Snažilky květinky už konečně těhulky.

Leni, naše děti jsou fakt jak přes kopírák, akorát že Max toho sní o něco víc. Domnívala jsem se, že je to kvůli té rýmě, která ho trápí a stéká mu do krku (z toho důvodu kašle, ale ne příliš často). Maso mi začal před pár dny odmítat, snědl jen brambory nebo knedlíky a maso plival, jen co ho dostal do pusy. Takhle se choval ke kuřecímu, hovězímu i vepřovému. Takže se ho snažíme procpat na začátku jídla spoulu s přílohou, hlavně hodně malá sousta, to ho pak sní. Pokud ale dostane v soustu jen maso (dnes mleté hovězí na čivapčiči), tak ho hned plive. Před několika dni jsem zachraňovala situaci tím, že jsem ho dokrmovala aspoň přesnídávkou, ale přinesla jsem jí až potom, co nesnědl skoro nic, aby jí neviděl a rovnou jídlo neodmítl. Ale jí celkově míň, sice už zase začal pít celé dávky mléka 200-250 ml (ráno a večer), ale dřív měl ještě ke snídani loupáček, teď stěží sní k svačině banán. Někdy se třese na mandarinku, kterou u mě vidí a pak jí plive, jindy mu při loudění oloupu a nakrájím jablko a sní několik měsíčků bez problémů. Nevím, v kolika letech začínají být děti v jídle vybíravé, ale přijde mi, že Eli a Max začínají už teď 🙁 Taky se pacholek naučil, že když mu nějaké sousto při obědě (ale i jindy během dne) nejede (a přitom otvírá pusinku a sousto si vezme), tak ho jazykem vyšťouchá z pusy. Někdy se stane, že to udělá třeba při pátém soustu, ale když pokračujeme v nabízení, tak zase jí, jako by se nechumelilo. Přitom mi nejpřijde, že bychom ho zvykali na nějaká konkrétní jídla, má to docela pestré. Třeba rajskou omáčku s písmenky snědl celou, boloňské špagety s parmazanem také, je fakt, že miluje přílohy, mohl by klidně mít jen vařené brambory s máslem a byl by spokojený. Dumám nad tím, jestli už mu třeba jen podušené kuřecí (okořeněné jen solí a trochou provensálského koření) není málo, možná by chtěl výraznější chuť. Nebo že by mu vadily při jídle ty ulomené jedničky? Ale podle zubaře by mu mělo vadit jen hodně studené. Je to prostě záhada hlavolamu.

Ahojky,

holky teda ty problémy s jídlem si ani nedovedu představit, ale musí to být děsný. Vojta jídlo plive většinou když mu přijde horký nebo sem tam blbne. Jednou to vyplivne a hned zase pokračuje v jídle dál. Je vidět, že dělá jenom blbosti a není to tím, že by nechtěl jíst.
Pořád čekám kdy mu vyleze druhá spodní jednička a ona furt nic. Už jí cítím pod dásní, ale furt se nechce proříznout.
Jeden den jsme byli na výletě na horách, tak si Vojta užil trochu bobování. Docela se mu to líbilo, ale když uviděl rolbu, tak byl úplně mimo a už ho nic jinýho nezajímalo.

Máni, já má problém malou zvážit. Váha sice malou zajímá, jak to pípá, ale tady u babi máme takovou, že na ní musí cca 10vteřin v klidu stát, než se váha načte. To by člověk nevěřil, jak je těch 10s dlouhých :). V Praze máme rychlejší, ale tam zase hrozně záleží, jestli zatíží jednu nebo druhou nožku…
Včera se nám podařilo ošidit odpo sváču. Měli jsme poprvé vanilkový pudink s jablíčky a piškoty. Malá neměla svoji misku, ale chodila si na lžičku ke mě nebo k babi, nakonec jedla docela hezky. Ale tohle „šizení“ je strašná náhoda, jestli bude jíst…
Jíst společně nám moc nevychází. I když si nandáme naprosto stejné jídlo, tak se dožaduje těch našich porcí a svoji odmítá, jakoby byla jedovatá. Snažíme se spíš najíst, dokud malá spí, to pak nedělá takové divadlo.Vylizování talířku už jsem taky zažila :). Vtipné, jen jsem pak musela prát tričko, protože část vylízala a část si otřela o hrudník

Ty zoubky jsou smůla. Ale děti jsou strašně živé a nejde jim být pořád za zadkem. Malou nechávám dost samotnou, sama se divím, že u nás ještě nebyl větší úraz. Pořád někde leze… Kolem sebe mám několik dětí, co mají nějak poškozený zoubek. Uhodily se do něj a přestal růst nebo taky ulomené.

