Snažilky květinky už konečně těhulky.

Máňo uplně na začátku to všechno jde, seš v takové euforii, a pokud bude muž doma, tak je to taková dovča 😀 , ale ten návrat do reality je trochu tvrdší.Vařila sem tak,že toho bylo víc a druhej den to měli k obědu a vařili sme když byl muž doma z práce, buď já nebo on, měla sem v mrazáku nějaký bedničky do zásoby ale po pul roce sme je vyhazovali. Nejdůležitější je najít si rytmus. U mě se únava dostavila až tak po 3měsících. Teda když nepočítám prvních 14dnů rekonvalescence po císaři, to byl ale muž doma a jídlo nám občas dávali naši, nebo když přišla babička či prababička na návštěvu tak vždycky s jídlem, ale často to nebylo, stačilo mi že se sem všichni pozvali v den propuštění z porodnice kdy mě začínal zánět v prsou a horečky,pak měli útrum.
Řekla bych že fakt nejhorší je to jak si každej myslí že chodit na xhodinové návštěvy k novopečené rodince je to nejlepší :@
Jo a Máňo to „za nás“ budeš poslouchat ikdyž maminku ani tchýni nebudeš mít doma…..

Já mám s jídlem vlastně problém pořád, protože kvůli bezlepkové dietě si nemůžu jen tak v krámě nakoupit hotová jídla, která se jen šoupnou do mikrovlnky a jsou za 3 minuty hotová ani mi manžel nemůže přivést třeba pizzu. Všechno si musím chystat sama, případně manžel, který se v tom naštěstí výborně orientuje, tak mu 100% věřím, že mi připraví jídlo, které mi neublíží. Asi bude nejlepší vypracovat aspoň krátký seznam rychlých jídel, abych pak ani já ani manžel nemuseli dlouze vymýšlet, co mi za jídlo připravit.
Myslím, že moje máti až tak moc o koukání na své druhé vnouče nestojí :S Ani první vnučce se nikdy extra nevěnovala, spíš když byla nutnost hlídat, tak teda pohlídala, to pak ale ségra a všichni okolo poslouchali, jak jí to unavilo. Ale aby si jí sama brala, to ne. Zato druhé babičce (tchýni) to bude asi líto, ta by si brala svojí vnučku kdykoli je to možné. Jenže ta se zase bojí jet autobusem do ciziny. Letenky do Marseille jsou příšerně drahé a my bychom pro ní tam museli jet přes 150 km. Tak se uvidí, zda se do toho autobusu odhodlá. Možná až uvidí malého přes Skype, tak jí to nedá. Návštěvy kamarádů neplánujem, spíš to asi vyplyne ze situace, jak se budu cítít. Že bychom třeba za někým zaskočili na hodinku i s malým, abychom to byli my, kdo bude moci kdykoli odejít. Ale plánuji takovou malou oslavičku narození, ale asi až tak měsíc po, to bychom pozvali pár přátel na grilování a o všechno by se ten den staral manžel.
Myslím, že mi panímáma rady dávat nebude. Když jsme na téma děti narazili u ní na návštěvě, tak se jen zmínila, že ona byla blázen do hygieny, že dokonce rozlišovala plínky svých synů (na jedny vyšila hvězdičky), aby náhodou nedostali plínku toho druhého. Ale myslím, že není z těch, které by někomu něco vnucovali, ale to se ještě uvidí 🙂 Moje máti je zase hrdá na to, jak všechno zvládla bez babiček, jak neměla k dispozici žádné knížky a tak si myslí, že vyhledávat rady na netu nebo v časopisech je úplně zbytečné. Takže jsem od ní hlavně slyšela, ať nikoho neposlouchám, když mi bude radit. To mi přijde taky jako blbost, přece si vyberu na rady toho, kdo je rozumný a ne nějakou plašanku. Taky mi přijde, že má moje máti už nějakou krátkou paměť, protože mi vykládá věci úplně jinak než třeba před lety. Teď třeba tvrdí, že nemohla kojit, protože u všech 3 dětí brala léky na odvodnění ledvin a před lety mi zase říkala, že jí kojit nešlo a u mě že to ani nezkoušeli a rovnou mi v porodnici přinesli flašku.

