Mimi LIVE! Toby

Ahoj Ivčo,

k té školce, já bych ještě vydržela a možná, pokud to uznáš za vhodné, trošku přitlačila na učitelky ve školce, aby se víc snažily Terezku zapojit. ALe to musíš sama poznat ty, jestli to nebude spíš ke škodě než k užitku. Každopádně my jsme celé léto chodili do herničky tam, kde je teď Adri ve školce , takže si tam vlastně 2 měsíce zvykala spolu se mnou. A při té příležitosti jsem si tam hodně povídala s těma, jak my jim říkáme, tetama. Jsou to obě bývalé učitelky ze školky státní, které se rozhodly založit svoji malou soukromou. A hodně jsme probírali, jak to vlastně chodí v klasické státní školce. Říkaly mi, jak je tam jedna učitelka na 25 dětí, což je fakt strašně moc a ona s nimi nemůže jít s každým na záchod a kontrolovat, jak se utřel, jestli si umyl ruce atd., když jdou ven, musí se sami obléct a obout a prý je i nechají, když mají děti obráceně boty apod…když se někdo nezapojuje, oni se s tím tam moc nemažou. Takže pro některé děti je to prý docela šok. Jako na jednu stranu se těm učitelkám nedivím, je to vážně hodně dětí na jednu a já bych to teda dělat nedokázala, na druhou stranu je to přece jen o vůli a o přítupu každé z nich, prostě jen má s něčím víc práce. Ale ty naše dvě, ty to tak neberou, dětem pomůžou, jenže právě v té státní pak dělaly všechno i za ty ostatní, protože se nemohly dívat na to, jak si některé dítě obulo obráceně boty a s kolegyní to ani nehlo.Tak proto říkám, že možná trošku přitlačit, ať Terezku víc zapojují, ale zase aby se paní učitelka neurazila, no…

A k těm dvou měsícům odkladu. To bych asi nedělala. Podle mě si paní učitelka jen ulehčuje práci, pak to stejně přijde znovu a možná horší. Možná můžeš s Terezkou mít jeden svůj den, kdy ji třeba vezmeš už po obědě (pokud je teda na celý den) a nebo pokud  je jen na půl den, tak třeba pátky ji tam nedávat nebo něco podobného , aby cítila, že se jí snažíš vyjít vstříc, ale že to je potřeba, aby chodila do školky. Já někdy až hledím, co vše už je Adrianka schopná pochopit, když jí něco vysvětluju. Takže jí prostě povídat o tom, že už je veliká a ve školce se naučí spoustu nových věcí, malovat, zpívat atd., pak se jí fakt ptát, strašně chválit za každou drobnost, to u nás na Adri zabírá. Je pak hrozně pyšná, že už je veliká a umí nové věci. A my teda oba s manželem, tím jak chodí jen na dva půldny, tak z toho děláme úplně svátek, vždycky večer předem jí říkáme, jak to je uper, žejde zítra do školky, pak ráno po probuzení zase, já pak cetou jí povídám, jak jsem strašně pyšná, že už mám tak velikou holku a třeba když nám říká, že jí tam chlapeček byl, tak jí říkáme, aby se nebála a bránila se, že to zvládne atd. Ale je fakt rozdíl, že je jich tam míň a tety mají úplně jiný přístup.

Jo a jtě jsem ti chtěla napat, že nám na infoschůzce říkali, že u každého dítěte dřív nebo později přijde vzdor, že nechce chodit do školky. Prý je to úplně normální u každého dítěte. Prý si prostě dřív nebo později uvědomí, že e něco změnilo, že už je to ted jinak a trošku mu to naruší jeho jistotu a pokouší se to srovnat zpět. Ne že by se jim tam nelíbilo, ale zkouší zkrátka, jestli to dokážou vrátit, ovlivnit. Prý to trvá tak 14 dní a je po všem. Takže vydržte holky a bude určitě zase dobře.

Držím palce, ať se Terezce brzo ve školce líbí a Michálek ať má kyčle brzo v pořádku.

Zuzka

Ahoj holky,

moc děkuju za váš názor a pohled na věc ohledně školky a rovnou hlásím, že ve školce Terezka už nepláče (jen dneska se jí na chviličku zastýskalo, ale brzy to bylo zase dobrý). Nevím, jestli k tomu pomohlo to, že jsem jí tenhle týden dávala ráno do školky já (Radek hlídal Michálka doma, protože ten ještě v tu dobu spal) nebo už se tam otřepala. V pondělí ráno byla tedy ještě hodně vystresová, doma hodně plakala, ale slíbila jsem jí, že na chvíli půjdu do třídy s ní. V šatně jsme se pomazlili a pak jsem byla s ní půl hodiny ve třídě. Během té doby se zklidnila, nakonec jsme si vyndaly kostky a začaly si stavět a v té chvíli jsme se rozloučily s tím, že já teď jedu na policii (udělat zápis, protože mě na internetovém bazaru podvedli a okradli) a že si pro ní po obědě přijdu a povíme si, co jsme dopoledne dělali. A od toho dne je to pohoda. Chodí domů po obědě, který poctivě sní, paní učitelku Pavlínku má velmi ráda, máme oblíbené hračky a už tam máme 2 holčičky kamarádky, ke kterým chodíme na návštevu, moc jí tam chválí (jak obě učitelky, tak kuchařky a pomocnice), tak mám obrovskou radost a chce se mi skákat 2 metry vysoko 😀

