Soutěž – Jak jste vybírali jméno pro vaše dítě?

Záleží na tom, co se nám narodí.
Když jsem ve 22 letech otěhotněla poprvé, moc jsem si přála holčičku Anetku. Těhotenství bohužel skončilo ve druhém měsíci spontálním potratem. Řekla jsem si, že Anetku už nikdy, že ta nám umřela.
Po pěti letech snažení mám konečně v bříšku miminko, které má zatím „pracovní název“ rybička. To proto, že při všech kontrolách ultrazvukem je neskutečně živé a mrská sebou jako rybička. Bohužel panu doktorovi nechce ukázat zadeček, takže ještě pořád nevíme, jestli to bude Anežka, nebo Mireček.
Anežka proto, že je to krásné, české jméno, na které se nedá škaredě zavolat.
Miroslav by byl po mém dědovi, kterého jsem nikdy nepoznala a hlavně po mém tátovi. Protože to byl on, kdo mi po dvou neúspěšných pokusech IVF řekl, ať to nevzdávám. Zaplatil nám třetí cyklus IVF a ono se podařilo!!!
Je mi úplně jedno, jestli to bude Anežka, nebo Mireček. Všechna jména jsou krásná, když je máma říká svému milovanému a moc vytouženému miminku

Ahojky jméno pro našeho prcka jsme vybírali docela dlouho jelikož přítel chtěl aby byl malý po něm což mě se absolutně nelíbilo a to jméno se mi samo o sobě nelíbí takže Vítězslav po tatínkovi nakonec nebude. Tak jsme pak přemýšleli nad Matyášem ale to mi všichni zavrhli jelikož to prý není český jméno 🙂 tak nakonec ho vybrala babička a v září se nám narodí krásný chlapeček jménem Petřík 🙂

Tak u nás bolo vymýšľanie mena veľmi obtiažne. TOtiž sme medzinárodné manželstvo 😀 Ja som Slovenka a manžel je Čech. No poviem Vám o vyberaní mena pre bábätko by mohol byť na vysokej škole aj nejaký nový obor. Je to hotová veda. Najskôr som si vypísala podľa mňa krátky zoznam mien zo slovenského kalendára, ktoré sa mi páčia. (asi 40 mien). Potom manžel, že veď môže mať syn aj české meno a tak som si urobila top zoznam mien aj z českého kalendára (cca 20 mien). Takže ja som mala zoznam o 60 menách. Samozrejme manžel mal jedno meno už vybraté ale nepovedal mi aké, že veď budeme o tom debatovať a uvidíme aké meno nám zostane. Tak potom z tých 60 mien prišlo vyraďovanie. Ako prvé manžel zamietol všetky mená ktoré sa končili na š. Jeho vysvetlenie: kedže sa voláme priezviskom šenkýř tak nemôže mať meno končiace na š, lebo potom by pri vyslovovaní celého mena mal malý dve š a to je na šušlanie. Takže moje top meno TOMÁŠ bolo rázne zamietnuté. takto mi zo zoznamu zmizlo asi 10 mien. Ďalšie vyraďovanie bolo jednoduché – nechceli sme aby mal syn aj narodeniny aj meniny v rovnakú dobu a chceli sme aby mal medzi narodeninami a meninami asi 2 mesiace medzeru. KeĎže termín som mala v júli – tak všetky mená ktoré boli máj, jún, júl,august, september vypadli. A to sa mi zúžil môj zoznam už len na 5 mien. A potom sme tu mali finálne rozhodnutie. Nakoľko s manželom veríme, že meno trochu ovplyvňuje toho malého človiečika čo ho nosí. Tak sme si spomínali, koho s takými menami poznáme a písali sme si plusy a mínusy. No a nakoniec nám zostalo meno MARTIN. čo je super, lebo aj v češtine aj v slovenčine sa rovnako píše, takže žiadny problém. Máme kamarátov Martinov, ktorí sú skvelí. A čo dodať na záver: Manžel mi teraz pri prvých narodeninách nášho malého Martina prezradil, že on chcel Martina už od začiatku – a tak sa ma snažil jemne naviesť na toto meno. takže som vlastne bola zmanipulovaná 😀

Obdivuji modelku Terezu Maxovou, jak pro její krásu, všestrannost, smysl pro humor, charitativní práci a laskavost. Je tváří švédské kosmetiky Oriflame, kterou mám velice ráda. Proto bylo jméno pro mého prvního syna jednoznačné – Tobiáš:-))

