Miminka – srpen 2011

Včera byl asi divný večer. My zase malou nemohli uspat po koupání. V půl 7 večer jsme koupali, o hodku později měla snad všechno, co potřebovala (najedená, přebalená a tak) a vůbec nemohla usnout. Normálně spí do 5ti min po jídle. Chvílema se zklidnila s dudlíkem, jenže pak ho vyplivla a zase brečela. Zkoušeli jsme civčit s nožičkama, jestli to není bříško. Nic. Za hodku jsem zkusila jídlo, tak si s chutí dala, ale zas neusnula. Až v 10 večer, když se pořádně vykadila a znova najedla, tak usnula. Musím říct, že jsem se děsila, jestli bude ten večer pokračovat celou noc, ale naštěstí pak spinkala.

Maxík na dnešek spal víc jak 8 hodin v kuse! Až jsem měla strach, jestli je v pořádku. Měla jsem nutkání ho vzbudit po druhé hodině v noci, když jsem se probudila, ale únava byla silnější. Nakonec jsem ho vytáhla z postýlky v 4.30h (ale on by asi klidně ještě spal). Ale až do oběda se hlásil každé 1,5-2h, asi doháněl tu abstinenci a také pokaždé kakal. Rovnou jsem se na to spaní ptala té zdravotní sestry, za kterou jsem šla. Nejdřív ho zvážila, přibral za týden od vážení od doktora 220g. Já ho sice vážím doma, ale chtěla jsem to mít úředně potvrzené, že dobře papá. 🙂 No a na to spaní 8h mi řekla, že to není problém, spíš mi to přišlo, že má na jazyku mi říct „užijte si to“. Krmení po 1,5h nekritizovala, jen si musím být jistá, že je to opravdu hlad. To jsem jí ale potvrdila, že nejdřív vyloučím vše ostatní (plínka, prdíky). Děti kojené MM ho daleko rychleji stráví než UM, takže klidně můžou mít hlad už tak brzy. Akorát jsem jí totálně rozhodila, když jsem se zmínila o monitoru dechu, že ho máme doma. Vůbec netušila, která bije. Myslela si, že mi ho doporučili v nemocnici. Asi si myslela, že je to pro nějaké postižené děti a proto nechápala, proč ho máme. Její závěr byl, že nemám být moc úzkostná, že je malá šance, že se malému něco stane a že mám mít v něj víc důvěry a že by ten monitor mohl narušovat náš vztah a „důvěru“ !!! Když jsem to volala manželovi, tak mi říkal, že jeho kolegyně o monitoru také nikdy neslyšela, ale že je z takové možnosti nadšená. Každopádně závěr sestry byl, že je malý zdravý, dobře prospívá a že si to mám užívat. A že dětem nesvědčí, když je okolo nich moc techniky. Tak jsem jí radši neříkala, že občas používám i chůvičku (když jsem v kuchyni nebo v patře v koupelně) 🙂 K některým zdravotním sestrám ve Francii ještě nedorazil pokrok v podobě monitoru dechu Nanny od Jablotronu. 🙂 Já ho ale určitě nedám pryč, jsem díky němu klidná a navíc je spojený kabelem s hlásičem, takže tam není žádné vlnění jako u bezdrátových přístrojů.

My máme taky monitor – Nanny. Jsem za něj ráda, hlavně v noci, úplně klidně spím. Nevím, proč by to té sestřičce mělo vadit. Tahle „technika“ může mrnouskovi zachránit život. Původně jsem váhala, jestli to kupovat .. poměrně vysoká cena na krátkou dobu využití .. ale řekla jsem si, že kdyby se něco stalo a já ten přístroj neměla, tak si to budu strašně vyčítat.Ta úzkost k mateřství zřejmě patří, vůbec si nedovedu představit, že bych o malou přišla.

Jsem zvědavá na váhu Elli po týdnu. V pátek jdeme na kontrolu. Dávám jí taky jak si řekne. Maximum jsem měla asi 5h, ale většinou chce po 3h. V noci to malinko prodloužila na 4h, tak díky aspoň za to.

Vždyť říkám, že v monitorech dechu jsou Francouzi sto let za opicema 😀 Mě to zelené světýlko tak uklidňuje, že si myslím, že můj spánek je daleko kvalitnější (i při tom nočním kojení a vstávání), než kdybych ho neměla. Stačí aby malý nějak zachrčel a také bych se k němu hned hrnula do postýlky, takhle kouknu na světýlko a je klid.
Maxík má ten deficit z trochu předčasného narození a porodní váhou 3550g, věřím, že kdyby těch 14 dní vydržel, tak má také 4kg. Pak chudinka malá zhubnul kvůli blinkání vody a trvalo mu 14 dní než dosáhl porodní váhu, navíc já ty problémy s kojením :S . Takže jsem fakt ráda, že se takhle rozpapal (v 5 týdnech má 4270g) a přibírá ukázkově.
Kacko, jestli jsem to dobře pochopila, tak jsi byla před otěhotněním spíš hubená, tak to musí být na vás dva pohled – hubená maminka a miminko otesánek 🙂 Neptají se tě, kde jsi to miminko měla?

