těhulky halooo

Katie neboj mě se to taky neskutečně táhlo a hodněkrát jsem měla nutkání zůstat na neschopence,hlavně když měl šéf svoje dny 😛 a nebo byli nějaké komplikace.Jenže holky mě vždycky podrželi a šéf se z toho vyspal tak jsem to vydržela,ale teď už se těším.doma bude sice od září prázdno (děti jdou do školy) ,ale třeba budu ddpočívat.Ta´tka pracuje v Praze což je od nás 250km a dělá 4 dny a 4 je doma 🙁 ,akorát pejsek je pořád se mnou.

Anetko v kterým týdnu jsi?

Ivko: přesně přelom 15 a 16
Veriburi: já bych právě i docela šla, ale manža nechce – že mám ještě chvíli vydělávat, ať má mimouš co nasebe :oD

Veriburi: já mám obrovský štěstí, že manža je programátor – vydělává dost… Ale stejně je to divný, najednou přijít o dobrej 7 tisíc z rozpočtu… Uvidíme, jak to bude vypadat teďkon – přestěhovali jsme se za Prahu, takže dojíždíme, ale zase jsme si měsíční náklady snížili asi o 10 tisíc :oD Tak uvidíme… Dám tomu právě ještě jeden „zkušební“ měsíc – a když to vyjde, tak půjdu… V práci jsou akorát stresy a problémy, to mi za to nestojí…

Anetko,tak to už tě únava bude pomalu opouštět 🙂 , já ji měla do 4 měsíce a pak úplně super.Akorát mi zůstalo zadýchávání,někdy si připadám jako lokomotiva 😀 .

Ani nemluv já si připadala jako k ničemu,měla jsem pocit ,že si všichni musí myslet ,že jsem pěknej lenoch,ale asi jsem si to myslela jen já.Hlavně se neboj říct,aby ti ostatní pomohli,já to nejdřív nedělala,myslela jsem ,že musím zvládnout vše jak před tím a pak padala mrtvá a totálně vyčerpaná.Až když jsem si uvědomila ,že jsem podrážděnější víc než je zdávo,křičím na děti a vlastně to odnáší i mimi v bříšku,řekla jsem STOP takhle ne!
Teď úkoly rozdělím (děti sice občas protestují. 🙂 ) a je to poznat,už jsem v klidu a pohodovější.
Akorát jsem blázen na okna ,mám je ráda čisté a pořád po nich šplhám (potají manža se za to rozčiluje) ale před 3 týdny jsem měla problém s krvácením a pan doktor hned poznal, že jsem něco takového dělala.Takže už neumývám a taky to jde 🙂

Ahojte holky, koukám, jaký jsou tady přírustky. Novým maminkám gratuluju a přeju hodně moc síly a zdraví jak vám, tak miminkům.
Holky, píšu vám naposledy, byla jsem na kontrole u gyndr a bambíno se vůbec neukázalo. Moje děloha je prázdná. Bambíno to nezvládlo. Vůbec nechápu, kdy odešlo. Když jsem se vrátila z Bulovky, tak jsem měla vložku prokrvenou, ale myslela si, že to je po tom vyšetření, páč mě dr. poučila, že kdybych potrácela, že ze mě poteče jako když pustíte kohoutkem a že to je víc, než při běžné menstruaci. Takže nejen, že jsem nevěděla, že jsem těhotná (ze začátku, páč mě nic nebylo), ale ještě ke všemu jsem ani nepoznala, že bambíno odchází. Je to zvláštní pocit. Když mi paní gyndr natočila monitor ke mně, abych se přesvědčila, že je děloha prázdná, tak jsem absolutně nic necítila. Řikala jsem si: kam šlo, to bambíno? Když to projížděla semtam, tak mi to pomalu docházelo – ono tam opravdu nejni! Seděla jsem pak jak přikovaná k tý židli, zatímco paní gyndr. přemýšlela, jaký bude postup. Přepadl mě tak silnej pocit sebelítosti, jako nikdy ne.
Pak jsem zavolala partnerovi, byla jsem tam autem, ale věděla jsem, že nejsem schopná ho ani otevřít. Partner za mnou přijel, během tý doby sem seděla v parku a v tu chvíli mi to vše docházelo. Proč se u mně bambínovi nelíbilo? Jak je možný, že se to semele všechno tak rychle? 14 dní usínáte s partnerem s nádherným pocitem, že jste spolu stvořili a tvoříte nový život, bavíte se o tom, jaký budou nadcházející měsíce a vůbec fšecky další měsíce dopředu krásný. Jak nás to hrozně obohatí a posune dál. Pak přijde první zádrhel – a je konec.
V přírodě přežijí jen ti nejsilnější. Těhotenství je příroda. Bylo to naše první těhu, za 3-4 měsíce prý určitě k paní gyndr přijdu se šťastnou zprávou. Musíme věřit, politovala jsem se, partner je skvělej a pomohl mi pochopit to, že dobrý na tom je, že je vidět, že jsme oba v pořádku a za pár měsíců se budem zase z miminka radovat.
Chvíli mi bude trvat, než přestanu brečet a myslet na to, kde se stala chyba.
Paní gyndr mi to pověděla krásně: „kdyby vám bylo 40 a byl to váš 10. spontánní potrat, tak brečím s vámi. S partnerem jste oba zdraví, schopní přirozenou cestou počít miminko, tak za pár měsíců Vám budu ukazovat miminko“.
Holky, opatrujte se, hlaďte bříška, radujte se z těhu, buďte porád takhlenc fajn a nápomocný, bylo super tady s vámi být. Budu na vás koukat, jak rostete <:o) .
Marta

Ahoj holky,
Marto, to je mi obrovsky líto:| , je to moc smutné. Ale je vidět že na to máš zdravý pohled, smutek si teď musíte prožít, hodně z nás co tady jsme si prošlo tím stejným. Máš doma oporu v partnerovi a to je krásné. A nejen že nás budeš dál číst, ty se stihneš ještě znovu přidat:) ! A piš kdykoli, neodcházej. Všechny ti budeme držet pěstičky. Uběhne to jako voda a uvidíš znovu //:) .
Přitul se k miláčkovi a odpočívejte. Všechno bude tak jak má být.
Pa