Přirozený porod v porodnici: vaše příběhy a zkušenosti

Hezký den, tak já rodila dvakrát. Při prvním porodu, jsem přijela do porodnice asi půl hodiny potom, co mi doma odtekla plodová voda. Na příjmu mi sestra neochotně otevřela a ptala se, jak jsem poznala, že rodím. No jako prvorodička jsem z toho byla trochu zmatená a tak jsem jí řekla, že mi odtekla voda a tak podle toho. Dlouho mi to nechtěli věřit a jednali se mnou jako s hysterickým dítětem. Nicméně mě nakonec přijali a po odtoku další části plodové vody mne umístili na předporodní pokoj. Tam jsem byla sama a když jsem prosila jestli by ke mě mohl manžel bylo mi řečeno, že je na porod ještě čas a tam kde jsem, že stejně nesmí. Mi bylo čím dál hůř, postele byly klasicky nemocniční a pro mě vysoké a navíc jsem celou dobu byla sama. Sem tam mě přišla zkontrolovat sestra a poslechla si ozvy naší malé. Vizuálně bych jí odhadovala na zhruba 20let a když mi s úsměvem sdělil, že to je v pohodě a ať vydržím, moc mi to nepřidalo. Po čtyřech hodinách jsem zavolala manželovi, ať přijede, že ho chci mít u sebe. Bylo mi hodně zle, jelikož jsem se nemohla otevřít díky předchozí konizaci čípku (to nakonec zjistil doktor těsně před porodem a dal mi na roztažení čípek), tak si všichni mysleli, že si bolesti nejspíš jen vymýšlím. Když manžel přijel, tak za mnou přiběhla sestra, že jak si to představuji volat manželovi a že ho stejně ke mě nepustí. Připadala jsem si v tu chvíli strašně provinile, bezbranně a hlavně sama. Porodní sály byly volné celou dobu mého porodu minimálně dva, o kterých jsem věděla. Nakonec to dopadlo tak, že jsem začala rodit na předporodním pokoji, na volání mě nikdo neslyšel, tak jsem pak poprosila paní, co jí dali na postel vedle mě, jelikož byla krátce po porodu a ještě neměli pokoj. Ta musela zazvonit na sestru. Já u postele neměla ani zvonek! Z porodního sálu jsem telefonovala manželovi a ten už to samozřejmě nestihl. Došel, ale krátce po narození naší malé. Celý porod trval pro mě 8 osamocených hodin, ale pokud bych to měla brát jako daň za naší holčičku, tak to stálo za to. I když to ještě dnes zamrzí, ale je přesto zvláštní, že když mi dali poprvé do náruče ten maličký uzlíček, tak bylo veškeré trápení pryč a byla jsem neskonale šťastna. Podruhé jsem si to zopakovala za rok a půl. Holky jsme tak plánovali a už jsem si předem domluvila kamarádku (porodní asistentku) že se mnou u porodu bude. Moc jsem se na to celé těhotenství těšila. Osud, ale chtěl jinak a ona onemocněla, tak jsme zase vyrazili s manželem do té samé nemocnice (jelikož do té co pod ní podle kraje spadáme, bych rozhodně nešla, tak to bylo menší zlo) Byli jsme přijati s úsměvem a jelikož tam byly dvě sestry, tak si spíš povídaly a bavily se spolu, než by se mi věnovali. Přišlo mi, že tam jsou snad poprvé, jelikož neuměly ani pracovat v programu co tam mají pro příjem pacientů. Nicméně jsem se snažila nějak navázat kontakt a říkala jsem, že tam měla být moje kamarádka a taky jejich kolegyně z práce, na to mi řekli ať jsem ráda, že je nemocná, že by mě třeba odrodila špatně a bylo po hovoru. Opět mě přijali na předporodní pokoj, ale tentokrát jsme byli připraveni a manžel se nenechal vyhodit. Uhádal se k tomu, že mohl čekat na chodbě a nakonec ho pustili i do nějakého pokoje „pro otce“. Ostatně ironii je, že jsem ho slyšela, když jsem se hodně smažila, tak jsem ho i zahlédla, byl prakticky v další místnosti naproti, ale ke mě opět nesměl, i když byly porodní sály volné. Po třech hodinách, kdy jsem byla opět sama jen občas mě kontrolovali na ozvy ke mě pustili manžela a dali mě na porodní sál. Do hodiny se nám narodila další dcerka. Plánujeme ještě jedno miminko a tak doufám, že než budu znovu rodit, tak bude naše porodnictví už o takový kus dál, že bude porod něčím, na co bude žena moci vzpomínat, jako na intimní a krásný zážitek, který mohla celý trávit s osobou pro ní nejbližší.

