S kočárkem nebo bříškem po městě

Dobrý večer všem,já mám dvojčátka a cestuji po Praze jen občas,protože většinou jezdím autem.Ovšem musím říct,že moje zkušenost je dobrá.Všude jsem se dostala a bezbariérové přístupy pro vozíčkáře jsem krásně využila i s dvojčatovým kočárkem.Většinou pomáhají muži což mě překvapilo,ale je to fajn.Pokaždé se našel někdo kdo pomohl a jediné překvapení pro mě byly ženy!!Ty co zapoměly,že měly malé děti,nebo ty co je vůbec nemají každopádně se bály o zamazání oblečení o kočárek.Že nemají dost místa a pohodlí,ale třeba neměly dobré ráno..či co já nevím.Jsem prostě jen malinko překvapená,že více pomáhají muži.Dost často se i usmívali na holčičky a prohodili nějaké slovo.Tak pozor na to až nám ty děti vyrostou,abychom se chovaly lépe.

zdravim,
jako těhotná jsme měla celkem štěstí, možná také proto, že bydlíme na konečné, ale s kočárem je to mazec, měla sem císaře takže jsem potřebovala pomoct a pokud jsme nejela s tatínkem tak jsem hledala pouze nízkopodlažní spoje a ne vždy to bylo v pohodě, jednou mě nějaka baba seřvala že nemám s kočárem co dělat v tramvaji ve špičce (bylo pul ctvrte odpoledne),nebo když jsem čekala na bus tak jel vysoký a jednu dámu jsem požádala o pomoc tak mi suše sdělila „NE“ naposled jsem měla konflikt s jednou paní důchodového věku toto pondělí, kdy byl autobus obsazen pouze ní, ještě jednou paní a pak mnou s kočárem a další mamkou s mrnětem. No dovedete si představit, jak byl autobus „narvanej“ ale byl probelm vychazet dvermi ktere si ta dáma vybrala k vystupovaní. Měli jste slyšet tu přednášku. Nevím proč ale vždycky je problém s ženskejma, chlap ten když nechce pomoct tak se zdekuje ale neotravuje ale ženský prudějí pořád. PROČ? To neměli děti, nebo si potřebují vylít to že jim nikdo nepomáhal, nebo jim ten život utekl moc rychle a tak jsou zlé a zapšklé? Já když jedu MHD a potřebuje nastoupit jiná mamka tak jsem to většinou já kdo pomáhá nebo lidé s nějakým viditelným postižením. Hrůza

Krásný večer maminy,také jste ještě plné krásných dojmů ze včerejšího supr dne.Fakticky se to moc povedlo i to přenádherné počasí.No prostě ÚŽAS.Hrozně moc za to děkuji,všem,kdo se na této akci podílel.DĚKUJI,DĚKUJI,DĚKUJI!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!Já mám jízdu po Praze s kočárkem fakt ráda.Vždycky hodím úsměv a poprosím a ještě se mi nestalo,že by mi nikdo nepomohl.Jednou mi pomohl i řidič tramvaje,no prostě bomba.Mějte se fajn a věřte s úsměvem jde všechno líp:)Pa Blanka Gačová a její dvě dítka(Honzíček a Kačenka)

Zdravím všechny kterých se toto téma týká a kterým to není lhostejné 🙂 Podstatou celého problému je,že lidé zapomínají na fakt,že tito mrnouskové jsou naší budoucností a nejsou tady na obtíž. Jsou součástí našeho společenství a jednou se o nás budou starat. At už v nemocnici na úřadech při požáru na soudech nebo v kavárnách…. Navíc všichni zapomínají,že taky byli malí a někdo se o ně staral. Opravdu špatné je,že především ženy-matky zapomínají na to jaké to bylo když měli malé děti. Jestli si říkají mě taky nikdo nepomohl tak je na čase se k celému problému postavit jinak a říct si co bylo bylo…budu lepší a pomůžu. No,snad se toho někdy dočkáme…věřím,že ano ale je to na nás matkách vštěpovat tuto myšlenku našim dětem. Muži jsou muži a u nich se to dá do určité míry pochopit i když je to neomlouvá. např. Když na někoho koukám,že ho chci požádat o pomoc a on hned radši otočí hlavu tak to je taky na pováženou.

Jinak jako těhotná jsem vše ustála relativně dobře ale např. má kamarádka měla zajímavý incident v tramvaji. Byla už ve vyšším stupni těhot. a chtěla si sednout…tramvaj poloprázdná takže na ní bylo dobře vidět ze všech koutů(avšak sedadla obsazená). No když jí nikdo nepustil tak prohlásila jak je strašný že jí nikdo nepustí a odpověd od pána jí přilítla hned: „já myslel,že jste jen tak obézní“ ….ono obézní břicho a těhotenské břicho vypadá stejně….tak to říká vše. Jinak si myslím že cestování by chtělo zlepšit a to předevšim hledět na to aby se bezbariérové východy stavěli tam kde to je nejvíce třeba. Např. metro -stavět na straně kde jsou výstupy k autobusům a né na opačné straně,především pokud to prostor umožnuje,tramvaje – ubrat třeba 2 sedadla aby se vešlo více kočárků a nakonec se pak vejde i více lidí když kočárek nebo nějaký invalida zrovna nepojede…takže mnohostranné využití…jen myslet i na ostatní, autobus – ochota řidičů se může zlepšit a jedno sedadlo by se taky mohlo ubrat,pak jsme tam všichni jak sardinky. Bohužel v autobusech se asi nejhůře cestuje (alespon pro mě). Často zastaví v zastávce před lampou takže s těží se jí vyhnu při vystupování,navíc s 3 kolečky to jde obzvlášt špatně. Že se staví daleko od chodníku tak to mi přijde už jako špatný standard. Patricie

Ahoj, maminy. Musím říct, že až téměř ke konci těhotenství se mi stala jedna úžasná věc, na kterou nikdy nezapomenu. Po mém nástupu do autobusu, se jeden důchodce obořil na mladého kluka, začteného do knížky…… a on se na mě podíval a říká. I když jsem Vám to nezpůsobil, tak způsobně vztanu, aby jste viděla, že mě maninka slušně vychovala. 🙂 S kočárkem už je to těžší. K lékaři jsem nucena s dcerou cestovat autobusem na určenou hodinu a vybírat si nemůžu. Je smůla, že není autobus nafukovací a víc než 3 kočárky se do něj nevejdou. A musím říct, že lidi často pomoc nabízejí a opravdu především muži a nejen ti ,,čerství“ taťkové, ale i starší pánové. Ale jinak jsme všichni jen lidi, tak proč se zbytečně naštvávat. Myslím si, že to nejsou naschvály, ale nevědomost. Pěkný večer. Lenka s Aničkou