Snažilky květinky už konečně těhulky.

Mě se po bříšku a kopanečkách nestýská, malý mi všechno vynahradí. Stejně v břiše pořád spal a pak jednou za čas udělal velrybu nebo vetřelce a to bylo všechno. Břicho se pořád zmenšuje, snad až se děloha úplně scvrkne, tak toho moc na zmenšování nebude. Jen když vstávám z postele a mám v náručí malého (abych se ho pokusila uložit spát do postýlky, když tak krásně v té naší usnul 🙂 ), tak břišáky nestíhají a bolí to. Jinak už mám tři dny kilo pod předtěhotenskou váhou, takže ještě ze mě nakonec bude modelka, kozy na to mám 😀
Já také dostala papíry na vyplňování – o tom, jestli chci rodit s PA nebo se svým gynekologem (za příplatek), souhlas o poskytování informací manželovi, jestli žádám nadstandart. A na příjmu se mě akorát PA zeptala, jestli chci svého gynekologa a nadstandart, naťukala to do PC a žádný papír nechtěla. Manžel se mnou chodil na některé pohovory v porodnici (když tam zrovna byl), takže po něm žádný souhlas nechtěli.
Úplně jsem se zapomněla pochlubit, že máme s Maxíkem fotku v krajských novinách Vaucluse matin. Bohužel v internetové podobě fotky nejsou. Do porodnice chodí několikrát týdně fotograf z těch novin a fotí maminky. Manžel dostal za úkol koupit středeční, čtvrteční a páteční noviny, protože fotograf nevěděl, kdy to otisknou. Jenže ve čtvrtek byl trochu chaos (manžel narychlo vyřizoval objednávku odsávačky v lékárně a ještě jsme řešili, jestli mě vůbec pustí), takže zrovna čtvrteční nekoupil a v pátečních to nebylo :S Tak jsme rozjeli akci po vesnici, ptali se všude, jestli je někdo nemá, já dokonce i v lékárně. Tam nám poradili, ať zkusíme do novin zavolat. Tak tam manžel v pondělí volal a staré noviny jdou objednat. Tak jsme to udělali, poslali šek na zaplacení a teď čekáme. Já se ještě navíc v pondělí ptala na radnici, protože mě napadlo, že je třeba odebírají. Tam je sice neměli, ale poslali nás do jiné organizace ve vesnici, kde je paní vyštrachala z hromady dalších novin a dala nám je!!! Takže můžu Maxíkovi dát výstřižek do deníčku. Byla jsem příšerně smutná, když jsem se dozvěděla, že manžel ty noviny nekoupil, ale on se jinak postaral o všechno dokonale, tak jsem mu to nemohla vyčítat. Jen mě to mrzelo, protože máme takhle schovanou fotku z naší svatby, kterou otiskli v La Provence (další krajský deník).
Abych nezapomněla – kytku mi manžel donesl už do porodnice druhý den, dokonce si pamatoval, že mám ráda gerbery (a chryzantémy, ale ty neměli), takže jsem dostala kytici vínových gerber s bílými růžemi, fakt byla krásná.

Misho, já myslím, že přibíráš jen vodu. Já za poslední týden přibrala 2 kila a přitom jsem jedla pořád stejně.
Týden po porodu jsem si doma měřila cukr nalačno a pak 2 h po snídani (tři velké kusy bábovky) a na lačno jsem měla ukázkovou a po těch dvou hodinách jsem měla hodnotu, jakou bych měla mít také na lačno. Takže se už metabolismus srovnal. Ale stejně to nebudu se sladkým přehánět. Jen na snídani a pak hlavně ovoce.

Je to možné, že je to voda, nikde na sobě nepozoruji, že by mi něco narůstalo apod. Jediné co vlastně nemám ještě koupené jsou ty stahovací kalhotky po porodu, no asi si je objednám, protože v krámu jsou zbytečně drahé nebo počkám po porodu a pak k tomu objednám i nějakou další podprsenku, přeci jen dvě jsou málo a pořád bych je musela prát dokola. Jo papírování je sranda, já budu hlásit až na příjmu jaký pokoj si přeji, ale stejně bude záležet na kapacitě, ale preferuji jednolůžkový nvím proč, ale myslím, že by to pro mě mohlo být ideální…. No mamka je tak hodná, že včera psala, že už mám pro nás v mrazáku navařená některá jídla tak jsme moc ráda, teď jen musím ten mrazák uvolnit od zásob masa aby se to tam pak vešlo

včelko u nás právě partner a kuchyně a vaření nejde dohromady, tak že abychom měli teplé jídlo a něco pořádného máme to na ten první týden. Já totiž také moc neumím omáčky a většinou dělám minutky, ale ten první týden se mi asi nebude chtít vařit. Jinak máš pravdu, donáška to zachrání, ale my tady máme pizzerku a poměrně dražší. Já toho moc nezamrazím, i dkyž uvařím více porcí tak to sníme. Jo bondík už se tady dlouho neukázal, tak snad jsou na dovče a vše je v pořádku.