Ja jsem to mela slozitejsi… To ze jsem tehotna jsem zjistila, kdyz jsem byla v 5tem mesici a to tak, ze jsem zacala citit pohyby… Byla jsem v dost slozite situaci, byla jsem v zahranici a jiz jsem mela noveho pritele, ktery s mym miminkem nemel nic spolecneho… Ale i presto jsem mu to rekla a domluvili jsme se, ze miminko dame k adopci… Jak lehke je neco takoveho rict, ale velky rozdil je to pak udelat! Kazdopadne nad jmenem jsme tedy ani nepremysleli… No a pak jsem tedy odjela do CR porodit, jenze uz u zapisovani k porodu se me ptali, jake chci dat miminku jmeno, ze ho tam pak nemohou mit bez jmena! V tu chvili to na me vsechno padlo a to co jsem si do te doby neuvedomovala mi okamzite doslo! S ocima plnych slz jsem jim tedy rekla jmena – Martin a Martina ( po me a mem tatinkovi), protoze jsem ani nevedela, co to bude! Jenze uz v tu chvili jsem vedela ze dat miminko pryc proste nedokazu! No, behem porodu a po porodu jsem mela zavrene oci a tudiz miminko ani nevidela! ALe potom na gynekologickem oddeleni mi prinesli k podepsani nejake papiry a tam bylo, ze mam holcicku! Boze, ja mela holcicku! Tu jsem si vzdycky prala! No a to uz jsem byla totalne na pokraji zhrouceni, volala pritelovi a vse mu rekla, tak jsme se dohodli, ze si nakonec miminko nechame a on pro ni bude otcem a nikomu nic jineho ani nerekneme! No a tak jsem si pro sve miminko sla! Boze, jaky to pro me byl nadherny sok videt mou krasnou dcerusku! No ale v tom jsem vedela, ze ji musim prejmenovat a dat ji me vysnene jmeno – ADELKA! Nyni spolu vsichni zijeme v zahranici a jsme plnohodnotna a stastna rodina a na minulost uz nemyslime!

Nějak mi sem nejde vložit příspěvek… asi moc slovíček nebo odstavců. 🙁
Zkusím to tedy na více částí…

Ještě mi zbývají dva měsíce u mámy v bříšku. Už tu začíná být těsno, ale pořád se ještě můžu docela hýbat. Taky toho využívám a vždycky když slyším tátu, jak na mě přes mámino bříško volá Prcku, tak pěkně kopnu. Táta bude asi veselá kopa, protože vždy když na mě takhle mluví, tak se máma směje a slyším ji se smát i jindy, když jí táta něco povídá. Máma má moc příjemný smích a hezký hlas. Už se na ně na oba moc těším. Skoro bych zapomnělo, že tu máme zase nějaké změny. Dědečkovi se prý moc nelíbil ani Matěj, takže se rodičové dohodli, že si do toho nenechají mluvit a jelikož se jim líbilo obojí, tak budu Jan Matěj, pakliže budu chlapeček. Nevím ale, jestli mám chtít být holka. Kromě Sofie slýchám pro změnu zase Dominiku a Johanku. Je fakt, že už těch jmen není tolik, ale už by se táta s mámou měli opravdu dohodnout.
Ještě tři týdny a konečně uvidím mámu s tátou. Byli jsme opět u pana doktora, který se na mě chtěl zase podívat tou divnou vrnící věcičkou. V bříšku už není tolik místa, takže jsem se mu tentokrát neschovalo a tak mámě řekl to, co já vím už dávno, prý budu pravděpodobně holčička. Kdybych náhodou přece jenom bylo kluk, tak už je rozhodnuto, že se budu jmenovat Jan Matěj. Jenže nevím, jak se budu jmenovat, jestli budu holka, jestli to tedy panu doktorovi vyjde. Táta prý už jméno vybral, že se mu moc líbí jak mazlivě zní, když se vyslovuje. I máma prý nakonec souhlasila, jenže jak naschvál jsem zrovna spalo, takže nevím jak se budu jmenovat.
Dnes je 25.5.2010 a já se už od rána snažím dostat mámě z bříška. Kolem poledne zaslechnu, že přišel táta a snaží se mámu uklidnit, že je statečná, že to zvládne a že už to brzy bude. Lidičky, já se vážně snažím, protože se chci konečně dozvědět, jakže se to budu jmenovat, ale moc mi to nejde. Večer jen zaslechnu něco o císařském řezu kvůli nepostupujícímu porodu, pak cítím jak mě i s mámou někam vezou, slyším cizí lidi, ale tátu ne. Pak se mi začíná chtít spát a najednou je všude kolem mě oslepující světlo, zima a křik. To křičím já. Křičím, protože se cítím nepříjemně, hledám mámu a tátu a taky proto, že pořád nevím jak se jmenuji. Pak mě zase někam vezou a najednou mě ukazují nějakému pánovi. Poznávám ho po hlase, je to táta. Vypadá šťastně a něco mi povídá: „Vítej Vally.“ Mámu mi ukázali až druhý den, vypadala po narkóze unaveně, ale šťastně se usmívala, když mi říkala: „Ahoj Vallynko.“ Takže hurá, konečně vím, jak se jmenuji. Ráda vás poznávám, jsem Vally.
A jakže ten táta na Vally přišel? Díval se na seznam jmen na http://www.krestni-jmena.cz a našel jméno Triandafilia. Nikdo mu nechtěl věřit, že se takhle někdo jmenuje. Ale všiml si, že stránky obsahují i četnost jmen a tak zjistil, že tu Triandafilie jsou minimálně dvě. Pak se máma zeptala, jestli je tam i jméno, které ještě nemá nikdo. Táta jich tam pár našel a mezi nimi i mé jméno, které se mu moc a moc líbilo a protože ani máma nebyla proti, tak mi jej dali. Je sice pravda, že paní na matrice se mé jméno nelíbilo, protože ho neměla v chytré knížce, ale táta zatelefonoval paní Dr. Knappové. Jelikož jsem už byla na světě, tak si paní doktorka pospíšila a přes víkend vypracovala znalecký posudek na mé jméno. Takže mám i úředně potvrzeno, že jsem první Vally v České republice. (2. část)

