Ahojky maminky, moc prosím o radu,zkušenosti a snad i podporu. Dokončila jse vyšší zdravotní školu a pak, přestože jsem měla vyhlídnutou práci, jsem se přestěhovala k příteli daleko přes 200km od rodného kraje a pak jsme se vzali. Na pracáku tu ze mě udělali flákače, kterému se pracovat nechce( já vážně o místo stála), nabídli mi podřadné místo, které ani zdaleka neodpovídalo mému vzdělání(natož představám).Odmítla jsem a oni mě okamžitě vyškrtli z evidence. Na zdrávku jsem šla hlavně kvůli tomu, že jsem chtěla pracovat s dětma. Už během školy jsem se starala o kdejakého špuntíka s okolí. Tak jsem nakonec byla ráda, když se mi po mnoha brigádách povedlo najít práci jako chůva v domácnosti u malinkých dvojčátek, kde jsem ztrávila 2 a půl roku/od jejich 4měsíců). Rodiče oba kariéristi, kteří měli děti pouze na chlubení, já ty svoje drobky naučila chodit, mluvit, papat,no trávila jsem tam průměrně 10h denně( i noci někdy)Brala jsem si je i na víkend. Ze začátku jsem i s rodičema vycházela, ale poslední rok se ke mě začali chovat jako ke služce, kolikrát mě ani nepozdravili, bylo mi hrozně, byla samozřejmost, že se vrátí klidně až večer bez předchozího upozornění a o děti mají postaráno, ale od malých se mi nechtělo. když jsem se dozvěděla, že je chtějí dát do školky(aniž by mi to řekli, nebo se poradili), hledala jsem novou práci, našla jsem jí akorát, když oni měli nastoupit, ještě jsem jim počkala do září, oni se pak se mnou ani nerozloučili, naházeli mi věci do tašky a poslali je po manželovi(ona mi totiž navrhla, že tam můžu zůstat jako služka a já jí v klidu vysvětlila, že potřebuju práci na smlouvu, kterou u ní nemám a ona mě zazdila) A to je právě můj problém. Jednak se mi stýská po dětech, já vím, byla to JEN práce, ale když je učítě první kroky, slova, trpíte při horečkách…no ale pracovala jsem tam bez smlouvy a platila si jen zdravotní. Proto jsem chtěla někam nastoupit, abych pracovala alespoň rok, než se nám podaří naše vytoužené miminko. No a povedlo se. Jsem opravdu moc šťastná, že ho mám, jsme 18.týden. Jen do té nové práce jsem nenastoupila a teď nemůžu najít nic, těhotnou nechtějí a tak žijem z jednoho manželova platu, s hypotékou a já se bojím, že nebudu mít nárok asi na žádný příspěvěk. Na porodné nejspíš nedosáhnem ani podle nových pravidel, mateřskou teď nemám. Tak se ve mě mísí pocit nádherného štěstí z mimíska a tyhle trable. Navíc jsem daleko od rodičů, sestry s dětma( o které jsem se vždycky starala já,byla jsem jejich tetička:-)), od všem kamarádů, ale nelituju svého rozhodnutí, můj manžel je ten nej chlap pod sluncem a šla bych za ním na konec světa, jen je to někdy těžké…Jsem ráda, že jsem si tu mohla vylít srdíčko, mějte se maminy a ať jsou vaše mláďátka zdravá:-)
