táta sobec? poraďte

Ahojky
teda to je síla. Některý chlapi těhotenství a narození miminka neprožívají. Začínají si s dětmi hrát až když s nima podle jejich slov něco je. Mám takovou kamarádku a tohle jsem nechápala.
My ženy to prožíváme jinak, my si miminko uvědomujeme od první chvíle co zjistíme, že jsme těhotné. Hold neměli by jsme chlapi nutit aby četli knihy a tak, ono by se to mohlo změnit až budou pohyby a muž je ucítí přes bříško taky, ale nenutit je, spíš by to mohlo způsobit ještě větší odtažitost…
Paní Iva je z mého pohledu chudák, že manžel šel za jinou. Asi by si měla odpovědět proč hledal něco jiného. Je pravda, že se chlapi bojí stereotypu a pak můžou bláznit. Měla by si s ním, promluvit a pokud on bude trvat, že chce jít pryč, tak by bylo možná lepší mu dát tašku aby si zbalil své věci. I když by to bolelo, ale určitě méně než když bude vědět, že byl s ní a teď si spokojeně dá večeři a lebedí si na gauči, když Vám to trhá srdce. V tomto případě je asi každá rada drahá. Musíte udělat to co si myslíte Vy, že je lepší pro Vás, Vaši dcerku a nenarozené mimi…
Přeji mnoho síly

Ahoj Iduško, musím tě uklidnit, já to mám doma taky tak. Jeden hematom mi zmizí a další se objeví, takže mám taky vše zakázáno. No a přítel mi nikdy s ničím nepomohl, když jsem ho požádala, jen odsekl, že ho prudím. Je velký sportovec, takže po práci jde běhat, nebo na kolo či cvičit, domů se vrací pozdě večer kolem 21hod, jenže to já už jsem unavená. Nemá cenu zkoušet s ním probluvit, jen se ještě víc šprajcne, navíc vynucená pozornost mě stejně netěší.
Navíc má dceru z předešlého vztahu, které je nyní 10 let a vyžaduje veškerou pozornost, takže místo aby mi pomohl, ještě mi ji frkne na hlídaní a ona rozhodně není řádný andílek. Už jsem se s tím smířila, netlačím na něj a užívám si těhotenství po svém. Chodím na kafíčka s kamarádkama nebo se sestrou a snažím se tím neužírat. Takže pevné nervy, hlavně se netrápit.

Ahoj holky, sem moc ráda, že nejsem sama, kdo se cítí tak „neobletovaně“ už sem si myslela že jo. Moje těhotné kamarádky mají doma manžílky jako z encyklopedie – nebo to aspoň tvrdí. Ten můj mi včera vynadal, že sem mu nedonesla konev na zalévání plnou, ale poloprázdnou. Když sem mu asi postévysvělila, že fakt plnou nosit nesmím, tak konečně pochopil – na pár hodin.
Mám to podobné jako Amy, ten můj je taky velký sportovec, takže toa si hraje roli, že jsou zvyklí překonávat vlastní fyzickou únavu a očekávají to i jinde. jenže těhotenství je něco jiného. No snažím se na to moc nemyslet a užívat si to pos vém, ale pár nocí sem už probrečela.
Jen mi pořád nejde do hlavy proč to dítě tak chtěl, když ted mi ani to bříško nepohladí….

Máš pravdu snoubenko, nemá cenu se tím rozčilovat, stejně ho ničím nedonutím, aby se víc zajímal, musí chtít sám. Když tady čtu příběh Ivy jsem ráda, že je aspoň se mnou, i když to zní hrozně.
Ivo, hodně sil, já bych to asi moc dlouho nevydržela. Mysli hlavně na sebe a na děti. Možná by bylo opravdu lepší aby odešel a ty budeš šťastná sama nebo s někým jiným. Chlap, kterej opustí ženskou vě těhotenství je největší ubožák na světě.8o|

No holky mě ten mů včera zas dorazil. Kdžy jsme mu řekla, že sedět v 10 večer u počítače není normální – má dovolenou! a že bychom se snad mohli věnovat příjemnějším věcem, tak mi řekl, že sem sobecká, že myslím jen na sebe a na mimino, že jsou ted pro něj důležitější věci! Měla jsem 100 chutí sbalit tašku a vypadnout, vůbec nechápu jak to myslel. Šla sem beze slova spát, ráno už byl v pohodě, dal mi pusu a tak, ale já sem stejně ještě jako opařená. myslet na svý dítě je sobectví?

Iduško- jen malá rada pokud si ji vezmeš k srdci, funguje to i na toho tvýho, On se jen není ochotný smířit s tím, že vztah probíhá změnami, že tě nemá jen a jen sám pro sebe, čili odpovědnost i za dítě co nosíš ještě nevnímá. Po narození bych řekla, že můžeš počítat s tím, že bude žárlit na prcka, ale uvidíš to se vstřebá. Můj se choval stejně a teď u třetího těhotenství mu teprve svitlo. Naučila jsem se jedno, pokud se mělo něco udělat, nebo nosit těžkého, třeba velké prádlo, nachystala jsem mu to pod nos, a stálo to tam tak dlouho, dokud to prostě neodnesl, sice s remcáním, ale funguje to, nahoď ztrápený pohled a řekni, že ti není dobře, ne, že jsi unavená, nebo, že bys nesměla, to nefunguje. Chce to velkou trpělivost a hodně silnou vůli, aby nelítaly hormony a ty ses necítila smutná, nebo raněná. Fakt to funguje a on se pomalu a jistě naučí pomáhat, což bude jen a jen dobře, přestane žít svůj samostatný život a pochopí, že se musí zapojit. Není to ze dne na den, ale s trpělivostí to půjde, ono totiž jak budeš čím dál víc kulatější už toho taky moc kolem zahrady a domácnosti, nebo něho neuděláš, těhotenství není choroba, ale aparíát dokáže dát pěkně pod tlak, takže nauč ho se zapojit. Jo a večer pokud se zlobí, že jsi unavená a jdeš spát, zatáhni ho s sebou, my vyřešili umístěním malé televize do ložnice:)

Musím se sem vrátit a napsat všem, že s tím mým začínám dělat pokroky. Už mi nosí sám tašku, prostě sem hodně hekala a pak taky vyprávěla o „kolegyních“ které potratily, občas mu poslala odkaz na článek o těhotenství an netu a je to trochu lepší. A začalo to také tím, jak mi narostlo bříško. Už konečně vidí, že některé věci jsou mimo mojí moc, že si únavu a špatnou pohyblivost nevymýšlím. Ideální to úplně není, na rukou mě nenosí, ale zlepšilo se to. Díky všem za rady. Chce to vytrvat a hlavně se netrápit, protože tím ničemu nepomůžete.
Teď zas řeším, že chce hned po porodu (jestli bude v termínu) odjte tři víkendy po sobě na závody, od pátku do neděle, dovolenou mezitím mít nebude protože mu ji nedají, Takže přes týden v práci a o víkndu pryč. A já v šestinedělí. řekla jsme mu na to, že až podle toho jak uvidíme jak to budud zvládat, je to naše první tak co, a on na to, že mi přijede pomoct jeho maminka – no to se raději zastřelím. Ale je to až za pár měsíců, takže doufám, že dostane do té doby rozum.