Věk a těhotenství

Ahoj, když jsem pročítala vaše názory, tak jsem si řekla, že tady taky přidám svůj komentář. Za dva měsíce měsíce mi bude 23 a dnes jsem vysadila antikoncepci. Nemyslím si, že je to brzo. Manžel je o osm roků starší, rok jsme manželé a oba cítíme, že bychom si mimi už přáli. Tak začínáme 🙂 Dle mého ideální věk není. Pro každou je čas na miminko jiný, dle toho, jak to sama cítí. Pokud partner chce mimi taky, tak je to ideální stav, který bych přála každé. Tak mi, prosím, drže palečky, aby se nám to brzo podařilo a já mohla svým milovaným říct, že se můžou těšit na přírůstek do rodiny. 🙂

Souhlasím s tebou,byť mé maličkosti bude za 14 dní 40.U mě není problém kariéry,ale bohužel 15 let snažení se a nezájem doktorů.Nyní jsem změnila doktora-již po 5 a už to všechno 3 měsíce jede na plný plyn.Když se jí německý styl líbí,tak ať se tam vrátí……..

🙂 Tak abych vám trochu snížila věkový průměr: je mi 41 let (cítm se ale na 35), tak na váš blog napíšu také 🙂 Jsem těhotná zatím jen v 8 týdnu, mám syna 11let. Když mi bylo 27 měla jsem 3 roky po vysoké škole, byla jsem vdaná a chtěla jsem dítě, měli jsme bydlení, psa…. přes dva roky jsem nemohla otěhotnět, syn se narodil skoro po 3 letech.Probíhalo to takto: Po roce co to nešlo jsme byla na _IVF, ale to nevyšlo a já byla tak psychicky vyčerpaná, že jsem si řekla, že to takto nechci. Nejprve jsem se dala půl roky do klidu a pak jsem začala jsem navštěvovat homeopata a také cvčení dle Mojžíšové a denně jsem cvičila! a do 4 měsíců jsem otěhotněla. Manžel dostal práci v zahraničí, tak jsme se odstěhovali když jsem byla v 5 měsící, narodil se nám tam zdravý chlapeček. Měli jsme moc velkou radost, postupem let jsme ale zapoměli na to, že jsme na světě nejen naše dítě ale i my dva jako partneři a čas jsme trávili jen všichni pohromadě a ani jeden den spolu jen my dva s manželem. Dejte si na tohle pozor a pravidelně si nechte nějaký čas pro sebe a to bez dětí! Manžel mi řekl, když bylo dítěti 3-4 roky, že už další nechce, že jedno stačí – byl moc pracovně vytížený. Nechápu, všechno jsem zajišťovala já neřešil nic než svou práci, o víkendech jsme podnikali výlety a sport – s dítětem. Měli jsme nový dům. Po 2 letech jsem ho přemluvila a až po dalším roce a půl otěhotněla a bohužel potratila a pak po dvou letech ještě jednou otěhotněla a zase v 3 měsíci potratila, ale to už byl celý náš vztah na štíru (asi se na tom podepsala nervozita, když jsem viděla, že manžel to dítě ani nechce)….Jsme nyní rozvedení. Jak měl dřív syna rád, tak o něj nyní zvláštní zájem nyní nemá Má svj život, své zajmy – golf, potápění….
Já mám nyní 2 roky přítele a spolu jsme se snažili o miminko, protože víme, že buď teď a nebo nikdy…a po třech měsících heleďme se je to tady! A já jen doufám, že to bude dobrý až do konce. Oba se na něj hrozně moc těšíme, jsme docela dobře zajištění, můj syn si už mnoho let přeje sourozence….takže chybí už jen to zdraví! I přesto všechno co jsem si prožila: Můj názor je – děti ano, ale s rozvahou! a to i přesto jak těžko se k nim někdy přichází. Děti nejsou štěňata a jsou tu navždy a my jsme tu proto, abychom jim byli oporou a byli tady pro ně. A taky jsme tady i samy pro sebe, ale když jsou děti malé tak víc pro ně. A bývá to velmi náročné..:-)))
Přeji vám všem, aby jste se rozhodly ve správný čas. Když je někomu méně než asi tak 22, tak by měl raději ještě poznat víc sebe i partnera, život a teprve pak si na sebe vázat takovou zodpovědnost. To je můj osobní životní názor. A pár roků už na světě jsem…a přesto názory jsou různé, že?

No věk a těhotenství, přijde mi směšné, že se odsuzujou dvacetileté, že je to brzo a pětatřicetileté, že je pozdě… Každý to musí mít srovnané podle sebe, když se rozhodne je to její věc a ostatní to můžou jen respektovat 🙂 a pomlouvat 😀 … Mě je 25 a přes dva roky se marně snažíme, švagrové je 35 a mohla by rodit pořád 🙂 Tak že myslím, že na věku nezáleží…

Ahojky,já jsem taky tak potrhlá jak jsem už psala je mě 37a chci mimi,ale mám nevýhodu že mám staršího přítele,mi také od srpna zkoušíme a pořád nic,zkouším různé rady a fígle.Hloupě si nemusíš připadat je nás tu víc,každý jak se cítí,já se třeba vůbec necítím na 37,ale na 30 😀 .Tak napiš jak pokračuješ,pa.

to nulu86: ahoj, ten pronájem jako problém nevidím….my sice bydlíme ve vlastním,ale zase máme hypotéku…a v dnešní době má asi dluhy každej…mně je už 27 a dítě bych chtěla strašně, jenže nemám ovulaci a zatím se to nedaří vyřešit….a tak mi nezbývá než doufat…

Já jsem své první dítě měla ve dvacetisedmy. A mám pocit, že to bylo akorát. Teď za měsíc čekám druhé, bude mi 33 a jsem spokojená. Muži je 44 a taky se těší. Bude to už jeho třetí dítě a sám říká, že o svých dětech nic neví, jak byla bývalka těhotná, jaký byly miminka, nic. Teď si to užívá a některé věci jsou pro něj nový. A to z nás jeho synek za sedm měsíců udělá ješte prarodiče. To bude teprve sranda.

Ahoj holky,
jsem ráda, že nejsem sama, která chce v „pozdějším“ věku mimi. Mám 38 let, v červnu jsem se podruhé vdala a s manželem jsme se rozhodli, že bychom chtěli ještě rodinu. Manžel má 42 let, ale oba se cítíme mnohom mladší. Mám už 19-ti letého syna a vím, že bych si teď mateřství užila mnohem více než v 18ti..:)
Takže pokud to půjde, budu moc šťastná! A přeji všem, které to chtějí zkusit v tomhle věku, ať se to podaří a moc moc držím palečky!:) 🙂