Bondi, tys to teda s těmi předsevzetími rozjela 🙂 Nejlepší je dát si předsevzetí, že si člověk žádná předsevzetí dávat nebude 😀
Na řešení tvého prvního předsevzetí mám ještě hodně času, druhé řeším podle možností (dnes jsem mu vařila kuřecí vývar se zeleninou a písmenky a pro nás uzenou polévku a pak uzené s hrachovou kaší – víc už dělat nemůžu) a na třetí zaúkoloji panímámu, až sem na konci ledna přijede oňuchmávat svého vnoučka. Když nechce, aby po dobu jejího pobytu chodil do jesliček, tak ať se snaží 🙂
Já jsem si do nového roku přála lepší zdraví, protože dvě silné rýmy během měsíce mi přijdou moc, vždy jsem v rodině odolávala nejvíc, teď od Maxíka chytím vše. Vlastně s tím zdravím si přeji, abychom byli v novém roce zdraví všichni čtyři!!!

Jé Máňo, tak to moc gratuluju <:o) . Takže Maxík bude mít sestřičku nebo bratříčka. Já chci hlavně začít vařit tak, abych nemusela dělat 2 jídla (jedno pro Vojtu a druhý pro nás). Tak snad to zvládnu.

Misho, nemáš nějaký recept na něco s cuketou?

Ahoj holky, přeji Vám vše nej a nej do nového roku, už jsme zpět z chaty v civilizaci.

Máňo veliká gratulace, držím palečky ať jste všichni zdraví a vše se zadaří, budeme teď s tebou prožívat další těhotenství <:o) <:o)

U nás se tedy naštěstí dlabe stále oK, jen někdy nechce jako včera polévku, kterou jsem pracně patlala na kamnech což je fakt zážitek na tom vařit, ale nakonec snědl skoro 2 mandarinky a dostal větší mlíčko. Myslím, že to bude jen nějaké přechodné období i u Elli i u Maxe, nadruhou stranu se říká, že děti těch odmítavých fází kdy něco nechtějí z ničeho nic mají až až, tak třeba už to zkouší, nám seb nic nevyplivne, i když je něco horkého má otevřenou pusu a řve, ale nikdy to nevyplivnul asi to neumí kolikrát to z pusy musím dolovat.

Tak na chatě to bylo super, anše dítě si omotalo kolem sebe všechny strejdy, a bylo jedno zda jim bylo 25 nebo 40 let, ve 20 hod krásně zalehl i přes šílený rámus který byl kolikrát do rána a psal jak dřevo, mlíko měl vždy až po 6:30 a vydržel spát do 8:45-9:45 jak kdy, tak že nás měli všichni rádi, že nevstává brzo.

Bondíku recept s cuketou :-), já jí jako samotnou nedělám skoro vůbec, ale vždy jí do něčeho přidávám, buď jí můžeš naplnit směsí masa (vydlabat cuketu) a udělat v troubě, nebo u nás nejvíce frčí směs zeleniny na kousky (cuketa,hrášek, kukuřice, porek, paprika bez slupky, fazolky, prostě cokoli to osmahnout a podusit na másle k tomu pak přihodit jakékoli maso, buď mlété nebo normální a k tomu br. kaše, nebo kuskus, těstoviny co se hodí a na co je chuť, ta zeleninky je na tom másle super, je to lehký, dáš zeleninu a halvně jsou to rychlovky …, ale psala jsme jednou Lence receptík na polévku která je převážně z cukety až se vzpamatuji, jsem úplně mrtvá tak ti ho sem napíšu…polévka je výborná hustá a dobře zasytí.

Já si předsevzetí nedávala nikdy, nějka na to nejsem jediné co vím, že ipravdu musím začit chodit zase cvičit, to břicho je futr povolený a „hnusný“ a vnitřní strana stehen už by také potřebovala úpravu :-), tak se zase pustím na svůj oblíbený power plate a bude hotovo, hezky 1-2x v týdnu je to na 30 min do hodky jsme doma tak je to rychlovka.
Jinak tedy obžérství přes svátky a Silvestr fakt šílený.

