Problémy s početím

Silviku,

tak jsem to dnes dostala taky. Uz jsem si taky delala nadeje, ze treba, ale zase nic. Cystu jsem mela jednou taky, tyden jsem chodila na injekce Thiaminu, to je nejaky vitamin B, a cysta sama zmizela, tak se neboj, to bude v pohode. Mrzi me, ze nam to opet nevyslo, tak snad pristi mesic. Taky uz je mi z toho na nic, nemyslet na to moc nejde, i kdyz se snazim. Tesila jsem se, jak uz budu na vanoce tehu, ale to uz se nepovede 🙁 No co se da delat. Dej vedet, jak jsi dopadla s tou cystou, ale verim, ze to bude v pohode, tak jako u me. Je az neuveritelne, jak jsou nase zkusenosti podobne. A jednou si obe napiseme, ze tam ta druha carka konecne je 🙂

Ahoj Silviku,
dlouho jsem tu nebyla, tak preji dodatecne vse nej do noveho roku a at se brzo dockame! Mne je 24, takze teoreticky jeste mam casu dost, coz taky vsude posloucham, jak jsem jeste mlada a nemam se tim trapit, jenze to jaksi nejde, no. Pokud se do unora nezadari, tak mam jit na laparoskopii, drilling vajecniku. Zacinam byt uz zoufala, rikam si, jestli to neni ztrata casu a nemeli bysme jit rovnou do CARu, ale doktor me presvedcil, ze na to je jeste cas, no tak nevim, no… Mej se hezky a drz se!

Ahojky holky, jsem tu nová a tak jsem se s Vámi chtěla podělit o své „zkušenosti“. Po vysazení anti jsem objevila 2 čárky snad po 2 měsícíh. To jsem byla moc šťastná. Říkala jsem si, že to zase není taková hrůza a že jak si to člověk naplánuje tak to prostě bude. OMYL. V 11t jsme o mimi přišli. :'( V září to byl rok a 2 čárky nikde *-) Po návštěvě svého gynekologa mě hned poslal do CARu a můžu říct, že jsem ráda, že jsme tam šli. Udělají Vám tam celkové vyšetření „pod jednou střechou“ zjistili mi polycistické vaječníky a nedozrávají i vajíčka a navrhli léčbu formou IVF. Takže z vlastních zkušeností bych nic neodkládala a šla k odborníkům, můj gynekolog mi vždy tvrdil, že jsem v pořádku a ono to zase tak pravda není. Je mi 29, takže fakt není na co čekat, to mi řekli i v CARu. Moc Vám všem přeji, abychom do roka lítaly s kočárky:)

Ahoj holky, tak jsem poctivě přečetla všechny příspěvky v této kategorii a děkuji, že se dělíte i o Vaše zkušenosti. Hodně jich je užitečných a člověk pak vidí, že není jediný komu se mimi nedaří, když všichni kolem oznamují radostné novinky, nosí pyšně bříška, nebo tlačí kočárek a Vy prostě stále nic a nic :'( . Je fakt hodně náročné na to nemyslet…..
HA jsem již nějaký rok nebrala, ale chránili jsme se. Tak jsme si loni v únoru řekli s partnerem, že to pomalu začneme zkoušet a necháme tomu volný průběh, když nám všichni říkají, že čekat 1/2 roku než se poštěstí je dnes úplně normální. A jak nás ani nenapadlo, že by se to mohlo hned zadařit, tak se na poprvé zadařilo. Radost nám však nevydžela dlouho, protože mezi 10 a 11 t mimču přestalo tlouct srdíčko…něco bylo špatně, tak že následovala smutná klasika:(
No a teď se zase nějakou dobu snažíme a kde nic tu nic. Mladší brácha čekají s přítelkyní mimi každým dnem, tak se moc těším na malou, ale zároveň je mi na dušičce smutno. O víkendu se zastavili naši známí a že nám musí něco oznámit…jsou ve čtvrtém a čekají také prcka. Moc jim to přeji!
Já se bohužel začínám propadat do čím dál větší depky a nevím, jak z toho ven……… Vím, že to není dobře, tak jsem se tady z toho potřebovala alespoň troch vypsat.
Děkuji Kačce za její příspěvek nakopnul mne k tomu, že nebudu nic odkládat, topit se tady v slzách, naběhnu za svou gynek. lékařkou a pobavím se rovnou o CAR a alespoň budu vědět na čem jsem 🙂 a v čem by mohl být zakopaný pes! No a také mi je o pár let více než kačce :O
A pro Vás všechny ostatní: hlavu vzhůru a jdeme bojovat!