Jéé palačinky ty já miluji, ale já je neumím tak je dělá přítel a tomu zase nejdou dělat tenké, potřebovali bychom pánvičku na palačinky, ale máme indukci a pánvička na palačinky nejde pod tisícovku a zase tak často je nejíme, ale nejraději mám lívance s borůvkama a zakysanou smetanou to je úplná rozkoš :-). Taky nepočítám s tím, že bychom trpěli hlady vždy by se něco udělalo, ale když je ta možnsot proč jí nevyužít, navíc já hodně jídel neumím tak máme takhle alespon něco nového.

No to já si pamatuji jak je mamka dělávala k večeři, to byla vždy dobrota, občas nějaká zůstala i na snídani. No mě ty jednoduchá jídla moc nejdou, ani bramborák který zbožnuji nikdy se mi nepodaří pořádně ochutit at tam sypu cokoli a jakékoli množství. A když mám chut jednou za čas na krupicovou kaši tak tu ovládá přítel. Tak snad si bondík užívá někde dovči

Holky já taky neuměla moc vařit když jsem se vdala a teď dělám lepší palačinky a bramboráky než mamky a tchýně… děti je zbožňují tak jak jsem je často dělala tak jsem teď profík 🙂 Jediné co neovládám jsou sladké kynuté knedlíky tak snad se je taky naučím děti je taky zbožňují ale zatím nám je dělá tchýně. Já na to kynuté nějak nejsem knedlík koupím s tím se mě nechce vařit.

Já jsem taky měla problém bramboráky dochutit. Takže teďka to dělám tak, že sypu majoránku, promíchám a dokud se mi nezdá, že by jí tam bylo rovnoměrně hodně, tak pořád přisypávám. Bramboráky nejdou podle mě „překořenit“. A česnekem také nešetřím. Spíš mám problém s dochucením karbanátků, ale to vždycky nastoupí manžel, který miluje syrové maso a řekne si, jestli mám ještě něco přidat.
Dneska to naše zlatíčko vydrželo ráno asi 45 minut neplakat a přitom být vzhůru. Byl přebalený, nakojený a ležel v postýlce. Pozoroval okolí, něco si požvatlával a trochu také výskal, ale neplakal. Včera jsem ale byla trochu zoufalá z kojení, protože dopoledne vůbec nechtěl prsa, řval jak tur, takže to skončilo odstříkáním a flaškou. To pak vytáhl 60 a podruhé dokonce 80ml, to byl rekord. Po obědě zavolal manžel laktační poradkyni, protože jsem si netroufla s ní vyřizovat něco tak důležitého, jako je krmení našeho synka a byla jsem docela rozrušená, abych se na to mohla soustředit. Ona na nás uklidnila, že všechno děláme dobře, jen doporučila před flaškou opravdu zkoušet prsa (to ale děláme vždy aspoň 5 minut). A ten náš pacholek, jako kdyby to slyšel, tak začal pít ukázkově, všech pět kojení od té doby proběhlo bez křiku a téměř okamžitě po přiložení. Píšu to hlavně proto, abyste to fakt nevzdávali, i když je to kojení někdy boj. Já ale prostě kojit CHCI, takže mi ty nervy za to stojí. Dneska jsem u snídaně procházela časopisy, co mám nakoupené, a hledám v nich tipy na lepší kojení. Psali tam, že kojením se opravdu hubne, produkce mléke spotřebuje hodně energie denně spotřebuje 500 kalorií (to mi přijde jako chyba, myslím, že tam mělo být kilokalorií). Pokud tedy žena nehubne, tak si má projít svůj jídelníček. Já jím hodně jogurtů, tvarohů, mléka a ještě jsem od doktora dostala tablety vápníku, je to pro tělo asi dost velký záhul.
Včera jsem listovala jedním českým časopisem, kde byly dva příběhy o porodu. Obě ženy chtěly epidurál a porodní asistentky jim řekly „že už je stejně pozdě“. Přitom podle uvedených časů obě porodily v rozmezí 2,5-3 hodiny od žádosti o epidurál!!! To je na píchnutí epidurálu hromada času. Stejný zážitek má moje kamarádka z Čech, která tím pádem nad druhým mimčem hrozně váhá. Takže mám takový dojem, že se s tím v ČR moc nemažou. Mě píchli epidurál a porodila jsem za 3 hodiny. Pokud epidurál chcete, tak na něm trvejte (příp. ať zasáhne partner), protože si myslím, že důvodem pro jeho odmítnutí může být klidně i to, že nechtějí budit v noci anesteziologa, který chrápe na pokoji. Je to nebolí, jim je hej :S Nikdy by mě nenapadlo, že budu takovým zastáncem anestezie 🙂 , ale jsem natolik rozumná, že si uvědomuji, že není nutné trpět bolestí, když se dá nějak ulevit. Proto jsem ho neplánovala, ale zároveň neodmítala. Vůbec jsem neměla potuchy, že břicho bolet nebude, ale kyčle dostanou záhul. Zuby mi také trhají s anestezií a to přitom trvá jen chvilku. A nic nedejte na řeči, že dřív také ženské porodily bez anestezie. Doba je teď jiná a já jsem díky epidurálu byla na samotný porod fit a odpočinutá a i potom jsem byla „ready“. Když je ženská bolestmi vyčerpaná, tak pak může mít problémy s tlačením i normálně velkého dítěte a přijdou na řadu kleště (jako o té mé kámošky). Náš Maxík nebyl úplné prťátko a přitom vyklouzl jak hrášek z lusku 🙂