Jméno našeho miminka, co se brzo podívá na svět, bych také moc ráda věděla.

Nejen že nevíme jestli to mládě co mě právě kope do žeber je chlapec nebo holčička, ale i o jménu chceme rozhodnout až po narození.
Což o to, já už před x lety pojmenovávala všechny panenky oblíbenými jmény s tím, že jednou tak pojmenuju vlastní dítě, jenže v manželství jsme dva a takové důležité rozhodnutí by mělo být záležitostí obou.

Můj manžel je totiž z Afriky a jak je v úvodním příspěvku napsáno, jiný kraj jiný mrav. Často se dítě třeba pojmenuje podle nějaké události co se právě odehrála při narození dítěte nebo podle toho jak dítě vypadá apod. Takže mezi naše přátelé patří třeba Ministr, kamarád kterého rodiče tak pojmenovali, protože v době jeho narození byl v jejich vesnici na návštěvě nějaký ministr, další známý je Sunday, protože se prostě narodil v neděli a tak dále.

Ikdyž tradice v různých částech a kmenech toho černého kontinentu se výrazně liší, manžel si přeje udělat přesně to, co kdysi udělal jeho otec a já bych jeho přání velmi ráda chtěla respektovat, už jen kvůli památce k jeho zesnulému otci. ALE… On totiž manželův tatínek dal jméno manželovi a jeho sourozům podle toho na čí svátek se narodili, podle katolického kalendáře. Jenže jim to všem tak pěkně vyšlo!!! Manžel Matthias a příbuzní Joachim, Helen a Frances mají krásná jména, ale cokdyž ten náš budulínek se rozhodne narodit v den, kdy bude v kalendáři nějaké jméno se kterým se budu jen těžko zžívat? Nebo radši budu s překříženýma nohama čekat, až odbije půl noc, když to na mě přijde jen aby to mělo jiné jméno?

V Africe se často také dávají dvě a více jmen, někdy spojené s Bohem v jejich jazyce či nářečí. Jako druhé jméno by manžel chtěl pro dívku Adaezenebo Adachi či Adachukwu (adaize, adači, adačukwu – kdy Ada a Adaeze znamena princezna a Chi a Chukwu znamená Bůh.) a pro syna Obi, Obichi, Obiorah či Obichukwu, kdy Obi znamená princ. Na to bych si nějak zvykla a myslím že je důležité aby naše děti měli něco z kořenů od jejich předků, ikdyž manžel není žádný král ani nějaký místní 🙂 tak proč mít za dítě prince či princeznu, ale to beru jako detail. 🙂 Mě spíše trápí kolik si za jiné jméno, než z českého kalendáře bude chtít účtovat matrika, tak je možné že i Adaeze nebo Obi zůstane jenom v plánech v případě, že když spočítám kolik jsme už dali za výbavičku a to z druhé ruky, si prostě ´koupit´cizí jméno nebume moci dovolit.

Miminko by se mělo narodit 24.7.2010 takže s každým dnem stoupá nejen nervozita z porodu, ale i úžasný pocit překvapení co to bude a jak se to bude jmenovat.