Ahoj květinky, tak jak se pořád máte, to počasí je pro těhulky tedy dost krutý, dusno a změny teplot, ale prej si na to musíme zvykat, jsem jak babka v důchodu, cítím, že se do hodiny něco přižene, a když pak sprchne, tak je mi báječně.
Jak tu píšete o těch „pomocnicích“, tak já jsem vlastně v rodině druhá, co čeká mimčo, první byla moje sestřenka a ta si chtěla dělat vše sama, ona je dle mého názoru trochu extrem, nikdo k nim nesměl na návštěvu do 3.tího měsíce, a holčičku ukázala jen přes okno jednou mojí babi, vím, že to všem přišlo strašně líto a mě tedy v tomhle přišla dost divná. To já bych asi našim neudělala. Takže se moji rodiče a sestra můžou přijít podívat kdykoli, snad budou mít ohledy, myslím, že by mě snad ani nevadilo, kdyby se přišli podívat přímo do porodnice, docela bych uvítala, kdyby s sebou pak na návštěvu přivezli i nějaký to jídlo 😀 . To od tchánojc toho moc nečekám, dodnes se nezeptali, zda něco potřebujem, spíš tak nějak čekají, že mi máme pomáhat jim, pak přijdou a ještě radí a to se mi otevírá kudla v kapse, já si asi tak nechám radit od lidí, kteří dle mého názoru v životě ničeho nedokázali??? Hm, to fakt ne, takže uvidíme, jak to bude. I když je fakt, že to je asi už normální, že moje mamka je v pohodě, ale taky to nejde moc dlouho:D , já vám nevím, čím to je, ale po chvíli už jsem z ní taky nervozní, to už je snad od přírody nebo co, že z rodičů člověk po čase kvete:S .
Tak jsem to dneska počítala, už jenom 6 týdnů do práce a pak už jsem konečně doma, jupí.

K návštěvám v porodnici mám jednu příhodu…když jsem prvně rodila syna tak porod byl středně těžký a já jak tlačila tak se mi syn vrátil zpět a hrozily mi kleštěma a musela jsem znuvu už totálně vysílená ale kleště jsem řekla nééééa já tak zatlačila až mi popraskali žilky ve tváři i v oku… no a jak se tchýně přišla podívat na vnuka tak jsem ji potkala na chodbě a ona se mě ptá sestři kde leží paní Varaďová no já na ni hledím a říkám mamko to sem já :S no sem nebyla namalovaná hlavu děsnou a nemočniční košili na sobě.

K návštěvám doma špatné zkušenosti nemám každý přišel jen na chvilku a nebo až po 6tinedělí. Jinak mi zas chystáme křtiny zhruba tak 5-6 týdnů po porodu.
Já teda nějak ze začátku depku neměla jen kolem roku dcery jsem byla docela vyčerpaná ale byl to spíše můj problém já chtěla mít dokonale vše uklizené a perfektní někdy jsem i do noci uklízela a tak jsem byla u Dr.řešit můj problém a ten mi řekl kašlete na kopec nádobí apod. vemte děti na hřiště nebo za kamarádkou nádobí vám neuteče myslete víc na sebe. No jo ale manžel byl zvyklí že doma bylo vše dokonálé a taky to pro něj byla změna. Ale mě se začalo líp dýchat a žít… no jo mladá hloupá.

