Snažilky květinky už konečně těhulky.

Max v necelých dvou letech vážil 12kg, měřil 90 cm (ale pan doktor má to měřidlo docela vykloktané, takže je to spíš 92 cm), obvod hlavy 49 cm. Nikdo nevěří, že jsou mu dva roky, všichni mu hádají tři. Leni, v porodnici se Max také k malému hezky choval, i teď ho dokáže pěkně a jemně pohladit po hlavičce, ale vzápětí ho plácne nebo se ho pokusí štípnout. Někdy mi přijde, že je to pro něj domácí zvířátko 🙂 Ze začátku se ho snažil i brát do náruče, protože to viděl u nás, občas se ho snaží poplácat (jak to vidí u mě, když ho nechávám odříhnout a jemně ho poklepávám po zádíčkách). Chce mu dávat dudlíka, když mu vypadně, ale kolikrát mu ho cpe násilím a ještě obráceně (jsou anatomické). Přestože sám nikdy dudlíka neměl, tak mu ho ze začátku docela kradl a dumlal ho. Jak psala kdysi Včelka, tak Viky jí chtěla pomáhat s přebalováním, přece jen je to holčička a myslím, že jí tehdy byly už skoro tři roky. Takže Ella bude také dobrá pečovatelka. Kdyby mělo miminko místo končetin kolečka, tak bude Maxe zajímat ještě víc 😀 Včera jsme byli na kolotočích, nemohli jsme ho dostat z kolotoče, přelézal z autíčka do autíčka, ještě že jsme měli nakoupené lístky do zásoby. Nakonec si vlezl do rakety k holčičce tak o dva roky starší a vůbec mu to nevadilo. Je hrozně společenský, rozhodně není nějaká stydlivka a maminčina sukýnka. Koupili jsme mu klobouk, hrozně mu sluší a nosí ho na střídačku s kulatým kloboučkem. Všichni jsou z něj unesení. Takže jestli máte možnost někde v akci koupit klobouk, tak do toho, Max ho rád nosí a je všude středem pozornosti, vypadá jak švihák lázeňský. Stál ve výprodeji jen 5 euro a tak nám není líto, že na něj občas šplápne nebo sedne.

bondi, my zatím Maxe nedáváme venku čůrat, ale pokud Vojtík chce čůrat ve stoje, tak bych mu nebránila, ruku si otřeš do vlhčeného ubrousku a mokré oblečení teď v létě zas tolik nevadí. Za chvíli to zvládnete už dobře a budeš ráda, že ho to nemusíš učit.

Ahoj,

tak to tě Kačko obdivuju, že si to nenecháte říct. Mě by to bylo taky jedno a bylo mi to fuk i u Vojty, ale jsem děsně zvědavá. A taky tenkrát manžel říkal pořád břichu jenom TO a to se mi nelíbilo, Tak to pak byl Vojta :-). Hlavně ať jste oba v pořádku a porod proběhne v pohodě.

Jinak s tím čůráním je to fakt složitý u kluků. Zlatý holky :-D. Na nočník ve stoje to taky párkrát zkoušel, ale to se mu snažím razantně zakazovat. Jsem totiž líná po každém čůrání vytírat celý pokoj. Naštěstí ho ještě nenapadlo, že by mohl ve stoje čůrat i do záchoda, na ten si sedá. Venku se snažím kalhoty taky stahovat co nejmíň, ale on jak má ten pupek, tak si nevidí na piňďu. No a když se chce podívat, samozřejmě se předkloní a to je konec. Doufám, že do zimy to nějak vychytáme oba dva.

Včera jsme byli v Praze v ZOO a moc se nám tam líbilo. Já už tam nebyla hrozně dlouho, tak jsem koukala, jak je to předělaný. Vojtův poznatek z výletu byl, že všechny zvířátka papaj, ale nejvíc se mu líbili lední medvědi. Prostě kde je voda, to je jeho.

