Také čekáte listopadové miminko?

strašně moc se mi líbí tyto články o těhulce v přímém přenosu, poněvadž i já jsem v 15.týdnu těhotenství, takže procházím podobným odobím jako Gábinka. Mě je již o něco více let, takže jdu za týden na amniocentézu, tak snad bude vše v pořádku jako u Gabči a taky se budeme těšit na dlouho očekávaného druhého potomka. Přeji ji hlavně pohodové těhotenství, které by mělo druhým trimestrem začít a těším se na další zajimavé informace příště. Takže ted hezky do papaní a obskanování svých protějšků 🙂
Zdraví mamina Andrea

Pra) Babča mě asi před třemi měsíci upozornila na tyhle webovky. Od té doby se snažím sledovat a porovnávat jak na tom obě jsme. Mě je 30 a čekám taky své první mimčo. Končím 18. týden a přesně jak píšeš, taky zatím vypadám jako kdybych snědla talíř fazolí… 🙂 Zatím vše probíhá bez větších problémů, žádný pocit na zvracení, spíš jsem si ze začátku připadala jako bych měla kocovinu, a to spíš až k večeru. Jinak je všechno vpohodě.Tak jsem docela zvědavá, jak to bude probíhat dál. Občas už i cítím jak se mrňousek vrtí, je to strašně zvláštní pocit, vždycky mě to rozesměje.:-) Tak už se těším na další týden, abych zjistila co je nového u tebe (vás), jak pěkně přibýváte a tak. 🙂
Mějte se všichni tři krásně, ty si užívej klídku a v práci žádné stresy.Ahoj Ála

Nazdárek, taky čekáme listopadové miminko. A každý týden čtu tvé příspěvky, protože jsem ve stejném týdnu? Jak už psala i saravi, kdy že to máš ten termín? Já 14.11. :-). No se spaním jsem na tom stejně a taky s tím vedrem, to mě totálně ničí :-(.Ale snad už bude brzy lépe 🙂 aspoň pro nás.

Ahoj Gábi,

jsem teprve ve 14. týdnu těhotenství – prvního, je mi 29 let. Je moc prima, že se takhle sdílíš se všemi starostmi a radostmi těhotenství. Překvapilo mě, že jsi až v tomto posledním článku napsala, že tě přestalo trápit časté chození na malou. Já si na Baby webu přečetla, že v týdnu, ve kterém se teď nacházím, by měla frekvence ustupovat. Ale nijak neustupuje a ne, že by mě to trápilo, ale spíš je to taková otrava… 🙂 Doktor tvrdil, že bych měla cvičit kočičí hřbet, že to pomůže dostat močový měchýř někam, kde to bude už lepší. Ale zatím žádná změna.
Je to bezva, že vidím, jak se to ještě mění v každém měsíci, když píšeš, že se cítíš dobře. Já se asi do 10. týdne cítila dost zle, pořád nevolnosti, strašně nízký tlak, celkově nálada dost dole… Ale teď se to čím dál tím lepší. U mě to s jídlem vypadá úplně opačně, jím zdravěji, než kdy před tím. Říkám si, že děťátko bude asi hodně po mém muži, kterému se člověk nejvíce zavděčí zeleninou a ovocem. Já naopak normálně měla moc ráda maso, teď mi skoro ani nechybí a když ho pár dnů nemám, nic se neděje. Ale přece jen, se sladkým je to taky potíž. Krev jsem měla v pořádku, jen ty zvýšené cukry… Ale říkám si, že si to budu trošku hlídat a že si mé tělo samo nakonec řekne, kdy má dost. Vždycky jsem byla štíhlá a sladké jsem zas tak nemusela, tak ani nemyslím, že to bude nějaký moc velký problém.
Před týdnem jsme byli s mužem poprvé spolu na ultrazvuku – miminko se hýbalo oproti předešlému 2 týdny starému ultrazvuku už mnohem ladněji. Oba jsme taky byli dojatí, můj muž se pořád jen „pochichtával“ z radosti… Bylo krásné sledovat to naše děťátko, vidět, že opravdu tam v břiše je, že vnímá, je aktivní, reaguje. Že už je prostě osobnost. Těším se, až budeme vědět, zda je to holčička nebo kluk. Já jsem si více přála kluka, můj muž zas holčičku, ale čím dál víc nám to je jedno! A oblečky stejně shromažďuju tak barevné, aby to bylo pro obě pohlaví – nemám ráda ani růžovou ani modrou barvu, takže různě žlutavé, okrové, zelenkavé to řeší… 🙂
Přeju ti moc pěkných chvil ještě do porodu a zdraví pro vás obě i tatínka!
Marie

Dobrý den Gábi, i všechny ostatní nastávající i skutečné maminky. Ráda bych se s vámi všemi podělila o svůj „těhulkovský “ příběh. Koncem února, začátkem března příštího roku se nám i já stát maminkou. Moc se těším a zároveň i děsím.. ne bolesti, ne porodu. Já se bojím něčeho odlišného. Samoty. Samoty, která mě čeká. O uplynulém víkendu se tatínek miminka prostě rozhodl, že nejsem ta správná osoba, se kterou by chtěl vychovávat miminko a tak se už dva dny vzpamatovávám. Prostě odešel. Jsem ve 23. týdnu, v polozařízeném bytě, s rostoucím bříškem, s miminkem, které se den ode dne hlásí čím dál tím víc. A já na všechno zůstala prostě sama. Snažím se maximálně soustředit na miminko, uklidňuji jeho a hlavně asi sebe, že to bude dobré, že to zvládnu / uživím nás oba/obě / – i když upřímně netuším jak. Netuším co mě čeká dál, co se bude dít. Okolí ani má rodina zatím nic netuší, nemám sílu je informovat a pak poslouchat „dobře“ míněné rady. Prostě se bojím 🙁 . Ráda si pročítám ostatní články, vás šťastných maminek, životní příběhy které končí tak, jak jsme si je všechny jako malé holčičky vysnily. Nejsem jednou z nich, teď už to vím. Jen doufám, že moje malá Píďalka to se mnou zvládne do zdárného konce, a že alespoň něco se mi v životě povede.
Vám Gábino gratuluji ke krásné holčičce i k tomu, že jsem to všechno přestála v klidu. Lenka

Bohužel ja jsem se až do 37tt nedostala, rodila jsem ve 31tt 3.1.2010, ale z prvniho těhotenství, které jsem si vyzkoušela před 2lety můžu aspon nejake zkusennosti predat. vzdy jsem byla na 3 lůzkovem pokoji, protoze nesnasim samotu a s holkama byla sranda a i do ted se navstevujeme a jsou to 2 roky,a ted co jsem rodila tak si porad piseme, nedokazu si predstavit byt na pokoji sama, mala se musela svitit, takze 3 dny me ji davali jen na kojeni. Jinak se vratim k porodu, vubec se nebojte normalniho porodu, ted jsem si prosla i cisarem a v zivote uz bych cisarem nechtela rodit, bricho mam necitlive a bolestive jeste dnes a to jsse 3 tydny po zakroku. Nas drobcek musi byt v inkubatoru mel 1330g a nyni už ma 2170g. urcite vse zvladnes jako my ostatni. Ja ted doma nemela nic pripravenyho ani postylku a manzel me vezl akutne do nemocnice a bylo to, taky jsme to zvladli. Moc ti drzim palecky at jste zdravi a at vse dobre dopadne.