Snažíme se otěhotnět :-)

No já mám právě taky pocit, že mi ujíždí vlak, tak to asi moc prožívám. Raduš uričtě jsi na tom líp, když už dvě děti máš, ale i tak chápu tu tvojí touhu po třetím.
Bydlení s týchýní mi taky na dobré náladě moc nepomáhá. Včera jsem se tak naladila na vánoce a těšila se až budu péct cukroví, jak si koupím ozdoby a tak. Nějak na cukroví přišla řeč i s týchní a hned bylo po náladě :@ . Tím, že já jsem celý den v práci a domů se vracíme po sedný večer, tak se k pečení asi ani nedostanu. No uvidíme. Nejhorší je, že tvrdí, že tohle a tamto se musí udělat protože to mám manžel rád, ale ona to není pravda. Manžel cukroví vlastně až na pár vyjímek ani moc nemusí. Ale to není jenom tohle. Holky jak já vám závidím, že máte vlastní domácnost a můžete si vše dělat jak chcete. Já si občas připadám jak jejich služka – tak vyprat, vyželit, navařit, uklidit. Pak přídu domů a týchýně s babičkou hlásí, že za celý den umyly 2 okna a já mám pak pocit, že to dělají jako naschvál, že já doma nic nedělám.

ještě bonduel, četla jsi začátek této diskuze??? tam holky asi řeší něco podobného co ty a odkazují se tam na různé prostředky pro obnovu a zpravidlenění cyklu, tak tam jukni. A propos, docela by mě zajímalo, jak děvčata dopadly, je to z roku 2008, snad už jsou všechny maminky.

U nás je problém v tom, že tchýně ani babička (manželova) bydlet sami nemůžou. Tchýně má totiž roztroušenou sklerozu a špatně chodí a babička má pro změnu stařeckou demecni a v létě nám doktor volal, že takhle už to nejde, že sama bydlet nemůže. Takže je u nás. Teď bydlíme v baráku, který patří tchýni a ani kdyby jsme chtěli, tak se odstěhovat nemůžeme. Naštěstí manžel stojí v 99% na mojí straně. Hodně věcí tchýni vymluvil nebo řekl, že to prostě tak nebude a basta, takže já nejsem za tu nejhorší. Ona ani tchýně si nijak na mě nestěžuje, nehádáme se, ale já se doma cítím spíš jako na návštěvě a když doma není manžel, tak se mi tam ani nechce být.

Ahojky květinky:)
Bonduelko, pročítáním posledních příspěvků jsem zjistila, že toho máme celkem dost společného.Ikdyž se neznáme, tak mě mrzí jak se trápíš a pláčeš. Nepostřehla jsem kolik Ti je let, ale to je celkem fuk. Já měla s mamkou vždycky spory, přitom jsem byla vzorná ve škole, snažila jsem se pomáhat atd. ale vždycky jsme se kvůli něčemu chytli. Naši se rozvedli a zpětně vím, že to mamka asi neustála s nervama. Nicméně vždycky když jsme se rafly, tak mi řekla, zda se Ti to nelíbí, tak si sbal věci a jdi k tátovi. Jednou mi bylo 18 a přišla další hádka, maka se tenkrát asi přepočítala a já si kufry sbalila a odstěhovala jsem se thdy ještě k příteli. Bydlel s rodičema v rod. 2-gen. domku.Bylo to pro mě těžké, táta daleko, maka se se mnou nebavila a já bydlela najdnou s tchýní a tchánem. Můj dělal v Pha školu, tak jsem s nimi téměr 2 roky trávila sama. Jsou to moc milí lidé, se vším mi pomáhali, vycházeli vstříc..ale nebyli to rodiče, cítila jsem se hloupě, jako na návštěvě. Vím, jak se cítíš, ale já z toho mohla utéct. Můj je 3.nejmladší děcko, bylo pro mě těžké ho donutit či přsvědčit, aby se se mnou po 20letech odstěhoval do bytovky. Ted to jsou 3 roky, co jsme se s manželem odstěhovali. Vzali jsme si hypotéku na byt, bydlíme ve svém a splácíme. Panimáma se plát, jestli se nastěhujeme zpět, že nám tam uvolní celý ten jeden byt..váhám se svým rozhodnutí. Domek nebo byt? Soukromí, či rodiče? Odpověděla jsem, že se uvidí až budeme mít prcka, bude se hodit hlídání apod. Ale nevím, zda to tak chci.
S těmi dětmi a tvým pláem, rovněž vím, jak se cítíš. Naši svědci mají 1,5roku starou holčičku, švagrová má 1,5roku holčičku, moje sestra má 7měs klučinu, kolegyně má 4měs kluka…a my pořád nic:'( :'( Poradím Ti, co mě na chvíli pomáhá. Stáhla jsem si z netu cvičení zumba. Miluju hudbu a pohyb. Pustím si to na chvíli na plný pecky a snažím se tancovat, pomáhá to. Je to hubda plná energie, pozitivní nálady. Jinak se snažím být ted víc polečenská, nechci sedět doma, čučet na tv a sledovat reklamy s dětmi a brečet nad tím, dál jsem naplánovala malování bytu, sice blbě takhle před vánocema, ale aspoň nebudu mít tolik času přemýšlet. K tomu jsem začala chodit do posilky, cvičím jen tak zlehka. Hlavně jsem v kolektivu jiných lidí, nee známých s mimčama. A dala jsem si závazek, že do vánoc chci svou hlavu a tělo uklidnit, nechci být posedlá mimi, ikdyž už jsem:( Snažím se myslet na jiné věci, zdůrazňuji snažím se.
Snad Ti to pomohlo trošku od Tvého trápení. Nejsi v tom sama.