Ahoj všem,

koukám, že diskuze se nám opět rochu oživila to je super. My se dnes vrátili z dovči z Harrachova, byli jsem s kamarádama co mají 3 měsíčního kluka, měli jsem každý svůj apartmán v jednom baráku u majitelů a super obří zahrada, mraky hraček, hopačka skluzavka a pískoviště a majitelé malí kluka č roky a holku asi o měsíc starší jak Seb tak to bylo fajn.

Jinka u nás čůrání na nočníku jedině v sedě ani ho to nenapadá chtít čůrat ve stoje a venku prostě „na holčičku“, protože když sjem to zkusila klasicky ve stoje tak jak mají krátký pindiky tak právě to konečné dočůrávání končilo na stažených slipech a kalhotách. Teď se mu na dovče chtělo už akutně a když jsme sundali kalhoty tak začal tak že jeden držel pindika, Seb nakloněná (prohnutý) dopředu a dopadlo to vcelku OK, ale není to pro nás pohodlný zatím. Prostě čeká dokud mu neřekneme už můžeš. Sedím na bobku Seba si opřu o sebe dám druhou ruku pod jeho kolena a mezi nohy zatlačím pindik a ten směřuju a jde to… Ale už se tedy těším až to půjde klasicky ve stoje….

Děkujeme za přání k narozkám a dodatečně přejeme všem ostatním oslavencům 🙂

Leni – tak ti Elli třeba s miminkem naznačovala, že by parťáka už brala 🙂

Normálně Vás se dvěma mrnousky obdivuji, já si to představit fakt nedovedu, možná si ho pořídím tak na důchod :-).

U nás se také docela povídá a opakuje úplně vše je jak papouch a teď se naučil knourat ani to není brek ale knourání jak malého štěněte rve mi to uši :-(, a začíná být pěkně protivný občas když není po jeho zkouší co si může dovolit, občas je jak pytel blech a neposlechne dokud už moc nehubujeme nebo neplácneme.

Ty jo já ho vůbec nemělřila, zítra to zkusím napravit. Váha nám furt ukazuje 12,4 kg ale to už hrozně dlouho. Výšku tipuju tak 88cm uvidíme.

Zoo máme také v plánu zvířátek umíme vcelku dost tak potrénuje nové.

Jinak pár foteček na juknutí je nových zde http://misa22v.rajce.idnes.cz/

Ahoj,

Vcelko, tak to je super, že si holky tak krásně rozumí a jste všichni v pořádku.

Misho fotečky máte krásné.

My teď žijeme stavěním. Včera jsme docela výhodně koupili dlažbu do pokojů a obýváku. Už aby jsme bydleli a mohli si užívat v klidu. Teď je to všechno takové hektické a náročné. Večer vždycky padnu do postele a jsem mrtvá a ráno zase nemůžu vstát. Vojta je někdy taky jak pytel blech. Nejvíc teda zlobí doma. Když se nudí, tak začne krámovat, nebo vymejšlet všelijaký kraviny. Ale venku musím říct, že je docela hodný.

Ahojky,

lezení by Vojtovi taky asi šlo. Šplhá nám tu po všem, co se mu naskytne. 

My jsme v ZOO byli od 10:00 až do nějakých 4 odpoledne a stejně jsme prošli jenom ten hořejšek. Dolů ke gorilám jsme se vůbec nedostali. Vojta si dal hodinu spánku v kočáru, ale já toho měla už docela dost. No třeba se tam ještě někdy vypravíme.

Bydlení snad jednou bude, ale kdy, to je otázka. Pomalu, ale nerada, se vzdávám naděje, že na vánoce budeme ve svém. Nic nejde, jak by jsme potřebovali. Tenhle týden měli být hotová okna a zase se vyskytl zádrhel a budou až příští. To je pořád něco. Já už bych nejradši vybírala sedačku do obýváku, ale to je hodně předčasné.