Jinak co se týče samoobsluhy, tak je Terezka hodně šikovná, zvládne se sama obléknout a svléknout (jen knoflíky a zip jí nejde), obou a zout boty, dojít si sama na wc, nalít si pití, najíst se lžící i příborem. Chtěla jsem, aby hodně věcí uměla sama, aby jí to pomohlo se sžíváním ve školce 😉 U nás ve třídě je 28 dětí a 2 paní učitelky, děti jsou tam věkově namíchané, takže ty starší pomáhají s mladšími (např. Vaneska, u které jsme byly na návštěvě a příště přijde s maminkou a sestřičkou Sofinkou, která se narodila ve stejný den a porodnici jako Michálek, k nám).

Toť asi vše, dneska mi jde počítač obzvláště pomalu, tak více jindy. Ivča

PS: Gábi, kluci mají moc pěknou fotku 🙂 A na víkend bychom jeli rádi, ale bohužel zatím se nám plány nezdařilo uskutečnit, protože někdo vždycky onemocněl 🙁

Ahoj Zuzi,

my uz v Tropical Island jednou byli. Jen s Michelem.  A protoze vim, jake to tam je, chci tam vzit Tobyho. Urcite se ale vyplati tam prespat, pak si muzete koupani uzivat dva dny. Je tam uzasne teplo, takze hlavne v zime jet na dva dny za teplem je super. Je tam myslim stale kolem 27 stupnu. Jediny problem – i v noci! Takze budto muzes prespat na lehatku na plazi ( to jsem nechtela ani kdyz jsem tam byla jen s Michelem) nebo zvolit nejake ubytovani. My jsme byli poprve ve stanu. Pro dva je to dobre. Vse je ciste. jen se musis delit o koupelnu a toalety s ostatnimi.  Pronajmout si tam pokoj je neskutecne drahe… ALE, maji akci na prespani z nedele na pondeli. Pak je cena rodinneho apartma jen o chlup drazsi nez stan. Takze mi do toho jdeme, jedeme posledni nedeli pred vanocema.  Vim, ze Toby si to uzije.  V cene prespani je take dobra snidane. A je tam spousta restauraci, kde muzes v podstate cely den jist 🙂 Ale neni problem si vzit svoje jidlo i piti. Ja tedy doporucuji! Hlavne, kdyz je venku zima 🙂

Co Adrianka, porad je tak hodna ve skolce?:) 

Toby je ted v jeslickach naprosto uzasny, vsichni ho chvali. Ted se mu tam libi, kdyz uz je to jeho posledni mesic 🙂 Klasika! No, ale vypada to, ze doma si to pak vybiji… a sceny jsou skoro na dennim poradku… pripadam si, ze uz nedelam nic jineho, nez ho okrikuju a nebo mu vse dvacetkrat opakuji… oblec se… najez se.. a stejne to nepomaha.

Mej se krasne!

G.

Ahoj Jarko,

tak to je dobry, ze se malej muze vyrvat na balkone 😀  Ja bych kolikrat mohla Tobyho taky poslat na zahradu 🙂 Ale ted jsou sceny opravdu skoro na dennim poradku.  Jako vcera vecer, kdyz se ma jit spat. Samozrejme se mu nechce, tak rika, ze az „potom“. tim potom mysli, asi tak za tri hodinky, az se nabazi svych vlacku…  Rikam, ze ted a abych ho nalakala, slibuju mu v posteli pustit epizodu krtecka. Tak to hned utika nahoru s tim, ze chce videt krtka… Rikam mu, ze nejdriv vykoupat, vycistit zoubky a potom bude krtek. Nasleduje usedavy plac, ze chce krtka. Ze se nechce koupta. Ze si nechce cistit zuby. Nakonec ho presvedcim ke koupeli. Ale kdyz je konecne vana naplnena, rozhoduje se, ze nechce do vody! Slibuju opet krtka, ale neobejde se to bez place. Zuby – ne! Ani krtek nezabira… no proste hruza. Za vsechno mu musim neco slibovat… motivovat ho a stejne je u toho plno kriku a place. je to take tim, ze je Toby z jesli vecer dost unaveny. Svuj plac proklada zivanim, ale i tak… uz aby to skoncilo a dalo se s nim normalne domluvit 🙂  Pocitam, ze nam to potrva jeste par let a pak to zacne nanovo s Maxem.. Pri predstave, ze budu mit doma dva takove „komedianty“ me privadi na myslenku rezervovat si misto v Bohnicich 🙂 

No, ale na Tebe ceka uplne to same, za chvili budes na balkon vyhanet dva kluky 😀 (Doufam, ze mate tolerantni sousedy! 🙂 )

Mej se hezky, preji pohodove tehotenstvi!