Když jsem šla včera pěšky na ten nákup, tak jsem asi v půlce cesty cítila, že mi otékají prsty, takže jsem včas přehodila snubák na malíček. Doma pak prsty normálně splaskly, to bylo tím vedrem venku. Misho, ty spíš s prstýnky na rukách? Kromě studené vody pomáhá mít také ruce nahoře, jako by sis držela popruhy na batohu, to radil doktor mojí máti, když si stěžovala, že má na výletech oteklé ruce. Fakt to funguje. Nebo když už je budeš máčet ve studené vodě (doporučovala bych nechat celé předloktí aspoň 15 minut ponořené do studené vody), tak pak ještě prsty namydlit mýdlem, to pak jde také lépe.
Dneska tu pofukuje vítr, takže teplota venku zatím příjemná, že jsem vcelku v pohodě zvládla cestu do vesnice do lékárny. Jen mě zase ze začátku píchalo trochu v levém boku, nevím jestli to může být tím, že jdu z kopce, protože pak zpátky do kopce mě nic nebolí.
Včera jsem manželovi oznámila, že dneska jsem 37+0 a že tedy zbývají 2 týdny do možného porodu (podle toho jak uvádí, že se rodí mezi 39. a 41. týdnem) a že bychom měli začít finišovat s tou kuchyní. Pořád váhá nad koupí digestoře, nejraději by chtěl šířku 80 cm, ale snažím se mu vysvětlit, že všude v katalozích jsou jen 60 cm. Osmdesátku dělají jen s takovým tím komínem a digestoř pak existuje samostatně bez skříňky. Už takhle zabudování digestoře zabere nějaký čas, protože se bude muset kvůli ní bourat nová díra do zdi. Snad se mi ho podaří přemluvit a nějakou digestoř koupíme už zítra, když pojedeme pro dřez, vodovodní baterii a ještě jednu skříňku. Pak už budeme muset čekat jen na kuchyňskou desku, ale chci mít vše ostatní už připravené a usazené. Ještě nás pak čeká výběr obkladů, ale to chceme nechat až bude usazená deska, abychom měli lepší představu o barevnosti obkladů.
Kačko, jak jste daleko s rekonstrukcí vy???
Myslím, že nastěhovat si na týden domů pomocnici nic nevyřeší, stejně jednou zase odejde a mamina se v tom bude muset plácat sama. Manžel by sice nic nenamítal, kdybych to tak chtěla, ale určitě dává přednost tomu, když tu budeme sami a v KLIDU bez nějakých radílků. Něco jiného je, když někdo donese kastrůlky s jídlem a zase jde hned pryč, to mi jako pomoc opravdu připadá, jinak v tom ale nevidím velký smysl, proč by tam ta osoba měla být přítomna 24 hodin denně.

No já třeba se snubákem taky spím, ale u mě zatím napuchání dobrý – napuchly mi jen jednou nohy, jak jsem se courala v tom dešti a jinak taky taková ta klasika na výletě z horka, ale to je jen dočasné..
Máňo, my teda jako víceméně hotovo:) Spíš už takové dodělávky (světla pod linku, umyvadlo na wc, zrcadla, olištovat lino,… – to klidně počká), v děcáčku už je položený koberec a nabarvila jsem ty starý skříňky a vypadá to pěkně. Takže teď už jen trochu pošoupat nábytkem, aby byl ten správný ve správném pokoji a pomalu budem skládat postýlku a vyžehlím věcičky a dám je do skříněk – no na tohle jsem se těšila:)

No včelko to jsou tedy šoky, já nevím s těmi doktory, ty snad rádi říkaj tyhle šílenosti, ale snad to nebude tak horký, jak říkala sestra, mohla to být chvilková záležitost, že ti to tam špatně naskákalo. Doufejme, a určo dej vědět.
Já jsem zase dneska volala na výsledky cukrovky.No trošku jsem se bála, ale naštěstí negativní, já nevím proč, ale já si fakt myslela, že ji asi budu mít. Mě totiž občas tlačí v palci u nohy a to jsem slyšela, že bolesti v palci u nohy mají cukrovkáři, tak jsem ráda.
Jo a snubák už nenosím asi dva měsíce, já jsem se celá nějak nalila, mě nejsou ani lodičky, co jsem nosila do práce a nosím sandály, nejsem oteklá a celá taková oplácaná, mě snad ztloustly i uši.

Teda včelko to mě mrzí ale snad to bylo jen chvilkové že si se necítila dobře a prckovi se nelíbilo jak si ležela na zádech…držím palce ať je to dobré
… já teda na zádech být nemůžu a když sem při spaní na zádech tak se hned vzbudím a musím si lehnout na bok. Prstýnky nemám přes měsíc u dcery jsem otekla a opravdu problém prstýnky sundat protože já jsem už nesplaskla a otékala jsem víc a víc kotníky jsem neviděla už 3 týdny před porodem jsem byla děsně oteklá a po porodu mi vyskočil tlak tak kolem mě začali všichni běhat a kontrolovat všechno možné. Pak mě na pokoji pořád kontrlovali jestli otoky na nohou ustupují.
Teď naštěstí na otoky netrpím jen maličko sem měla když jsem byla v horku dlouho venku.