Na jméno v této konečné podobě pro naši dcerku, jsme přišli uplně náhodou, na porodním sále:) Ještě předtím, než jsem zjistila, že jsem těhotná, z přítele vypadlo, že se mu strašně líbí jméno Rozárka. Musím se přiznat, že jsem si ho hned zamilovala. Je takové krásně české a navíc, vždycky když ho slyším, představím si tu krásnou sovu Rozárku z pohádky O Popelce s Libuškou Šafránkovou. Později, když už jsme věděli, že nosím holčičku, shodli jsme se na tomto jméně. Ale až teprve potom jsme začali pátrat, jakou má vlastně pravou podobu. V knížce o jménem jsme našli, že Rozárie a bylo dojednáno. Všechno jsme si nechali potvrdit na matrice a s papírem o rozhodnutí jména pro dítě, jsme v den D naklusali do porodnice. Jaké bylo moje překvapení, když asi dvě minuty po porodu, při šití nástřihu, za mnou přiklusala dětská sestra s tím, že jméno Rozárie neexistuje. Marně jsme jí vysvětlovali, že to máme potvrzené od matrikářky a že to je prostě tak. Nakonec mi přistála v rukách knížka, ať tedy vyberu něco jiného. Můžu vám říct, že po mém dlouhém porodu to byl opravdu nadlidský výkon a v té chvíli mi to bylo tak nějak jedno:) Rozárie v knize opravdu nebyla, tak mi sestřička našla Rozálie a Rozalie. Nevím proč, ale já si hned představila značku toaletního papíru:) Do toho přítel začal vykřikovat, ať se jmenuje po mne – tedy Hanička a celý personál nadšeně přitakával. Já jsem se ovšem „Rozárky“ nechtěla vzdát a našla jsem ROSALIE. Zdrobněle to naše vysněné jméno. Unavená jsem na něj ukázala a řekla, že chci tohle a konec:) Takže takhle vzniklo jméno naší dcerky:) Zezačátku jsem si říkala, jestli jsem neudělala chybu, že všude bude říkat, že se jmenuje Rozálie, ale píše se to se S a bez čárky nad A, ale dneska, když jsou všude všechna možná jména – jsou na to určitě na úřadech a ve školách lidé zvyklý. Ve finále je dobře, že nebude mít problémy, když se dostane do zahraničí, poněvadž tohle jméno je známé i tam, a nemusí ho mít „odrbané“ od interpunkce, když tam žádnou nemá:))):D
a poslední změna proběhla 4 měsíci, 2 týdny.