Já rodila dvakrát.Pokaždé v Novém městě na Moravě a byla jsem nad míru spokojená.Sestřičky příjemné,porodní asistentky taky.Celou dobu chodily kontrolovat jak mě tak miminko.Musela jsem tam ležet předem a večer mi paní doktorka řekla,že to na porod vůbec ještě nevypadá.Tak jsem chtěla jít domů,ale ve tři hodiny ráno mi začali bolesti a v šest hodin byla malá na světě.Syna mi museli vyvolávat, v 7 hodin ráno jsem dostala pilulku,v 10 odtekla voda a 11.20 se narodil syn.Takže u nás porody proběhly rychle a hlavně v pohodě.Na tuhle nemocnici nedám dopustit.:)

Rodila jsem před dvěma lety v porodnici v Litomyšli svoji první dceru. Měla jsem pečlivě připravený porodní plán, kde jsem zmiňovala mimo jiné, že nechci rutinní nástřih, holení, klystýr a cévkování… Chtěli jsme s manželem být v neustálé přítomnosti miminka. A podařilo se. Personál byl milý a vstřícný, ačkoli to pro ně byl nezvyk, že si někdo takto diktuje porod :). Nyní jsem opět projednávala porod druhé dcery (narodí se během týdne). A překvapivě mě doktorka utvrzovala v tom že novorozence musí odnést k sestrám alespoň na dvě hodiny. Což mě překvapilo, protože minule s tím problém nebyl. Doufám tedy že se opět zvládneme postavit za to, co je pro nás důležité a personál nám opět výjde vstříc!!

Rodila jsem u Apolinare. Cely porod bych vnimala jako vylozene pozitivni zazitek a vcelku rada bych na nej vzpominala, i kdyz dnes bych si ho dokazala naplanovat dost jinak.
Az na male, nepodstatne ALE – ktere „v podstate nestoji za rec“, ale i po 2 letech ve me vyvolava neuveritelnou vlnu odporu a vzteku a vhani slzy do oci.
Moje kuze spatne snasi stehy-vyrustaji… Pro jistotu jsem to rikala vsem lekarum, ktere jsem snad potkala. Pouzivala roztahovaci balonek (v dobe porodu jsem byla pripravena porodit asi o 5cm vetsi prumer, nez je standardni hlavicka ditete) a prosila, aby epiziotomii provedli jen v pripade nejvetsi nutnosti.

Kdyz „moje“ porodni asistentka prohlasila ze tedy „uz“ a ze se jde na to, odnekud prisla pani doktorka-nevim jak se jmenovala-nepredstavila se, ale i kdyz se nevyskytla jedina komplikace, od te chvile jsem byla kus masa.
O nicem-vcetne prubehu porodu se mne neobtezovala informovat a nuzky jsem bohuzel pres velke bricho nevidela.
Slysela a citila jsem jen svoje strihane maso jak praska.
Nemusela jsem ani tlacit.
Dite vypadlo v podstate samo…
(o tom ze ho odnesli na povinnou hodinu do inkubatoru a muze vpustili na posledni minuty jsem tehdy tolik nepremyslela)

Nicmene vsechny stehy se po 3dnech rozjely. CHodila jsem tyden do nemocnice kde mi je (jina pani doktorka a jina nemocnice) vybirala, a nejen diky procesu hojeni odmitla znovu sesit.

Vysledek:
– po 9mesicu po porodu velmi silny a bolestivy otok cele vulvy pri moceni
– po 2letech
– na dotek bolestiva tuha jizva
– velmi bolestivy sex
– okraj jizvy cca 1cm nesrostly-jen zahojene okraje

trauma? – radeji bych byla znasilnena nez tohle…

Vazne nebylo mozne chvilku pockat? (zadne omotane pupecniky, tisen plodu ci cokoli… vse pry skvele)

