Snažilky květinky už konečně těhulky.

Ahoj,

gratulujeme dodatečně Maxíkovi k narozeninám. Jak se vlastně jmenuje bráška? S babička tě chápu. Já mám naše teda jenom 70km daleko, ale hodilo by se mi je mít někde blíž. Moct dát Vojtu někam třeba na dopoledne abych si mohla v klidu uklidit by bylo super. Taky máme totiž doma horolezce. Když ukládáme věci na půdu, tak vyleze bezproblému i tam. Jinak mi tu horolezí po skříňkách, po topení a když někam nemůže, přistrčí si krabici od hraček nebo židli.

My jsme v sobotu „oslavovali“ druhý narozeniny a tak jsem rozhodla, že je načase zbavit se dudlíka na usínání. Jsem zvědavá, jak to půjde. S plínama bojujeme stále, někdy mu to jde líp a jindy hlásí bobík až když je v plíně. Občas si řekne i venku, ale jenom doma na zahradě. Ale bez plíny nejsme ani náhodou. O mluvení radši nemluvím. Spojení dvou slov dohromady je u nás tak asi to nej, co dokáže.

Druhátko bych brala, ale v mém případě, to bude nejšpíš ještě větší zázrak než s Vojtou.

Felix je hezké jméno. Vojta byl veliké překvapení, to jo, tak třeba se dočkáme. Máme Vojtu, tak aspoň jedno dítko, než žádné :-). Nemysli si, naše spojování slov je dost jednoduché. Třeba táta buch buch znamená, že je táta v práci. Nebo když vidí někoho jet na kole, tak říká kolo hačí.

Bondi, táta buch – to jako že táta chodí do rachoty (jak se dřív říkávalo)? A kolo hačí je roztomilé. Je to kluk šikovný a ty ses tak bála, aby bylo všechno v pořádku a on předhání v dovednostech ostatní děti.

Včera si Max přisunul v koupelně stupínek, co používá na čištění zubů u umyvadla a na vylézání na záchod, a vylezl si na skříňku pro osvěžovač vzduchu. Ještě že si to nestříkl do obličeje. Sebrala jsem mu ho hned, jak jsem slyšela že ho zmáčkl. A on se za pár minut dostavil do obýváku a zase s ním „sprejoval“. Já z něj fakt zešedivím. Pořád manželovi říkám, že by bylo nejlepší na všechny věci pořídit takové ty řetězy, kterými si horníci vytahovali svoje oblečení ke stropu (možná jste to viděly v nějakém starém dokumentu). Ale obávám se, že by vyzrál i na tohle.

My máme schody v baráku, zvládá je výborně, občas už chodí nahoru a dává každou nožičku na jiný schod (nepřišlapuje si). V sobotu jsem byla na srazu s holkama z předporodního kurzu (teď z toho druhého, z prvního žádná parta nevznikla). Zatím se nám nepodařilo se sejít všechny, ale i tak je to prima, vždycky to pořádá některá z nás u sebe doma. Těšilo mě, když jsem viděla, že i ostatní starší děti zlobí stejně jako Max, jedna z nich povídala, že její kluk (teď 6 let) ve věku Maxe lítal a do toho ještě nezavřel pusu, takže už vůbec neplánovali další 🙂 Jsem ráda, když se Max vídá s ostatními dětmi, překvapuje mě, jak si dokáží dohromady hrát děti v rozmezí 2-6 let, aniž by to některé z nich nudilo.

Já jsem měla v tomhle těhotenství zase nevolnosti první tři měsíce, ty pak vystřídaly křeče do nohou (v noci), mravenčení rukou (v noci i ve dne), pálení žáhy, bolesti zad. Když do toho ještě po baráku lítá neřízená střela, to fakt byl záhul.

Ahoj,

náš táta je automechanik a když občas zavolá, tak to dám na hlasitý a Vojta slyší rány. Takže táta v práci dělá buch buch. Ale je fakt, že buch buch jsme si tu se stavěním užili až až.

