šestinedělí

Ahoj Deniso, když si čtu tvé příspěvky, musím se trochu pousmát, ted už můžu, protože jsem prožívala úplně to samé. V listopadu se mi narodil chlapeček. Šitá jsem byla docela dost, takže jsem to měla dlouho oteklé, sotva jsem chodila, je na to opravdu dobré si to často sprchovat a chladit, to hodně pomáhá. No a trvalo to asi měsíc, takže Ti upřímně přeji, aby jsi nemusela trpět tak dlouho. Aspoň že můžeš maličkou kojit v leže, můj malej nechtěl tahat, tak jsem ho musela kojit v sedě, tak jsem si různě podpírala nohy abych neseděla na tom šití…A že ti maličká spinká i více hodin, tak to je super, jasně kvůli mléko je ze začátku lepší kojit hodně často, ale počekej za pár měsíců, když jí to vydrží a bude v noci spinkat, bude to pro vás obě fajnj. Já jsem ze začátku usínala snad i ve stoje, protože malej byl noční dítko, usínal až po půlnoci a často se budil, takže jsem kolikrát taky nebyla ani schopná hned vstát, vstávala jsem se zavřenýma očima a spala u kojení i s malým. A uklízet nebo vařit? Nic jsem pořádně nestíhala, vařila jsem na etapy, to samé s uklízením, a jak jsem ze začátku byla maximálně šťastná, tak najednou jsem dostala takovou tu poporodní depku, že nic nestíhám, mám doma nepořádek, chodit pořádně nemůžu, nevyspalá, a pořád se mi chtělo brečet. Ale chce to opravdu si říct, nač spěchat, nejdůležitější je miminko, práce počká.Uvidíš, že časem se do toho dostaneš, hlavně to chce opravdu jak to jde, když třeba maličká bude spinkat, také si na chvili lehnout, ničím se nestresovat.Přeji ti ať ti maličká dělá jen samou radost a krásně roste.

Dobrý den, jsem studentkou 3. ročníku oboru porodní asistentka a chtěla bych poprosit maminky, které rodily císařským řezem o vyplnění dotazníku, který mi pomůže k výzkumu do mé bakalářské práce. Předem moc děkuji za spolupráci!
http://www.vyplnto.cz/databaze-dotazniku/osetrovatelska-pece-o-zenu-p/

Já teda musím říct, že od samého začátku jsem měla pocit, že je vše špatně. Moc jsem to teda nezvládala, malá prakticky nespala, v noci koliky, pláč, tak jsem jí furt musela nosit. Vyčerpaná jsem až hrůza. Naštěstí nám celkem zabral Espumisan a koliky ustaly a tak se teď i lépe vyspíme a zdá se, že se to obrací k lepšímu 🙂

Ahoj Všem 🙂

I moje šestinedělí je hrozné,počítám každý den až to budu mít za sebou.Pocit neschopnosti,toho,že mě miminko obtěžuje,rozčiluje a jsem na něj naštvaná je šílený….:'( ,že jsem zlá, sobecká matka,ale každý den je to lepší a lepší. Držte se….i já budu, protože jsem celý život byla obrovský optimista…a to se přese nemůže jen tak změnit,no ne? 🙂

Milí rodiče,
obracím se na Vás se žádostí o vyplnění dotazníku k mé diplomové práci. Práce nese název Kvalita života rodin s předčasně narozeným dítětem a pro vyplnění dotazníku sháním rodiče, jejichž předčasně narozenému dítěti je nyní mezi 3 a 18ti lety. Pokud se mezi Vámi najde někdo, kdo by byl ochoten mi pomoci, prosím, kontaktujte mě e-mailem, dotazník Vám zašlu. Moje adresa: ajka.vavrova@seznam.cz