Mám dvě dcery, tu starší jsem na doporučení svého lékaře rodila v UPMD, bohužel nikdo nevěřil že bych byla schopná porodit velké dítě přirozeně nechala sem se „ukecet“ do císaře. Den před zákrokem jsem měla přijít. Už od rána jsem měla kontrakce, nejdřív po 15min ale velmi silné, na příjmu jsem svoje pocity sdělovala sestře, naprosto na to nereagovala, celý den jsem profuněla, odpoledne za mnou přišel manžel a kontrakce se začali zhoršovat a hlavně už byly poměrně často. Začala jsem i špinit, řekla jsem to sestře, ta mi řekla že je to po vyšetření normální, pak i lékařce, ta mi řekla že jsem jen nervozní, takže asi cejtím něco co vlastně není, a to neudělila ani monitor. Před 19h jsem měla silné kontrakce po 6min, manžel byl nervozní a když viděl že se nic neděje tak šel znovu pro sestru ta mě teda dala na monitor ale nechtělo se jí a přišla ona 19tá hodina a VÝMĚNA směn, přiběhla nová sestra zkoukla monitor zeptala se jak se cítím že je důležité to co cítím hlavně já, přístroje že nejsou tak podstatné, hned mě vzala za lékařem, ten zjistil že rodím ale byl lehce nervozní z velikosti mého břicha a velkého dítěte, za chvíli přilítli ke mě na pokoj dvě sestry a navlíkli mě punčochy( dopoledne jsem dostala čočku za to že nemám své, nikdo mě to neřekl) zacevkovali, dali kanylu a jeli jsme na sál, anestizioložka byla velmi milá, vpich se povedl bezbolestný, a ve 20:28se narodila dcera. Od 19h do 20:35 jsem prožila v UPMD hezké chvíle a co následovalo pak, no škoda mluvit, malou jsem viděla až za 9hodin asi 3 minuty, na normálním pokoji mi jí přinesli zas jen ukázat po 15hodinách, ač sem se hádala o ní tak prostě dítě nenosily. Mléko jsem nějakou dobu neměla, no kdo by ho měl když nebylo dítě které by sálo, malá měla žloutenku a musela na FT kam sem zas nesměla, bez mého vědomí jí krmily Bebou, domů jsem se dostala jako vystresovaná troska co se v porodnici nic nenaučila a ještě byla ponížená že když malou nenakojím tak mi UMŘE.
Druhou dceru jsem odmítla rodit v Praze, bohužel jsem čekala zase obříčka a předchozí jizva nebyla v dobrém stavu tak jsem rodila opět císařem. Tentokrát v Neratovicích. Tam sice u porodu sekcí nemůže být tatínek(je tam mini sál) ale po tom co mi dceru ukázaly na dobu jakou já jsem chtěla jí odnesly aby jí dali jen plenku, zabalili do látkovky a daly do náruče novopečenému tatínkovi, který si jí choval až do doby než mohli za mnou na NORMÁLNÍ pokoj, což trvalo dobu než mě zašili. Hned přišla sestra a pomohla mi maličkou přiložit k prsu a mohli jsme být všichni tři spolu jak dlouho jsme chtěli. Večer mi primářka doporučila aby jel tatínek domů vyspat se v klidu a že já si musím taky odpočinout, ale nic nám nepřikazovala. Celou dobu za náma chodili jen dvě sestry co se střídali, takže jsem přesně věděla o koho jde, ne jako v UPMD kde se nikdo nepředstavil a furt chodily jiné sestry. Na vizity chodili stylem že se přišli zeptat zda nekojíme a jestli mohou se na nás podívat. Vizity dětí probíhali tak že jsme nosili děti za lékařem každé dopoledne v momentě kdy nám se to hodilo ne jako v UPMD kde se rozrazili dveře a zařvalo se vizita svlíknout děti a půl hodiny čekat s nahatým novorozencem než přijde doktorka. V Neratovicích jsem rodila ve čtvrtek odpoledne a v pondělí ráno jsme mohly jít domů, odpočaté, spokojené a veselé. Prostě nebe a dudy……jen doporučuju, je to nejbližší varianta z Prahy pro ty co chtějí něco lepšího než továrnu na děti

Rozhodla jsem se tímto reagovat na přirozený porod, což jsou porodní pokoje v Jihlavě, rodila jsem na konci února, bylo to „božské“ – prostředí moc milé, příjemné, poslouchala jsem hudbu, manžel u mne a k tomu jako bonus naprosto sympatické asistentky …. Takto bych rodila klidně 5x! Bohužel tolik dětí nemůžeme mít …Velký dík patří nám jihlavské porodnici!! 🙂

Chci se podělit o zkušenosti z mého porodu. Svoji Natálku jsem také porodila v jihlavské porodnici.
Opravdu jsou tam krásné, barevné porodní pokoje, personál byl také velmi milý a ochotný. Ve všem nám vyhověli, měli jsme pocit, že se opravdu velmi snaží. Celý porod probíhal přesně podle mých a manželových představ, bylo to opravdu fajn.