prosinec 2012

Ahojky podle výpočtů mám termín také na letošní prosinec 🙂 🙂 🙂

Ahojte taky mám termín okolo 15.12. …….

ahoj hollky, mám termín na 5.12, na Mikuláše. třeba nám čerti přinesou předvánoční dáreček 🙂 já mám dětí sice víc, ale na diskusi jsem poprvé, chtěla jsem poznat nějaké nové spolutěhulky 🙂 kdbyste některá potřebovala s něčím poradit, pokud budu vědět, ráda pomůžu. myslím, že už jsem poměrně zkušená máma 🙂 mám syna Tadeáše (11 let), dvojčata Hermínku a Matyáše (8,5 roku) adoptovaného synka z Brazílie Eustaceho (7let), trojčátka Lukáše, Davídka a Adámka (5 let) a zatím benjamínka rodiny dcerušku Týnku (2 roky). můžu vám říct, teď už je to teda v pohodě, když byla trojčátka malá, docela jsem se otáčela. ještě že mi Táda pomáhal a taky hlídací babičky byly neustále v pohotovosti. s manželem jsme vždycky chtěli velkou rodinu. snažím se, abych si na děti udělala vždy čas, každému se snažím věnovat jednotlivě, ale vždy ten nejmladší zabere nejvíc pozornosti. naše situace je ještě trošku složitější tím, že se Matyáš narodil hluchý. snažíme se tedy děti učit znakovou řeč, což nám velmi pomohlo, když k nám přibyl Eustace. když jdeme všichni o ulici, lié se po nás otáčí, jednak je nás mnoho 🙂 a jednak je Eustace tmavší pleti. a to je právě krásné, protože kdokoliv by si na něho dovoloval narazí na trdou barikádu nejstarších sourozenců. je krásné přijít domů a vidět, jak si děti třeba malují, ti nejstarší pomáhají mladším. když je nějaký problém, všichni táhnou za jeden provaz… samozřejmě, že někdy zlobí, tím hůř, že je jich tolik, ale dá se to přežít a jsou také moc krásné chvíle. tím chci jen říct, že bych svojí rodinu nevyměnila ani za nic. mám je všechny moc ráda. budu moc šťastná, když s někým budu moct sdílet své pocity. alespoň půl hodiny týdně, protože jinak mě čeká kolotoč všedních povinností 🙂

