Miminka – srpen 2011

Ahoj holky, hlásím se po genetice, zatím vím jen výsledky z UTZ a to je vše v pořádku, máme vše, co máme mít a nic navíc:) Jinak jsem se konečně dozvěděla, jak jsme na tom s velikostí mrněte – za těch 14 dní pěkně poposkočilo, teď má prý 62mm, což prý odpovídá 12+4. Podle MS jsme 13+0, takže jsme nakonec opoždění jen o 3dny:D Porod tedy 5.8. No a taky mimčo poprvé neleželo jak pecka, ale sem tam se tak mrskalo a já z toho měla takovou radost, že se hýbe a ještě tak srandovně, že jsem se hrozně smála a třepala břichem, že ze mě doktorka začínala být nervózní 🙂
No jinak jsem řekla, že nechceme říct, co to bude, ale jak jsme vylezli, tak manžel, že je mu to jasný, že to viděl – prý kluk. Já nic neviděla, pravda, že jsem se pak radši nedívala, abych se zas nesmála, tak jsem zvědavá, jestli mu to moje doktorka potvrdí.. Ale to už nikomu neřeknu:)

Jako ono to asi není nikde růžový, já rodila císařem a na porodní sále to bylo super, milý lidi, fakt, ale to co bylo před a po, no úpřímně děkuju nechci. Nastupovala sem dem před operací už s kontrakcema nikoho to nezajmalo no a pak sem jim málem porodila, vezli mě na sál bez jakýkoliv přípravy, taťka se málem nestačil převléct, no a šestinedělí (nebavím se o tom jak to tam vypadá ale o personálu) paní doktorka Černá (pediatrička, furt je v televizi) je arogantní a nepříjemná, dotazy obtěžují. Vůbec neřešej že nechceš očkování kvůli špatnejm reakcím, byla sem dohodla na dětským že jí oočkujem před koncem šestinedělí.(zákonná lhůta) nebo mi jí nacpali Bebou a přinesli na kojení, pak sem dostávala čočku že jí nekojím,fakt nic moc prostředí, a to jsem ta co doktorům věří, nejsem žádná matka co chce rodit doma nebo bůh ví jak alternativně. Znám dost lidí co tam rodili a nikdo si tam neliboval, ale o nedonosenátka se prej staraj skvěle.
Já tam byla dlouho, možná kdybych tam byla tři dny tak si to tak nebudu brát. Taky sem tam šla po tom co sem na netu četla samý chvály, no byla sem tam dost dlouho na to aby se tam prostřídal celej personal toho jednoho šestinedělí a byly tam tak dvě sestry co ti dokážou pomoct, jinak sou tam sestry co hulej a mimi ti donesou a ta zavinovačka smrdí cigaretama.

To si me teda docela zarazila…A o krci nevis nejake posudky?

Kacko tak velká gratulace, že je vše OK. K těm porodnicím, co se týká pražských tak na každé je něco dobrého a něco špatného, obecně mají nejhorší zkušenosti všechny ze šestinedělního oddlěkení, a je jedno v které jsi porodnici. Když jsem tenkrát studovala různé recence a zkušenosti maminek z porodnic tak nejvíce kladných ohlasů mělo Podolí a Apolinář, já bych jinam asi nešla, ale je to různé, jedna může být nadšena a další nas…., záleží i na personálu i jedna sestra či doktor ti můžou zkazit celý pobyt. Už jsm to tady zmiňovala kamarádka v létě rodila v Podolí císařem po této stránci to proběhlo super byla nadmíru spokojená, ale ten den po než jí přeložili na pokoj nadstandart tak to bylo prý peklo, arogantní nezájem a nikoho nezajímalo, že po císaři pár hodin nic nemůže a nikdo ani nepřišel zda něco potřebje apod., pak na tom nadstandartu zase ok tam sestřičky byli příjemné ale na normální by prý nešla. Já mám vybranou porodnici u Apolináře, ale také si to nebarvím růžově, že mě tam budou „obskakovat“ a budou tam všichni jak míliusové…,ale zase si říkám je to pár dní a ten drobek to vše vynahradí

Jo je to o přístupu personálu a hodně, pokud ale proběhne všechno ok a vy jdete s mimčem brzo domu tak než se oklepete jste doma, ale když nejde všechno tak jak by mělo, tak se vás to dotkne mnohem víc, domu ze mě přišla tenkrát troska a děkuju manželovi za podporu ve všem. Když si vzpomenu jak mě z jipky odvezli na normální pokoj, zvedli mě mnohem dřív než po dvanácti hodinách po tom epidurálu, takže mě bolela hlava, strašně se mi motala a chtělo se mi zvracet a nebyl nikdo kdo by mi pomohl, pak si mě všimla jina maminka na pokoji a letela pro sestru která ji posla zpět že za chvili přijde a přišla po hodině kdy sem myslela že už je normálně po mě a řekla mi že nesmím zvracet že to nemá kdo uklidit a dala mi tam takovou mini misku, že mám zvracet do toho(kdyby se to stalo tak se do toho ani netrefim), a to nebylo přeplněno a stop stav, porodnice byla poloprazdná.
Kdyby touha po dalším dítku nebyla tak silná tak bych do toho znova nešla, proto teď nejdu do prahy a platim si dr.k porodu a nadstandart