Ahoj holky, tak mám zase další chvíli, kdy bych měla hrozně pracovat (malej je venku s dědou), ale já to dneska nedokážu 🙁 Včera jsem poslala školiteli ke kontrole 90stránek, tak jsem jakási kouslá v tom, abych bez zpětné vazby jela dál, i když budu muset, on to tak rychle neprojde (kdyby tak děda věděl, že hlídá jen abych si tu válela šunky, na druhou stranu si říkám, že odpočívat je taky podobně důležitý, jako pracovat…)

Jinak zdravím včelku, ano, počítáš dobře, budeme to mít zřejmě podobně, jako vy s holkama, jen si myslím, že holky jsou spíš pečovatelky, klučičí přístup k miminku moc neznám. Lecos umí, je s ním sranda, na druhou stranu umí i pěkně brnkat na nervy. Aktuálně je mi nanic z toho, že pokud dělá něco, co já nechci, tak mezitím, co mu ještě třikrát říkám a vysvětluju, ať to nedělá, vznikne ještě o trochu víc škody, protože to po tu dobu pořád dělá, a přestane to dělat až když vybuchnu a zaječím na něj, natáhnu mu jednu přes ruku nebo na zadek, nebo ho odnesu – vše doprovázeno jeho šíleným řevem – prostě to nejde normálně a v klidu – a tohle má být láskyplná mateřská výchova :-S A pocity, jak to bude se zvládáním dvou, když nezvládám jedno, už jsou opět tu, chjo.

No nebudu si tu moc naříkat, možná něco podobného řešíte taky (nebo máte nějaké fígle?). Bondi, přesně jak říká Máňa, jednou to bude a bude to krásné a podle vašeho, a už to nebude dlouho trvat 😉 Jo a konečně jsem Ráďu taky změřila a má jen o cenťák víc než Vojtík, takže 86 (což mě překvapilo, oblečení teda nosí větší o číslo až dvě, ale budu si užívat svého malého milého kloučka 🙂

Máňo, třeba nezešedivíme (i když já už trochu zkoumala, jak že se zachází s hennou 😀 ) a máte to tam u vás moc pěkný – jsem zvědavá, jestli se tam ještě někdy podíváme 😉

Tak zatím!

Max je na malé děti také hodný… dokud nepolevím v pozornosti a šup – píchne do očíčka, zatahá za ručičku… Kačko, zkus Ráďovi ostříhat vlásky, já to udělala předevčírem odpoledne a včera byl jak vyměněný, pořád mi dával pusinky, krásně si hrál … a nic nerozbil ani neponičil!!! 🙂 To chování, co popisuješ (domlouvání, přemlouvání) u nás také praktikujeme a pak to kolikrát skončí tím plácnutím. Nejvíc pomáhá zvýšení hlasu a důrazný tón. Když už to jinak nejde, tak ho řvoucího odneseme k němu do pokoje, zavřeme dveře a do minuty se objeví usměvané klidné dítko. Taky si asi nedokážeš představit, že to usměvavé miminko, jak jsi Maxe poznala, může být takový ďábel. Já si také Ráďu pamatuji jako hrozně pohodového. Proto si to nejspíš tak bereme, kdybychom měli uječené děti od malička, tak nám to ani nepřijde. Já už ze všeho byla na nervy, vždycky se něco dělo, když jsem kojila nebo se jinak starala o malého. Dokonce jsem kvůli tomu šla k doktorovi, protože už jsem fakt nemohla – nevyspalá, vystresovaná, s pocitem neschopnosti. Dal mi nějaká homeopatika (kvůli kojení), ale kupodivu jsem se zklidnila, teda spíš proto, že jsem se z toho mohla vypovídat (a pochopila jsem, že nejsem cvok, je je toho na mě trochu moc).

Já už mám pár bílých vlasů z minulosti, zatím mi nijak výrazně nepřibyly, ale moje mamča bylo brzo celá šidivá, tak uvidím. Ona si vlasy nebarvila, ale já budu muset, aby si nemysleli, že si pro děti přišla do školy jejich babička 🙁

Bondi, ty černé kohoutky byly snad na všech základkách 🙂 A jak píšeš, před rokem by ses vůbec nanadála, že vůbec budete sami bydlet. Člověk hrozně rychle zapomíná.