vytvoří nějakou závislost-třeba v dospělosti nebo přijme nějakou náhražku, co ho bude uklidňovat, ono si poradí, ne že ne.
Já vychovávám všechny děti, mým velkým pomocníkem je třeba šátek, a o nějakém rozmazlení nemůže být řeč, rozmazlit se může materiálním způsobem, přemírou hraček a máním všeho, čeho si zamane, ale fyzickým kontaktem se rozmazlit nedá, teda pokud vychází z rodičů přirozeně a dítě o něj nemusí bojovat. Když bojovat musí, může se stát, že to ve slabé chvilce vyhraje a to není dobrý způsob, jak získat to, co má být přirozené, může se to obrátit proti dítěti i rodičům.
Hodně štěstí.