Roslenko, to mi asi zůstalo z těhotenství, kdy jsem se pořád psychicky připravovala na minimálně čtyřkilové dítě (já i manžel jsme měli bez pár gramů 4kg), nakonec se Maxík vydal na svět dřív a tak mi v tom účetnictví nesedí půl kila (jsem bývalá účetní a když něco nesedí v tabulkách, tak jsem z toho nesvá 🙂
Bříško se mi pořád zmenšuje, ale stále je větší než před těhotenstvím. Na váhu mám o kilo míň než před těhotenstvím a to se drží už dlouho. Většinu věcí obléknu, ale z některých mi lezou prsa nebo mi přes prsa vůbec nejsou 😛
Mám jiný dotaz. Pomalu mi bude končit šestinedělí, ale pořád špiním. Největší krvácení ustalo už po týdnu, od té doby mi stačí jedna intimka na den, ale divím se, že to malé špinění trvá tak dlouho. Jak jste na tom vy???

Doma nosím ledacos, ale ven to musím vždycky zkontrolovat v zrcadle, protože ty vložky do podprdy dost přes přiléhavé věci prosvítají :S V sobotu jdeme na svatbu, tak mám připravené dvoje šaty, protože jestli mi hodně poteče mléko nebo mě Maxík poblinká, tak se možná budu muset převléct. Sice mají oboje vzorek, takže by na nich nebylo nic vidět, ale v mokrém se mi nebude chtít být.
Vcelko, s tím kocourem přesně vím, co prožíváte. Moje máti měla kočičku 17 let (z toho 10 let jsem bydlela s ní), celou dobu byla v pohodě a pak jsem si při návštěvách začala všímat, že je dost hubená. Máti mi potvrdila, že i málo jí. Pořád to přičítala stáří. Ale mě jako stará nepřipadala. Tak jsem si vzala dovolenou a vzala jsem jí k veterináři. Ten zjistil silný zánět dásní, měla je chudinka celé zelené. A to jsem máti říkala, že mi přijde, že jí smrdí z tlamičky, ale máti mi říkala, ať na ní nehledám chyby. Doktor mi navrhl utracení nebo že se můžeme pokusit nasadit antibiotika. Ale museli bychom tam denně chodit nebo to píchat doma. Máti o tom nechtěla ani slyšet, tak jsem denně jezdila 20 km píchat micině injekce. Po týdnu jsem si zase vzala dovolenou a jela jsem s ní k veterináři. Zánět se vůbec nezlepšil (byl hodně silný) a doktor mi znovu navrhl uspání. Už jsem jí nechtěla dál trápit tak jsem s tím souhlasila. Dal jí injekci, ale ta nezabrala, tak jí musel dát druhou. Měla ještě silné srdíčko. Štve mě, že kdyby máti nebyla tak laxní, tak mohla micinka zemřít za nějakou dobu věkem a ne kvůli pitomému zánětu, který se dal v počátcích v pohodě léčit :'(
Sakra, to jsem si udělala smutnou náladu :S Ještě že to naše srdíčko mi dělá tolik radosti. Asi mě telepaticky slyšel, jak si tu teskním nad jeho počátečními váhovými úbytky a při vážení před koupáním jsem zjistila, že od včerejška přibral 90g a to dneska dost kakal a také blinkal, jak se přepíjel. Jdu si ho pomazlit 🙂

Jé, Misho, ty jsi mě tak potěšila s tím svým bříškem:D Já si tu posteskla před manželem, že holky píšou, že se vejdou do svýho normálního oblečení, zatímco já přes to břicho ani náhodou (však jsem vám myslím, psala, že mě týden po porodu lidi pouštěli ve frontě, že mysleli, že su těhu – ono se to lepší, ale pořád tam mám dost navíc, taky jsem na +4kg). No a byla z toho hádka, protože manžel se mě každý den ptá, jestli jsem cvičila (dostala jsem v porodnici cviky, neb mám jakýsi rozestup břišních svalů), pořád má poznámky o tom, že bych se měla zase začít hýbat a dneska zas – sem se ptala, jak konkrétně si to představuje, jestli mám jako naběhnout na skálu, tak prý že běhat a jezdit na kole! Tak jsem prohlásila, že šestinedělí je od toho, abych měla klid na regeneraci po porodu a na mrňouska a že se teda necítím, že bych měla přebytek energie na cokoliv jiného, tak prý se na to šestinedělí vymlouvám:'( A když se ho zeptám, o co mu jde, tak prý že já jsem s tím začala, tak jestli mi má na to říct, že mám sedět a cpát se… Ten můj miláček fakt dokáže potěšit:S Jinak Máňo jsem před těhu nebyla extra hubená, to spíš Misha, já tak nějak normál, takže maminka kost a kůže a miminko otesánek se nekoná – a už vůbec ne s tím břichem. No nic, vyrážíme k doktorovi, tak vám pak taky napíšu, jak na tom ten náš macíček je:) Jo a s tím krvácením, taky pořád intimkuju – 1 na noc 1 na den, ale jsem zatím 3 týdny po porodu…

Tak mě muž na břicho nic neříká, ví že to jde dolu, někomu dřív někomu později. U Viki sem to shodila do šestinedělí a pak si formovala postavu procházkama,spíš má pocit že mě málo mazal protože mi hodně popraskalo.
A šestinedělí si chraňte, není to pověra a je to jediné naše hájené období, ať si tatínek třeba trhne nohou.