…tak já jsem zažila bydlení jak s rodiči tak i teď 5let sama v domečku a jsem spokojená i když finančně je to náročné.
…a taky tchýně řeší kdy to doděláme…no jo stěhovali jsme se a barák nebyl hotový a hypotéka velká :'(
já bych už ale neměnila u rodičů jsem měla celé patro velký dvorek….ale… prostě teď je to lepší a dokonce mě i mamča pochválí 🙂 a těší se když přijedeme na návštěvu.
…jestli můžu poradit Nickoll kamárádka bydlela na bytě a když plánovali mimi tak se přestěhovala k rodičům že pomůžou s hlídáním a tak… a ona teď toho lituje. přece sami je sami a nikdo vám do ničeho nekecá :#

Ahoj holky
tak jsem dostala takovou sprchu a je mi z toho smutno. Jednou(mezi vánocemi) jsem měla nějaké problémy a všechny doktoři měli volno,ale já se chtěla jen zeptat tak jsem si našla na internetu email jednoho gynekologa a teď jsem si na to vzpoměla a napsala mu dotaz a…….
Popsala jsem mu co se stalo a že mi dělali 2x revizi hned v jeden den(protože se mi uzavřelo rychle děložní hrdlo a krev nemohla odtékat a hromadila se mi v děloze a způsobovala mi velkou bolest) a napsal, že se může otěhotnět už po 3měsících,že uzavření hrdla je závažný problém a že by se to nemělo opakovat, doporučuje užívat kys.listovou a co je pro mě nejhorší, že mě doporučuje po dvouch revizích v jedem den tak až že se budem moc snažit až po 6měsících.

No tak to jsem pěkně v pr…. Můj doktor říkal,že stačí 3měsíce. No zkusím ještě někam napsat nějakýho emaila.
Je mi do breku:'( :'( :'(

když mluvíme o tom, že se cítíme jako že jsme ukradli synáčka, tak v tom jsme s vámi za jedno, taky se tak cítím, také trochu ignorace jsem si zažila, např. tchánojc pozvou vždycky na oběd jenom manžela ale mě ne, naproti tomu mí rodiče nás berou jako pár a vždycky nás zvou oba – automaticky, ale manžel je jedináček z učitelský rodiny, když jsme se bavili o tom pozemku, kde jsme chtěli stavět, tak mi řekli, že to nebudou řešit s cizím elementem (to jako se mnou), teď na jaře jsme se vzali a to dost otočili, asi jim nic jiného nezbývá a teď když jsem otěhotněla, tak se na mě přímo navěsili, pak když jsem o to přišla tak se mi taky strašně věnovali, ale ode mě jde jen chlad, prostě to nejde, ten začátek prostě pokazili a to už se asi nezmění, nemám ráda, když se lidí takto otáčej podle situace, vždy si pamatuji ty začátky, takže máme takové z mé strany chladné přátelství, tzn. i s dětmi to bude stejné. Nemůžou prostě teď ode mě nic čekat, i když se teď ke mě chovají opravdu líp.

Ahoj,Luky a Pája jsou bráškové jak se patří,zlobí,perou se,ale jeden bez druhého nemůže být:-),jestli se Vám naše klucí líbí,pošlete hlas prosím,JE TO ZADARMO!!!Pokud máte i vy své děti,kdekoli zaregistrované,hlasy oplácím.Díky Mirka http://soutez.doma.nova.cz/pajaluky