Ahoj holky, mám okolo sebe hodně kamarádek, co už mají porod za sebou a v podstatě každá rodila v porodnici jiné. Ale co jsem si pak po všech těch vyprávěních vydedukovala, tak mám pocit, že menší porodnice jsou na tom s péčí lépe.
Nejsou možná až tak vybavené pro nedonošené děti a pokud nastanou komplikace, musí Vás pak do některé s těch velkých nemocnic stejně převést, ale pokud je vaše těhu celou dobu v pořádku, bývá zpravidla bez komplikací i porod a v menších porodnicích na Vás má personál více času, není tak stresovaný a podle toho se odvíjí i péče a ochota.
Zpravidla je vždy dobře postaráno o miminka, ale maminky ve velkých porodnicích jsou ošizeny…odbývány…apod. A to byl ten důvod, proč jsem se nakonec pro Prahu nerozhodla, i když to mám z Kladna třeba do Motole kousíček (jdu do Slaného).
Porodnice v Praze jsou přeplněny, musíte se registrovat a v tom množství rodiček na všechny nemá poresonál tolik času, kolik by si přál, pracují ve shonu a stresu a pak to tak vypadá.

Takže pokud jdete rodit do Prahy, držím vám palečky, abyste měly porod v pořádku a v porodnici si to odbyly co nejdříve. Ten prcek Vám pak ty ošklivější chvilky z porodnice stonásobně vynahradí. 🙂

Zdravím, dámy. Já mám termín 14.8. Bavíte se o porodnicích. Já před dvěma lety rodila u Apolináře. Vyvlávaný porod, který skončil císařem. Máte pravdu, v těch velkých nemocnicích je to asi trochu fabrika. Na druhou stranu, lékařů je tam hafo a jsou mezi nimi skvělí i slabší typy, jako v každé profesi. V noci mě přijímala skvělá lékařka, ráno mi vyvolávali porod dva doktoři, kteří se se mnou skoro nebavili, sestřičky ale byly ze 2/3 fajn. Na sále to nebylo nic moc, těch pár hodin s rozjetým, ale nepostupujícím vyvolaným porodem, kdy okolo mě chodili, ale v podstatě se se mnou nikdo nebavil. Nakonec císař-v pohodě, den na aru-super (skvělé sestry i doktor), no a nakonec, protože jinde prý nebylo volno, jsem skončila na nadstandartním pokoji. Péče o miminka i o nás velice dobrá. Jen se mi moc nedařilo rozkojit a měla jsem pocit, že sestry to dávají za vinu mně, že jsem jim kazila statistiku matek odcházejících domů a plně kojících. Mohl to být ale jen můj subjektivní dojem, protože po porodu jsem měla slušné poporodní blues, které trvalo 4-5 týdnů a vše jsem viděla černě. Žádné nadměrné pocity štěstí či slasti, jen taková slušná depčička, bulila jsem bez důvodu a měla pocity viny, že nezažívám nejkrásnější dny v životě.Naštěstí to ale přešlo a hlavně…. každý to má jinak. Nicméně se k Apolináři pokusím zaregistrovat znovu, všude je něco a faktem je, že jsou tam odborníci. No a jestli mě čeká poporodní blues znovu, bude mi připadat v každé nemocnici, že jsem úplně nemožná.

Maminky, tatínkové!
Zjistěte si více informací, čtěte, googlujte. Screening je jen rozřazovací test, neřekne Vám nikdy, jestli je miminko zcela zdravé či nikoliv! Jde jen o rozřazení žen do různých skupin dle míry rizika nějakých komplikací vzhledem k Vašemu věku, zdravotnímu stavu, rozboru krve, vývoji těhotenství a podobně, neodhalují ale vůbec, zda je miminko v pořádku, jen vykážou např. riziko downova syndromu jako 1 možnost nemoci ke 50 zdravým dětem. To ještě přeci neznamená, že máte miminko nemocné! Ani následné genetické testy nevykazují 100% neomylnost, možnost falešně pozitivního výsledku je až 20%! Tzn., že pokud by každá žena ze sta s pozitivním nálezem na genetických testech šla k potratu, 20 z těchto zabitých dětí bylo zdravých!! Je mnoho žen, kterým říkali, že miminko je postižené, smířili se s tím a nakonec se jim k překvapení narodilo zcela zdravé děťátko! Navíc při odběru plodové vody, či odběru tkáně z dítěte je nezanedbatelné riziko takto vyvolaného spontánního potratu, jestli už okamžitého, či v krátké době, jako následek invazivního vyšetření, či následně vzniklého neúměrného stresu při čekání na výsledky.

Navíc žádný test Vám neodhalí všechny nemoci, děťátko může začít trpět třeba srdečními potížemi až v pozdějším těhotenství, anebo jinými potížemi, nedejbože i trvalým postižením, až následkem nešetrného porodu, či pozdějšího onemocnění, úrazu a podobně!! Přivést na svět dítě je velké mysterium, věda zdaleka neví vše o jeho prenatálním vývoji, lékaři zdaleka nemají ve všem tak jasno, jak by chtěli. Domnívám se, že nejdůležitější je věřit ve vše dobré, pečovat o sebe a takovými testy zbytečně miminko ani sebe nestresovat.

Je zarážející, jak benevolentně rozhodujete o životě či smrti svého nenarozeného dítěte. Vždyť ono již vše vnímá, cítí a prožívá s Vámi! Vždyť je to Vaše dítě!

Přeji více rozvahy a vše dobré,
Barbora.