těhulky halooo

Marmlo – moc děkuju za radu:) Jinak byteček máte krásný a věci pro miminko super, já s nakupováním začnu asi už za chvíli a v říjnu začneme zařizovat pokojíček:D

Radushko tk to gratuluji, je paráda vidět je jak prospívají viď? A bylo vidět všechno? A co termín porodu, posunuli ti ho nějak nebo se to neřešilo?

Radko, tak to je super jak kluci rostou, to budou teda chlapáci, co? Ty pohyby těch broučků je hezké pozorovat.
katus mně ta fialová napadla podle tapety, byla totiž jediná co se mi líbila z toho mega výběru. Jinak ta část u kruhovýho vchodu je kuchyň vedle linky, ale zeď ještě bude mít nějakou tu ozdobu, ještě stále nemáme hotovo. Pokojík budem dělat asi za měsíc, takže ten přidám později

Ano Radko to maloval manžel, jen ložnice je kompletně vymalovaná, ještě budou nějaké drobnůstky přibývat.
S tím jak píšeš o té výchově ono udělat z dětí slušné lidičky dá v této době dost práce, zatím nemáte děti, takže máte ještě představy, ale ono se pak bude vyvíjet osobnost dětiček a ke každému se budete muset chovat malinko jinak. Já taky před narozením Krise měla nějaké představy, ale ty jsou pryč a jen dělám co umím a já o sobě klidně řeknu, že mám báječné děti, ale ono se ukáže až budou dospívat jaký opravdu jsou.
Jinak mi můžeš věřit my víme co je to být na dně a nemít ani na blbej chleba, ale i přesto se dokážem starat o děti a dát jim vše co potřebují. Ale tím si bohužel v této době projde spousta lidiček. Já nikomu neříkám jak na tom jsme a nedělám jim radost, že se mají třeba lépe. Já jen všechny štvu, že mám báječného muže a rodinu a vlastně chci toho s nima plno věcí ještě zažít

Radushko, tak to je paráda, že vám to takhle vyšlo, že byli vzhůru a všechno ukázali 🙂
Já začínám mít trochu obavu – dneska mimíska vůbec necítím… Jindy kope i v práci a ráno, ale dnes ne, pořád čekám, různě se prohýbám, ale nic… Zítra mám jet na 5 dní služební cestu do Norska a vůbec nevím co mám dělat. Snad to bude v pohodě a mám zbytečný stres. Já jsem si přečetla, že se mají hlídat pohyby a když dítě cítíte méně než 10x za den tak volat doktorce… Jenže ta moje už tam nebude a navíc bych musela zrušit tu cestu… Což by samozřejmě šlo i když komplikovaně, ale jak mám poznat, že zbytečně nepanikařím a že je to vážné?

Marci ale já to takhle právě nemyslím. Pořád to asi nedokážu napsat tak aby to šlo pochopit tak jak to myslím:D . Zkusím to jednoduše. Myslím, že každé dítě je formováno tím jak se chovají jeho rodiče. Vnímají to už teď v bříšku, od malinka v tom budou žít. Ať už bude praxe jákakoli, co se týče výchovy od nás, děti budou vnímat nás. Nás rodiče. Naše zvyky, naše tempo. To, jak se chováme v daných situacích, jak se stavíme k problémům, k radosti, k životu.
My zase nemáme strach přiznat že jsme něco nezvládli. Když nám po domě běhali exekutoři, mávali jsme čumilům naproti z domu. No a zase jsme se vylízali.
Marci, mně dávali doktoři rok života. Já si sama vyběhala pražský IKEM, šla jsem proti systému který tady je, a teď jsem tři roky úspěšně po transplantaci – a navíc jsem si dovolila ještě čekat miminka a rovnou dvě. Nazabalila jsem to, spousta jiných ano. A to chci po mých dětech, protože vím že mít vlastní názor je to nejdůležitější. Mně to zachránilo život.

Raduš chápu jak to myslíš.
Určitě není dobré to zabalit, my také nic nevzdali to by jsme už nebyli my dva a už vůbec ne děti. My se nebojíme taky čelit tomu co příjde, nás to naopak vždy posílilo a jsme spolu. To je to co nás dělá silnějšími a odolnější.
Jsi opravdu silná osobnost a to je dobře, ani když Ti bylo ouvej si to nevzdala a to je to co si já na lidech moc cením. ty jsi se poprala s ošklivýma věcma, ale jdeš dál a tak to je správné. Na to mohu jen říci, že máš můj velikánský obdiv

Holky díky, trochu jste mě uklidnili, snad je jen otočené, sem trochu zmatkář, jinak jsem v klidu, po tom co mi doktoři od začátku těhu napovídali bych musela zešílet, dkybych se nad tím stresovala, ale jak jedu pryč tak se bojím abych to tam nemusela řešit.:(
A k té výchově – já si mylsím, že každý z nás si v životě projde méně štastnými obdobímia jde přesně o to – nevzdat to – takže ty děti by taky měly být připrvané, že nebudou mít jen umeteno, že si musí všechno zasloužit, samozřejmě ale musí cítim, že je za nima vždycky ten rodič, který když bude nejhůř tak je připravený ej podržet, Alepsoň u nás to tak bylo – tedy ještě měkčí musím sebekristicky uznat, já bych třeba na nás byla tvrdší – hlavně na ségru 😀 , ale jediná jistota kterou v životě mám je v mých rodičích, ti jediní mě nikdy nezklamali a věřím, že nezklamou. Což neznamená, že bych snima vždycky vycházela dobře, od 13 let u nich nebydlím, ale přesto si myslím, že to zvládli. Chci, aby to moje dítě cítilo stejně.