Mě přijde, že prostě každé dítě má svůj vývoj, my jsme hold na všechno pomalejší, ale jednou se snad k tomu taky dohrabeme. Akce oddudlíkování se taky nezdařila. Střídavě houkal a řval večer 2 hodiny až přišel Milan, že je moc vedro, že se mu už takhle blbě usíná a že mu ten dudlík dáme. Tak teď jsem snahu o oddulíkování vzdala a zkusím to zase za čas, protože teď si to pamatuje moc dobře.

Ahoj,

Misho, to se máte, že si užíváte léto na dovolených. My pojedeme hodně dlouho tak prstem po mapě. Bydlení postupuje, ale obávám se, že do vánoc to nestihneme. Je ještě spousta práce před náma a já už bych nejradši zařizovala. Teď furt přemýšlím, co s pokojem pro Vojtu. Jestli už koupit normální velkou postel nebo jen tu menší dětskou. A pak se taky nemůžu rozhodnout, jestli pořídit už klasický studentský nábytek i se stolem nebo pro menší děti. Moc se mi líbí v Ikee tenhel nábytek http://www.ikea.com/cz/cs/catalog/categories/departments/childrens_ikea/18836/?color=modr%c3%a1, ale ten asi na moc dlouho nebude. 

Dudlík budeme mít asi ještě hodně dlouho a s plínama to asi taky jen tak rychle nepůjde. Venku ho baví čůrat na trávu, ale stejně se ho spíš musím ptát a dávat ho preventivně vyčůrat. Já nevím, asi tu výchovu nezvládám a dělám všechno špatně.

Bondi, taky si nemyslím, že byste dělali cokoliv špatně – prostě každé dítě je jiné a jednou se vše určitě naučí 😉 Ráďa chodí na nočník snad už půl roku, ale na spaní musím dávat plínu a vždycky je počůraná. Teď nám dokonce začal stávkovat a nechce vůbec kadit – jediná šance je po ránu nebo po poledni zase do plíny a když to nevyjde, tak kňourá, drží to, občas mu něco ujede, tak chce furt umývat zadek do té doby, kdy to nevydrží a někde to pustí – do gatí, na zem, kdekoliv – celkem psycho :-/ Ale doufám, že je to jen nějaká součást vzdoru, kterou je třeba překonat…

Máňo, čím dál víc na Tebe myslím, že to bez těch babiček musí být šílené – já když teď byla párkrát s Ráďou na vlastní pěst někde, kde jsem ho měla třeba 4dny po sobě 24h denně na starost jen já, no potřebovala jsem pak málem léčení 😀 Táta nám taky chodí pozdě z práce, ale pocit, že je tam na Ráďu na chvíli někdo další a aspoň ho nachystá na spaní dost pomůže. No a babičky k nezaplacení, musím teď dopsat dizertačku, takže aktuálně žhavím dráty a domlouvám co nejvíce hlídání… No snad to dodělám a na podzim obhájím, příští rok bych už asi fakt neměla šanci… Jinak mám za sebou velký UTZ a vypadá vše v pořádku 🙂

Leni, já jen zírám, jak je malá šikovná a všestranná, no ale to vlastně už od začátku 😉 A úplně mě potěšilo, že ji berete na stěnu, já si říkala, jestli jsem úplně praštěná, ale měla jsem taky chuť dát Ráďu na lano, aby si to na nějakým rajbasu vyzkoušel, protože na malým boulderu na hřišti se mu moc líbilo… Ale moc nevím, jaký úvazek pro takové prtě a asi bych se vůbec měla stěnám vyhýbat (ještě minulý týdne jsem lezla, ale už bych asi fakt neměla…).