no, ono se to jen tak zdá, ale těhotná jsem teprve po páté, to zase tak moc není. zajímavé je, že když jsem byla v nějakých 18 letech na vyšetření, pan doktor mi tehdy řekl, že nikdy děti mít nebudu. moc mu ta předpověď nevyšla. každý je pro něco jiného, někdo pro kariéru, někdo celý život zasvětí umění, sportu…. 3 děti ještě nejsou tak moc 🙂 třeba mě jednou předeženeš 😀 zatím je to fajn, bydlíme v baráčku ne okraji Prahy, takže se vejdeme, ale tímhle prckem už bych chtěla „končit.“ divné pohledy znám až moc dobře! někteří lidé jsou závistiví, zlí… koukají kde by mohli ublížit. naštěstí jsou moje děti tak rozumné, že si nevšímají spolužáků, kteří se jim posmívají, že je jich doma tolik. chtělas ještě něco o sobě, i když už jsem toho zase napsala ažaž 🙂 je mi 35 let, jsem středně velká, mám dlouhé světlé vlasy a modré oči. jsem hrozitananánsky hubená. ne, vážně. nikdy jsem v těhotenství moc nepřibrala, s Tádou na mně lidé vůbec nepoznali, že jsem těhotné, to až u dvojčat. a vše co jsem nabrala jsem vždycky dokázala hrozně rychle zhubnout. asi mám rychlý metabolismus. mám vystudovanout uměleckou školu a pedagogiku, ráda hraji na housle a klavír. také mám ráda výrazový tanec, který vyučuji děti od 6-9 let. můj manžel je sportovec, pracuje jako hasič. ze všeho nejvíc se věnuje fotbalu, přičemž trénuje ročník 2003, a začíná trénovat ročník 2007. takže to sice vypadá v součtu s našimi dětmi jako blázinec, ale opak je pravdou. když vyzvednu děti ze školy a ze školky, mají buď své kroužky, nebo tráví čas s náma. Mína, Maty i Esty chodí se mnou tancovat, Toby má buď házenou, nebo florbal, Maty s Estym chodí ještě s manželem na fotbal, trojky s tím teď začínají, ale jinak mají malířák spolu s Mínou, a ještě chodí Eustance na bubny, protože je hrozně muzikální, z čeho mám strašnou radost. prostě mají děti každý den co dělat. často chodíme na prolejzačky, hlavně s těma mladšíma, a to pak nikdy nevím, koho mám chytat dřív, anebo kdo právě potřebuje moji „záchranu“ 🙂 nebo jsme taky častými návštěvníky zoo. bydlíme v asi 4 roky nově opraveném baráčku, který má 2 patra + dokonalou půdu. tam mám zařízené taneční studio, kde když je nejhůř s dětma cvičím. je to tam nádherné. prosklená obrovská terasa a všude zrcadla. v rohu velký klavír a magnetofon, na zemi baletizol… děti mají pokoje ve druhém patře, Toby má samostatný pokoj, Mína+Maty+ Esty obívají druhý, trojčata mají 3. a Týnka zatím spí s námi. v prvním patře máme obrovský obývák, mega velkou šatnu, velkou kuchyň a jídelnu a také knihovnu a „studovnu“, protože chceme, aby naše děti byly i sečtělé 🙂 knihovna je takové místo, kde vládne božský klid, necháváme tam puštěnou uklidńující muziku, a děti si tam píšou úkoly, nebo malují, protože jsou tam i prostor na kreativní vyžití. s manželem se snažíme vést děti k slušnému chování, úctě ke starším lidem, pokoře… chceme, aby z nich vyrostli slušní lidé. nejsme žádní Hippies, ale chceme aby naše děti vyrůstaly v míru. vysvětlujeme jim, co je ve světě špatné a snažíme se aby to pochopily. také rozvíjíme jejich samostatnost, rozmanitost jejich aktivit. no, tak to je docela slušnej sloh, když se na to podívám 🙂 napiš také něco o sobě ty, Marci. o dětech. Jonášek je moc pěkné jménu, jestli to bude „zase“ kluk, asi se nechám inspirovat 🙂 ono mít tolik dětí je také finančně náročné, kvůli tomu také mnoho lidí má třeba jen jedno, dvě děti. já jsem vyrůstala v názoru, že když to jde, má se zkusit všechno 🙂