Dobrý večer nebo ahoj, nikdy jsem se nezúčastnila žádné diskuze, nikdy jsem si žádnou nečetla a ani nevím, jak se tedy do diskuze zapojuje. Tuto diskuzi jsem si našla, asi ze stejných důvodů jako Vy – číst, pátrat o trápení s početím. Pro psaní jsemse rozhodla proto, že nemohu ani věřit tomu, že jsou zde dívky, co jsou na tom stejně jako já a to téměř na měsíc. S manželem jsme se rozhodli pro mimi v prosinci 2009. V září 2010 jsem šla ke ke svému gynekologovi. Manžela poslalai na spermiogram. Né příliš dobrý. Hned nás poslali do centra asis. rep. Zde zjistili, že mám jinak ovulaci – později, navíc mám prolbémy se štíznou a mléčnou žlázou. Takže manžel a já – 1:3. Bomba. V listopadu a v prosinci jsem šla na ultrazvuk, dali mě inijekci na lepší ovulaci, navíc beru duphaston a ještě léky na ŠŽ. Pak jsme na polvel se museli milovat. Po dvakrát se mě už málem objevili 2 čárky a stejně jsem dostala menstruaci. Ta poslední vlastně přišla teď. Normálně to mám po 28 dnech. Teď nic. Už jsem se těšila. Ještě přišli boelsti břicha. Šla jsem k lékaři a zjisitli mě místo těhu 2 cysty. 33 den, kdy běžně to nedostávám jsem to zase dostala. Teď se s manželem rozhodujeme jeslti půjdeme znova a potřetí na ultrazvuk a zase přirozeně nebo jestli máme už zkusit inseminaci. Prosím Vás máte někdo zkušenosti s inseminací? Jak se to dělá? Jeslti zůstanu na neschopence? apod. To, jaks e cítíte narposto chápu. Někdy když přijde menstruace, tak to vezmu, někdy když nejsem dobe naladěná a zrovna mi otehotní známá, tak probrečím večery. Ach jo. Také nejsem nejmaldší. Miluji děti, děsně si je přeji. Já i manžel. NVÍC MÁM ALE V SOBĚ BLOK. Bojí se hrozně porodu, že to nezvládnu, že se mi něco stane, bojím se bolesti. Možná, i to mě brání v otěhotnění. Už píšu asi dlouho, ale ….. asi víte. Prostě to trápí.

Ahoj holky,

jsem moc rada, ze jste se k nam pridaly a nejsme tady v tom se Silvikem samy. My uz se snazime taky rok a pul, zatim taky porad nic. V unoru jdu na drilling vajecniku, tak se trosku bojim, ale co bysme pro toho naseho mimiska neudelaly, ze:) Kdyz to pak pry nevyjde, tak pujdeme na inseminaci… No je to asi jeste dlouha cesta, snazim se na to nemyslet, ale nekdy to zkratka nejde.

Drzte se a at jsme brzy vsechny tehulky!!

Ahoj holky,

řeším teď také problém s početím, ale trochu z jiného soudku. Už dvakrát jsem byla těhotná se svým přítelem, ale obě těhotenství skončily v 6. měsíci kvůli vážným vývojovým vadám plodu. Ani v jednom případě se ale nepotvrdila žádná ze známých diagnóz, takže se v podstatě neví, proč se to stalo. Doktoři nám teď radí, ať radši jdu na inseminaci, že se nedá odhadnout, jaká je pravděpodobnost, že i další dítě bude postižené a že s jiným spermatem je větší šance na zdravé dítě.
Přítel mě sice uklidňuje, že mu nevadí, když budeme vychovávat dítě, které nebude jeho, ze mu stačí, že já budu šťastná. Ale co když mu to začne vadit v budoucnu? A jaké to bude, mít doma „cizí“ dítě? Co byste dělaly vy?
Neumím se rozhodnout, jestli to napotřetí zkusit s přítelem a riskovat, že zase budu muset rodit v 6. měsíci, což je hrozné. Oba ty porody mě úplně vykolejily z normálního života. Když jsem otěhotněla podruhé, jsem ani nepomyslela na to, že by se to mohlo opakovat, ale stalo se to.
Taky už nejsem nejmladší, třicítku už mám za sebou, tak začínám být trochu netrpělivá.
Poradíte mi někdo? Díky.

Peťulo, díky za povzbuzení. V našem případě nešlo o čekání 3měsíční, ale půlroční. Při tak pokročilém těhu se doporučuje počkat aspoň těch 6 měsiců před dalším pokusem. To máme teď za sebou a já se neumím rozhodnout, co dál. Ptám se všude, co je nejlepší volba, ale to konečné rozhodnutí je stejně na mě a na přítelovi, s tím nám nikdo nepomůže:( .
Ale ať tak nebo tak, stejně už se těším na miminko 🙂 . Snad nám to konečně vyjde.
Držím palce sobě i vám ostatním, ať se už brzo můžeme začít radovat z dobrých zpráv.