Ahoj holky,

tak vztekací období máme teď taky, uklidňuje se tím, že to jednou pomine a bude zase chvíli klid 😉 Terezka si občas něco vezme do hlavy, že to chce takhle a jak není po jejím, tak se začne vztekat. Ze školky si navíc přinesla první nadávku (blbý), takže tím docela komentuje situaci (oblečení, hračky a i lidi). Tohle mi asi vadí nejvíc, když na veřejnosti takto častuje cizí lidi, vůbec netuším, jak to řešit (ignorovat, vysvětlit, vyhubovat, plácnout – kromě plácání používám ty 3 předešlé).

Gábi, Tobísek si ve školce určitě rychle zvykne, brzy zjistí, že tam jsou taky hodné tety, jiní kamarádi a nové hračky. Co se týče toho pláče při dávání do školky, tak jsem neskutečně ráda, že tohle mě minulo a schytal to manžel, protože já bych to obulela s ní (ty 3 rána doma mi bohatě stačila). Teď je Terezka nasprosto v pohodě, do školky se těší, už byli na výletě v zoo, a když měla svátek, tak jsme doma napekli perníčky, takže je tam celá blažená nesla a jako dárek k svátku dostala vybarvovací kvarteto, takže jsme ten den celé odpoledne vybarvovali 😀

Michálek si se teď už asi začínal taky plazit, ale má utrum, místo frejkovi peřinky dostal Pavlíkovi třmínky, ze kterých ho vyndavám jen 4x za den na cvičení a večerní koupání, takže ten pohybový rozjezd bude mít asi zpomalený (už se teď krásně otáčel ze zad na bříško a nožičkama se začínal zkoušet odpichovat). Do toho stále cvičíme vojtovku, rehabilitační doktorka nás straší obrnou, takže máme teď drobet neradostné období 🙁

Toť asi vše, jedeme na cvičení, doufám, že už se Michálek vychrupkal do růžova 🙂

Mějte se všichni krásně. Ivča

Ahoj holky,

Gabi, já zase místo pohupování (i toto období jsem měla, ale už je přece jen i Matýsek dost velký a tak homoc nepohupuju, přece jen 11 kg už se pronese, spíš chovám v náruči při sezení), ale já místo toho pořád zpívám, samozřejmě dětské písničky. Martin si ze mě dělá srandu, že jsem jak chodící juke box, akorát místo vhození mincí stačí drobné zakňourání 😀 no ale teď jsem měla trochu problém, když jsem seděla v čekárně u zubaře, chtěla sama sebe uklidnit a tak jsem přemýšlela nad nějakou melodií, kterou bych si aspoň v duchu mohla pobrukovat a tím se trochu uklidnit a nenapadalo mě nic kromě těch dětských písniček 😀 fakt nic, zkrátka matka na plný úvazek, no. Cestou zpět jsem si pustila v autě rádio, ani mi nedošlo, že cetou tam mi hrálo, jako obvykle dětské CD, i když děti jsem s sebou samozřejmě neměla.

Ivčo, je fajn, že už se Terezka ve školce zvykla, musela být pyšná, když si nesla ty perníčky 🙂 A teda šel mi mráz po zádech, když jsem četla to, že vás doktorka straší obrnou. Brrr, není nad zdraví. Takže držím moc a moc pěsti, ať je to jen mýlka. A věřím, že ano, když už měl Michálek i snahu o plazení. Určitě vše dobře dopadne!

Mějte se holky hezky a Jarko ještě jednou gratuluji k Filípkovi! Já to měla po druhém porodu obráceně se starší Adriankou, najednou jsem měla pocit, že už je velká holka a až teď mi dochází, když Martínek dorůstá do jejího věku v té době, kdy se narodil, jaký byla ještě prcek a jako moc jsem na ni měla velké nároky, aby vše chápala a zvládala.

Zu

Ahoj Gabi,

děkuji za pochvalu fotky. Slečna fotografka ve Fotopromě je zkrátka kouzelnice, protože při focení naši „andílci“ rozhodně nespolupracovali a čekali jsme, jestli se bude vůbec dát nějaká fotka vybrat. A nakonec (jako vždy) super fotky a nevěděli jsme, kterou vybrat, protože byly všechny úžasné.