To máš pravdu ty pohledy na počet dětí jsou různé. A když jich má někdo tolik, tak si kolikrát lidé myslí jaký nejsi asociál. Ale z toho co píšeš, máte hezké zázemí pro děti a můžete jim hodně dát, tak proč tolik dětí nemít, když pro ně děláte maximum. Je jasné, že člověk musí zvážit zda na to opravdu má nebo ne…a to po všech stránkách.
Je hezké, že děti mají tolik koníčků a zároveň mají prostor a čas pro sebe samotné. A domeček vypadá, že máte opravdu hezký a prostorný, podle popisu:-)) Děkuji za pochvalu jména.. A jak se jmenuje Tvůj prcek Vlaďko?
Jinak co se týká mne, tak je mi 34 let, bydlíme 5 let v domečku u Berouna, který opravujeme. Je to také poměrně velký domek, ale jedeme na etapy, takže zatím doděláváme 1.patro. Chystáme udělat podkroví, kde budou další pokojíčky a pak také přízemí, kde polovinu domku tvoří sklep a druhá polovina je takový „klub“ s výlezem do zahrady. Ale to vše se ještě postupně předělává. Jinak mám vystudovanou sociální práci a pak na mateřské s Bárou jsem ještě dělala VŠ , obor sociální politika. Vlastně musím říci, že za celou moji mateřskou jsem tak 1/2 roku byla opravdu doma, kdy jsem nic nedělala jinak průběžně pořád pracuji z domova. V současné době realizuji jeden projekt z Evropské unie ohledně rozvoje sociálních služeb v jedné lokalitě. Je výhoda, že se to dá takto skloubit s dětmi, protože pracuji v noci… , abych se přes den mohla věnovat dětem. Jen občas mám nějaké schůzky i přes den. Občas ještě vyučuji němčinu. Babičky máme hodně daleko, takže se musíme spoléhat jen na sebe s manželem, takže to je dobrá zkušenost. Manžel je ekonom a dělá v jedné firmě v obchodním oddělení.
Jinak Barunka jde teď v září do školy, chodí od mala na plavání – teď už do plaveckého oddílu, na zpívání, mažoretky a ve školce mají ještě angličtinu. Jonášek taky od mala plave. Mimo to, jsme také často na výletech, na kolech, odrážedle. Na zahradě máme trampolínu, tak tam rádi řádí. Barunka si moc přeje sestřičku, tak jsem zvědavá zda se to vyplní. Osobně nepatřím k těm, které mají ten jasný pocit, že tuší co se jim narodí:-)) Tak se necháme překvapit.
A co ty Vlaďko, představ se nám taky trochu:-)) Třeba Tě trošku naladíme na početnější rodinu:-)) Tak se koukám, že se umím taky rozepsat:)

Vláďo, neboj se toho, určitě vše dobře dopadne. úplně ti rozumím, těhotná jsem byla už několikrát, ale stále mám „trému“:) hlavně se nestresuj, uklidni se. když si budeš představovat katastrofické scénáře, akorát vám ublížíš. prostě si říkej že vše bude fajn. určitě to tam máte také krásné, Marci. nemáš vůbec zač, vážně je moc pěkné. musíte to tam mít také hezké. naše děti si také přejí bazén, ale nechceme ho kupovat, protože jsou Mína a trojčata alergická na chlor a v bazénu je samá chemie. myslím, že by jim to bylo líto, kdyby viděli, jak se sourozenci cachtají a oni nemohou… proto také plavat moc nechodíme. jen když jedeme na dovču k moři, to se potom pořádně vyblbnou. já bych chtěla asi holčičku, protože kluků už je takhle přesila. ale je mi to jedno. hlavně už žádná vícerčata, protože už bych to asi nezvládla. přemýšlely jste někdy o adopci? já v momentě když mi řekli že děti mít nebudu… Eustanceho jsme si ale vzali čistě náhodou. můj starší bratr totiž odjel do Brazílie, kde se oženil. jeho ženy sestra měla i se svým mužem autonehodu a oba se zabily. zůstal po nich právě Esty. no a brácha si jej k sobě vzít momentálně nemohl a nám bylo hloupé, aby vyrůstal bez „rodičů“. je kouzelné když se k vám přitulí a řekne: „mámo!“ 🙂 přemýšleli jsme teď nedávno zase, ale teď jsem těhu, tak asi ne. ještě se uvidí. mám děti vážně moc ráda, ne že bych nechtěla pracovat, ale vážně mi přijde, že když vychovám 9 čestných a spravedlivých lidí, dám světu daleko víc, než kdybych se zabývala třema kytkama v květinářství. navíc vedu taneční kroužek. jo a Marci,máte auto? ono je potom těžké se tam s dětmi poskládat… také aby mělo úložný prostor třeba na kočár, nebo když něco vezeš. jestli třeba auto hodláte kupovat, doporučuji na 3 děcka škodu Roomstera, my jej máme, když nás vyráží jen pár 🙂 je to dobré, nejstaršího dáš do prostřed, auto je kvalitní a bezpečné. já jsem s ním spokojená. to jen, že jsem to několikrát řešila, problémy s auty jak se vejít 🙂

Tak ještě jednou já 😀 Změnila jsem si registraci, abych tu nestrašila celým jménem 🙂