Bondíku mě na vaření opravdu pomohli kuchařky, i když teď podle těch dětských už tolik nejedu, a to jsou tam věci i pro dospělé, pro celou rodinu, tak jsme vyzkoušela spoustu nových věcí, občas tam juknu poupravím, ale také ne vždy dělám jídlo společné pro všehcny to hlavně na víkend, ale v týdnu si dám to co seb a na večeři má buď kaši, nebo polévku ta je pro všechny a pomazánka také, ale čím budou starší tím to bude lepší, teď jen překonat období kdy se budou učit sami dlabat.

Nočník neřeším, nechám to na jaro, všichni mi říkají že je to na zimu kravina učit, Seb už také chápe, koko a cccc (u nás čůrání), ale do nočníku nic, teď si ho vytáhne řekne koko, sedne si ale do nočníku nic, al pro mě je to známka že ví o co jde

Kdybyste holky věděly, jak byl pro mě loňský rok těžký a málem poslední… Na jaře jsem otěhotněla tzv. na první pokus, pak jsem začala slabě krvácet, podstoupila jsem několik ultrazvuků a odběrů krve na těhotenský hormon, pokaždé s výsledkem, že je to potrat. Měsíc jsem slabě krvácela, se sílami jsem byla na nule, často mi bylo na omdlení, zlepšení žádné. Pak jsem jela na plánovaný čtvrtý UZ, sebou jsem měla poslední výsledky odběru na hormon. To už se mnou musel jet manžel, protože já sotva stála na nohou, den předtím jsem celý proležela s trvalou bolestí břicha, která se sice dala snést, ale byla nepříjemná. V ambulanci si mě už porodní asistentka pamatovala a tak rovnou zavolala doktora. Ten udělal ultrazvuk a řekl mi, že je to mimoděložní těhotenství, že mám vnitřní krvácení a že mě budou okamžitě operovat. Já jsem stačila vyjít na chodbu, abych to řekla manželovi, který tam čekal s Maxíkem. Pak už začal kolotoč – na předoperační pokoj, odběry krve na kdoví co, konzultace s anesteziologem (brečela jsem, že se bojím, že už se z narokozy neproberu a že mám malého syna) a na sál. Po operaci mi operatérka řekla, že to bylo opravdu vážné, že ztráta krve byla velká a že jsem měla namále. Také mi museli vzít levý vejcovod, protože byl hodně poškozený. Naštěstí se jim podařilo udělat operaci laparoskopicky, takže hojení bylo v pohodě. V nemocnici jsem zůstala pár dní a propustili mě jen s tím, že se musí 10 dní někdo starat o Maxe, protože nesmím nosit nic těžkého. Prognozy do budoucna: 50% šance na otěhotnění, můžeme to zkusit nejdřív za 3 měsíce, aby se vše dobře zhojilo. S manželem jsme se rozhodli, že to teda to té lhůtě zkusíme a když to nepůjde (jen poloviční šance díky jednomu vejcovodu, můj věk atd.), tak se budeme těšit z Maxíka. Po té lhůtě jsme se teda do toho pustili a opět úspěch na první pokus. Vůbec jsem tomu nechtěla věřit, když jsem si jen tak ze srandy dělala těhotenský test, když jsem nedostala MS. Těhotenské nevolnosti mi začaly přesně jak u Maxíka, cca v 5. týdnu a vydržely dva neskutečně dlouhé měsíce, díky nímž jsem slabá jako moucha. Tím, že jsem nemohla odpočívat tolik jako při prvním těhu, jsem jak mátoha. A hned jak nevolnosti skončily, tak nastal kolotoč s několika nachlazeními. Už abych se z toho vyhrabala.
Tak taková je naše anabáze s druhým miminkem. Pokud by si s námi příroda nezahrála, tak jsem teď držela v náručí novorozeňátko… Ale jsem ráda, že vůbec žiji.
Asi jsem z těch ženských, co se jen otřou o chlapské trenky a jsou těhotné. Nevím, jakou radu dát vám, co další miminko chcete a nevíte, kdy bude ten správný čas. Všechny jste o dost mladší než já, tak bych vám řekla, ať si to užijete s tím, co teď máte, a až se na to budete cítit, tak do toho jděte. Ale po své zkušenosti také říkám, že nemá smysl moc kalkulovat a plánovat, příroda si to zařídí podle svého…