Míšo, mně se hrozně líbí, jak máš pro Seba všechno promyšlené – dárky, pokojík, to je vždycky super inspirace 😉 Já jsem ráda, že jsme se rozhodli Ráďovi jen natřít starý nábytek (univerzal) po předchozích majitelích bytu, všichni nám to chválí, skoro nic to nestálo a zatím je to funkční, teď jen řeším postel. Ráďa spí s náma v ložnici, v pokojíku je velká postel, kterou používáme pro návštěvy – ale už bych tam Ráďu pomalu potřebovala přesunout… A pořád se nemůžu odhodlat. Hlavně v dětské postýlce má pořád šprušle nejvýš, takže z toho stále neumí nebo nezkouší vylézt a bojím, že když bude mít obyč postel, že bude pořád nakvartýrovanej u nás, chjo.

No mějte se, holky, kdo jste ještě neslavili, pěkně oslavte, Maxíkovi a Vojtíkovi opožděně vše nej! (Vlastně už asi i Sebovi, že? 🙂 )

Bondi, vůbec neměj pocit, že děláš něco špatně. Kdyby se naše Eli nerozhodla sama, že bude něco dělat (chodit, čurat, mluvit ..), tak nemyslím, že by moje výchova něčemu pomohla. Každý mrnous si k tomu dojde sám, kdy uzná za vhodné. Eli do ničeho, co nechce, nedonutím ani omylem 🙂

Naše malá spí už rok ve svém pokojíku, ale zatím v postýlce, na velkou postel jí akorát začínám chystat … už ji tam má připravenou, koupené krásné povlečení …, ale jsem asi pohodlná ji tam přesouvat, ted v postýlce hezky usíná sama, z velké by večer určitě utíkala za námi do obýváku, ráno k nám do postele … Zajímavý je, že přes žbrdlenky postýlky mi zatím nepřelezla. Jinak v pokojíku nemá zařízeno vůbec nic. 2 skřínky starého nábytku, na kterých mám orchideje. No, nejsou penízky na zařizování, asi dostane zatím jen malý stolek se židličkou.

Oslavu budeme mít zítra s malým předstihem, malá dostane nakonec jen dort (babi ho právě tvoří), říkám si že dostává pořád něco, tak stejně dárek neocení :). Dárek jí teda chystá brácha se ženou, předem mě varovali, že je budu proklínat, tak čekám, co přinesou …

Kačko, naše lezení není na laně, zkouší to jen po bouldrech. Učím ji jen klasický systém ruce-nohy, prostě, že potřebuje dobře stát a dobře se držet. Největší problém je zkrotit její netrpělivost, to aby si kontolovala, kam ty nožky pokládá a čeho se drží :). Ale už se to docela daří. I když víc úspěchů mám při výuce plavání, tam to jde jaksi úplně samo.

Bondi, určitě bude Vojta úplně akorát, je lepší, že kontrolují. Myslím, že ted už tě to nemusí předem znervoznovat jako ze začátku. 

Eli třeba na otázku .. kolik ti je? ..odpoví sice občas správně „2 joky“ .. ale občas klidně řekne „ošum“. Jak se jmenuješ .. to jsem ji snad naučila, ale její odpověď Ella -oštíková přijde třeba i na dědovu otázku …jak se máš? Má ted spoustu vjemů a začíná je pěkně motat dohromady. Dnes koukala v zoo na nějakou kozu, jak žere seno a povídá .. Mami, koza, papá nůdle.

Máni, co Maxík? Jak bere brášku? Včera jsem chovala 6ti měs miminko a Eli na něm mohla nechat oči, byla hrozně jemná při hlazení, dala mu pusinky na nos. Trochu jsem se bála, aby mu něco neudělala, umí být hodně divoká, ale naprosto zkrotla. A prý, že chce taky chovat :). Myslela jsem, že chtěla pochovat, ale ona chtěla do náruče toho mrnouska :).

Jinak jsem dělala domácí dvouletou prohlídku 🙂 .. 11.6kg, 90-91cm, hlavička 46cm