Velmi děkuji za ochotu. Aneta

ja si anopak cetla vse ohledne sestinedeli…zajimalo mne co a jak,samo ze se no nastudovat neda proziti je nezamnenitelne s nicim…
ale porod probehl na termin,prvnich 14dni byl kolotoc,ale pak se to ustalilo a v pohode….nejhorsi je asi vycerpanost,ale male deti stale spi,takze sestinedeli se da vesela dospavat dopo,odpo proste kdykoli….bylo to letni mimco takze jsme travily cas na zahrade a bylo to super,maly stale spinkal,ja se spise pripravovala na dobu kdy se bude palzit a to obdobi je krasne ale tez narocne…
ja sem hned po sestinedeli zacla plavat a vratila se do kondice,takze sestinedeli byl zazitek tak tyden po porodu,to byl sok,ale jinak to kazda zena zvlada jinak,a je to uzasne obdobi,kdy ten maly uzlicek lezi v narucich a roste a bezi to rychle,uzivejte,spete s uzlikem a hodne zdravi,stesti

Ahoj maminky,sestinedeli je pro me velke tema,i kdyz uz je to 2roky,co jsem ho prozila. Porod byl pro me traumatizujici, bolest byla daleko za hranici pro me do te doby predstavitelneho utrpeni. Narodil se nam ale zdravy chlapecek a szivani s nim bylo hladke,kojeni se rozbehlo i z oplostele bradavky,v porodnici nas chvalili,ze jsme sikovni a ja jsem byla hrda na to,jak s nim vsechno zvladam. Poporodni poraneni me s kapkami Algifen nijak netrapilo.Doma jsme byli 4.den porodu,manzel nefungoval a ja jsem se ani nezastavila,byla jsem k smrti unavena.Uz druhy den doma to zacalo. Pri kojeni se stridaly nalady s cca 5minutovymi intervaly. Smich,plac,smich,plac.slzy se v jednu chvili nezastavitelne hrnuly do oci a v zapeti jsem se smala jako pominuta.neslo to zastavit,hlavu mi zaplavovaly tisice myslenek,valilo se to na me jako tsunami. Po kojeni jsem ulozila maleho a fungovala normalne.Nic zvlastniho se nedelo. V noci jsem nespala.byla jsem vycerpana,ale spanek neprichazel,prestoze ditko spokojene spalo. Pak fotky,co mame doma zaramovane jakoby se stavaly plastickymi,vystupovapy do reality,mela jsem pocit,ze ozivaji,ze si do nich muzu sahnout,vejit do ramu,za nej,do krajiny na fotce,lide na nich ozivali. 7.den prijela moje mamka.pomoct mi.byla jsem rada. Ale byla to katastrofa.Mluvila jsem cely den,mela jsem zrychlene mysleni,tisice nejruznejsich asociaci,propojovala jsem vsevhno se vsim,nemohla jsem usnout,necitila jsem uz unavu.doma se hromadil neporadek,vecer jsem byla podrazdena,pres noc a rano si psala na papirky poznamky,kterym jsem rozumela jen ja.dirigovala jsem okoli a snazila se vyresit teoreticky fiktivni problem,ktery by zachranil svet.8.den po porodu jsem skoncila v psychiatricke lecebne,kde jsem stravila necele 3 tydny. Diagnoza:manicky vzruch v poporodnim obdobi. Leky zabraly rychle a ja se brzo vratila domu. Mam psychiatricky nemocneho pribuzneho,sama jsem byla cely zivot zdrava,jen ty hormony po porodu se mnou takhle zamavaly. Nyni uz nejsem v peci odborniku a jsem zdrava,bez nasledku.Syna jsem v obdobi nemoci neohrozila,moje city k nemu byly vrele,zadne pocity deprese jsem neprozila. Chtela jsem jen doplnit diskuzi o obraz poruchy,ktera je vzacnejsi a jina nez klasicky zminovana poporodni deprese,bluez. Opatrujte se a oblklopte se pomahajicimi osobami nejen v sestinedeli.P.s.mit ditko a byt maminkou mi vynahrazuje vsechny utrapy,stoji to za to:-)