S tím popisem vaší školky jsi mě teda překvapila, funguje vám to tam úplně jinak, než tady u nás, v Čechách. Tady bych řekla, se moc od dob, kdy jsme navštěvovaly školku my, teď už maminky, moc nezměnilo. Šatny s obrázky, aby si dítě poznalo své místo na oblečení, samozřejmě bačkůrky, obědy a spaní po obědě.

Adrianka zatím teda chodí jen na dvě dopoledne, spala tam zatím jen jednou, kdy jsem potřebovala něco vyřídit, tak jsem ji tam nechala. Ale nedovedu si představit, že by po obědě nespala vůbec. Jedním z důvodů, proč ji tam nenechávám na celý den, ale jen dopo, je právě to spaní. Ve školce mají totiž čas na spaní jeden a půl hodiny a naše spící princezna je zvyklá na tři hodiny po obědě. Bohužel zkrácení doby odpoledního spánku nemá vliv na noční spánek, že by spala dýl, takže jediné, co to ovlivní, je její protivnost odpoledne. A druhý den ráno vstává opět v šest. Takže že by nepala vůbec, to by bylo o moje nervy 😀 A teda, že bych jí chystala vlastně místo oběda svačinu, to už si vůbec neumím předtavit. Adri totiž vůbec není jedlík a nic moc nechce, ale je polévková, takže aspoň tak se dá do ní dostat zelenina a maso. A taky, ve školce, kde vidí, že to jí ostatní děti, jí daleko líp a víc než doma, to se v tom nimrá a pak ohlásí, že už dopapala a hotovo. Takže v tomto jsem teda ráda, za české školky. Ale jinak, závidím. Tělocvik, malou skupinku, informace mailem. Super! Třeba aspoň to info mailem by myslím tady paní učitelky neubylo, ale bohužel. Teď teda mám info osobně, každý den mi řeknou, když si ji vyzvedávám, co dělali a jestli byl nějaký problém nebo naopak, co se jí dnes povedlo. Ale příští rok ve státní školce, s 25 dětmi ve skupině, o tom dost pochybuju.

No zkrátka každá země má něco 🙂 důležité je, že je Toby spokojený a ty taky. U nás zatím v soukromé taky super a co bude za rok, to uvidíme 🙂

Měj se moc hezky a ať se Tobymu nadále líbí! Zu

Ahoj Gabi,

s nejedlíkem já mám velkou zkušenost, to je totiž od malička Adri. Martínek pravý opak, sní, co mu dám a nejraději co máme my (samozřejmě míň solené a jen ty zdravé varianty :-D). Adrianka jako mimčo nejdřív odmítala ovocné příkrmy, jedla jen ty zeleninové a nejlépe s masem. Pak to prohodila a ovoce milovala a masozeleninové příkrmy jsem do ní páčila všemožně. Vyhladovění jsem teda nezkoušela, nebo ne asi dostatečně dlouho, spíš jsem přemlouvala, vymýšlela, jak to do ní nacpat. A nic nepomohlo. tak pak měla vždycky kaši. Tu milovala. Pak měla zas období bez kaše, jakmile zjistila, že je to kaše (ať už v lahvi nebo na lžičku), odmítla. No a nemám pro tebe dobrou zprávu, do dnes s jídlem zápasíme. Má pár svých oblíbených, jinak do ní nedostanu nic. Takže třeba oběd v restauraci je sen, protože tam mi cokoliv odmítá. Martínek se zase může zbláznit, když mu něco nechci dát 🙂 Takže asi jen zvyknout si a vydržet, zkusit objevit těch pár vyvolených jídel, které vezme na milost a ty pořád dokola vařit. Třeba u nás jsou to suché těstoviny. Nevím, jestli už by Maxík zvládl nějakou „rozkousat“? Hodí se i na cesty. A pak teda polévku má ráda, což teda Max nechce jak píšeš a taky u nás jede bramborová kaše a kupodivu miluje vajíčko. No a to je tak celý náš repertoár 😀 Jo a ještě suchá rýže 😀

Jinak teda Maxe je opravdu kus chlapa, Martínek má v 15ti měsících 10,8kg a 83cm, a to o něm říkají, jak je veliký 😉

Nevím, jestli to prodávají i u vás v Belgii, ale tady se prodávají i kaše už připravené v kelímku, tak to by se snad taky dalo na cestu vzít. Viděla jsem je v DM. Zkrátka vytrvat a nabízet a nabízet a moc neřešit jednotvárnost, hlavně, když něco sní. A večer zkus kaši, když tu má rád, po ní by mohl spát celou noc třeba.

To noční vstávání a pak do práce, to musí být pěkně náročné.

Pusu dětem a brzy na napsanou, Zu