Nechala byste si postižené dítě?

Držím palce všem statečným maminkám!
Momentálně mám pocit, že kdybych čekala postižené dítě a věděla to, neměla bych odvahu si ho nechat. Bála bych se, že se bude trápit. Co by ho čekalo? Samé zákroky, operace, život v nemocnici- kdybych si to měla vybrat pro sebe, nebrala bych. Obdivuju lidi, kteří to dokážou!

Zdravím všechny co přispívají. Já Vám shrnu svůj příběh. Jsem po umělém oplodnění nyní ve 30tt. Někdy na počátku 1.trim. jsem začala být nemocná, bolesti v krku, zvětšené uzliny na krku atd. Chodila jsem po lékaři a ti si mě jen přehazovali aniž by mi vzali krev či čokoliv aby se zjistilo co se mnou je. Poté špatný screening16tt. Poté amniocentéza, která dopadla dobře. Bolesti v krku postupně ustávaly, ale ve mě to stále hlodalo co mi bylo. Nakonec jsem si na vlastní náklady zaplatila odběry krve kde se zjistilo, že jsem prodělala cytomegalovirus primoinfekci. Bylo však už pozdě na přerušení těhot. jelikož toto jsem zjistila cca ve 25 tt. A co mám dělat teď. Vím, že na péči o postižené dítě(cytomegalovirus : slepota, hluchota, mentální retardace, ochrnutí atd.) nemám. Docházím na psychiatrii, neumím se s tím smířit a to jsme o miminko tak dlouho usilovali. A jen díky těm „sviňím“ lékařům, kteří mi pořád tvrdili že si své problémy namlouvám a že mám jen faryngitidu (mimochodem hlavní příznak cytomegalové mononukleozy) jsem teď totálně na dně, beru antidepresiva a nevím jak dál. Ono nic není tak lehké a hlavně soudit lidi.

Ježišmarjá, Lenko to je mi staršně líto a jsi strašně fajn, že jsi to sem všechno napsala,abychom my ostatní nebyly hlopé a bojovaly o všechna vyšetření, když máme nějaké potíže.Někteří doktoři jsou pěkné svině.Ze mně jeden udělal hysterku, řekl mi, že migrénu jsem si vyvolala sama tím, jak se pozoruju a že mi brněl jazyk a rty byla jen má stupňující se hysterie a že si mám dát panáka,když jsem nervní(v těhotenství panáka v prvním trimestru?debil! A že mě ta migréna vzbudila ho taky nezajímalo,prostě i takoví K.koti se najdou a je to hrozný, že si z nich nic nevezmeme!)
Pořád v sobě řeším tyhle otázky a samozřejmě jsem teď vytočená jak hrom, protože mi doktor ani nenabídl provést nějaký placený test v prvním trimestru, takže mě pozval na odběr krve až v 16.týdnu, pak budu čekat 2 týdny na výsledky? A pak co? Jako asi fakt nejtěžší, co může být, je když se dítě narodí „zdravé“ a pak se zjistí, že bude jenom ležet.Ale dítě,které porodím, už nikomu nedám, takže taky doufám jen v to dobré.
Lenko a Ty máš jistotu, že to dítě bude postižené?Je to 100%?A jaktože ta amniocentéza dopadla dobře? Já myslela, že to je vyšetření, které odhalí všechno?! Že odběry dopadnou někdy špatně, to vím, ale pak když je amniocentéza ok,tak všechny maminky počítají s tím, že je vše ok, tak kde je pak nějaká jistota? Rok 2011 a pořád se rodí nemocné děti jak za vlády krále Klacka!

Je to velice zavažné rozhodnuti ale člověk se musí vžit to co prožívají v danem okamžiku rodiče a pak muže soudit Mě a me manželce je uz temě 45 let a už mame vnoučka ročního.Slavíme vanoce a naroz.vnoučka .Pod stromečkem jsem našel od manzelky krasne psaníčko kde mi děkovala za prožite společne leta a sprosbyčkou že nejsme ještě tak staří na mimčo.Že mame dost lasky nato abychom měli miminko.V lednu přestala brat antikoncepci a pracujeme na tom aby se nam to do konce roku podařilo.Otec v padesati:)

vím, že touha po dítěti,kor když ženě nejde tak lehce otěhotnět je veliká, ale ta zodpovědnost, kdyby se mělo narodit postižené dítko.je pro mě velice vysoká. Určitě bych do toho nešla, nevyrovnala bych se s tím, že by moje dítě nebylo takové, jako jsem si ho představovala už jako malá holka, kdy jsem snila o tom až budu maminkou… PODLE MÉHO NÁZORU BY POSTIŽENÉ DÍTĚ NEMĚLO ŽÁDNÝ ŽIVOT STEJNĚ JAKO MY jeho rodiče. Psychicky to musí být hodně náročné
JE ALE OTÁZKA ZDA ŽENA ČEKÁ SVÉ PRVNÍ DÍTĚ NEBO JIŽ NĚKOLIKÁTÉ. pokud bych měla 1 nebo více dětí zdravých a to další by mělo být postižené určitě bych šla na potrat, ale pokud bych čekala 1. strašně by mě to bolelo a asi bych si pořád kladla otázku, proč to muselo potkat zrovna mě?! Asi bch navštívila nějakou maminku s postiženým dítkem abych vše viděla v praxi a dle rozhovoru s ní bych se nejspíš rozhodla co dál. Stále jsem ale vnitřně přesvěčená o tom, že postižené dítko by se narodit nemělo:( .
V dnešní době hodně žen dává přednost kariéře a pak se diví, že se jim nedaří otěhotnět hned jak si naplánovali, což je asi chyba člověk by měl mít priority zdapráce či rodina. Bohužel je i mnoho párů, jimž se nedaří otěhotnět z jiných důvodů, ale medicína je dnes už dost daleko aby se s tím dalo něco dělat, ale musí se s tím začít v čas:) .
Všem maminkám at už mají jakékoli dítko přeji mnoho sil a vychovávejte děti s láskou. convertidor video