Mimi LIVE! Toby

Ahoj Gábino a Zuzko,

já se sem nemohla vůbec dostat, nechtělo mě to pustit do diskuze a až dneska se zadařilo. Tak u nás šel nočník úplně sám, do druhých narozenin byla kompletně bez plen ve dne i v noci, za to válčíme s dudlíkem. Do  roka a 8 měsíců s ním nebyl problém, byl v postýlce a jen na spaní. Jenže pak byla nemocná, málo spala, takže jsme jí dali dudlík i přes den, a od té doby ho bohužel má v puse i ve dne. Když má hodně práce, tak si na něj a polštářek ani nevzpomene, ale jak je doma, tak dudlá :((( Zkusím to s ní teď omezit aspoň jen na noc, nebo když ho nebudeme moc najít, tak už ho prostě nenajdeme a šmitec. Když nic nezabere tak pak zkusíme ty čerty. A to jsem to už měla hezky připravené, dudlík už jsi sama prokousla, tak jsem jen čekala, až se doničí a pak by prostě nebyl, jenže jsem porodila nečekaně dřív a byla jsem v té nemocnici dlouho, takže babička nic netušící koupila dva nové…

Jinak mám ohromnou radost, že se Terezka dostala do školky, dokonce i do třídy Berušek, tam jsem jí chtěla dát, protože se tam učí angličtina. Terezka je ukecaná, tak by jí to mohlo jít 🙂 Teď jsme o víkendu slavili její třetí narozeniny, ten čas tak letí, vždyť byla ještě nedávno velká jako Michálek. Sešlo se jí opravdu dost dárků, ale velkých bylo jen 5 (odrážedlo, batůžek, doktorský kufřík a rybička na chytání, bábovky na písek), ostatní byli drobnosti (potřeby na malování, čtvrtky máme na celý rok). Mě se povedl dortík, byl ve tvaru motýla a už mám vymyšleno, jaký budu dělat další rok 😉

Michálek se má k světu, už bude mít 3800g a 53,5 cm. Je hodnoučký, hodně spinká a pláče jen když má hlad nebo nemůže usnout, většinou je to v pohodě, jen vyjímečně se nám nedaří ho uspat, zrovna včera mi večer brečel 3 hodiny, než se mi ho podařilo uspat. Akorát já ten jeho pláč zvládám daleko lépe, když jsem odpočatá, a zrovna včera už jsem byla hodně unavená, 3 dny zápřahu mě hodně vyčerpalo.  Mišáček má pořád tu frejkovu peřinku, doufám, že za 14 dní už budou kyčle v pořádku a nebude jí muset nosit, protože bych už chtěla začít látkovat, těch papírovek je velká spotřeba…

Toť asi tak vše, obě děti mi teď chrupkají, tak se vrhu na žehlení, nebo se tu utopíme pod prádlem. Doufám, že jsou vaše dětičky v rámci možností hodné.

Páčko Ivča

Ahoj Ivčo, no já už jsem si říkala, co se děje, že jsi dlouho nic nenapsala.. a ono ti to přihlašování blbne asi tak jako mě. Já si pravdielně musím nechat poslat nové heslo, jakmile se odhlásím, už to nejde přihlásit. Asi napíšu do redakce, zřejmě nějaká chybka se vloudila. Jsem si myslela, že si prostě nejsem schopná zapamatovat heslo 😀 Gratuluji ke školce, budeš mít víc času na Michálka a můžeš si ho užívat. K tomu dudlíku, no jsem ráda, že v tom nejsme sami. U nás to bude boj za pár dnů. Tak držím palec, ať se taky povede. Jinak, prokousané dudlíky nefungují, taky už jsem odmítla koupit nové a Adri spokojeně dudlá i ten naprosto jetý, rozkousaný ze všech stran. Takže si z toho nic nedělej 😉 Michálek ať krásně roste a užívejte léta 🙂 Zu

Ahoj holky,

poslední dobou jsem v jednom kole, že se sem moc nedostávám, tak jen v rychlosti. Terezka má dudlík jen v noci a ráno, když nezapomenu, tak dudlík schovávám a není (je třeba na výletě, u doktora, na procházce), takže po obědě usíná bez něho 🙂 Ale večer když jde do postele, tak je celá šťastná, když ho najde na polštáři, tak jí to zatím tahle nedchám a máme další metu do Vánoc ;). Michálek je můj šikula, už pase koníčky (jen se ještě musí naučit dávat líp ručičky), už udrží hlavičku, když ho zvedám za ruce, ručičky mu chutnají a své hračky miluje (hlavně mouchu, jak jí nemáme v kočárku, je zle). Dneska jsme byli v poradně a váží 4360 g a měří 58 cm, už je to můj velký kluk :* A Terezka mi je za necelých 14 dní poprvé do školky, 1. září budu naměkko.

Gábi, to je paráda s tím nočníkem/záchodem. Terezka taky měla období, že chodila jenom na záchod, tak jsme jí koupili malé vkládací prkénko, aby se jí dobře sedělo 😉 Tahle to začíná a třeba brzy bude bez plenek 🙂

Zuzko, držím pěsti se vztekacím období, nám začalo teď taky. Ale nevím, jestli to zčásti není i tím, že drobátko žárlí na Michálka (i když nemá důvod, řekla bych, že si spolu samy vyhrajeme).

Mějte se krásně, příště napíšu o školce. Ivča

Ahoj holky,

tak u nás zápas s dudlíkem dopadl podobně jako u Ivči, máme ho na noc. Přes den ho odevzdáváme měsíčkovi, aby se mu dobře spalo. A taky, večer když ho najde na polštáři, má obrovskou radost. Občas přes den kňourá, že chce půjčit od měsíčka, ale to jsem neústupná. Ale to vztekání se uklidnilo. Jako je to beran, má pořád svoji hlavu, ale už to nejsou vyloženě záchvaty vzteku a řevu. Prostě normální nenaladěné dítě, to se dá vydržet 😀

Gabi, gratuluju k úspěchu bez plenek. Přišlo to jako u nás, prostě jen Toby potřeboval svůj čas. U nás jsme hodně trénovali (ale až po chvíli, co chodila s jistotou na nočník tam, kde byl, venku měla pořád jistící plenku), že jsme se jí ptali, jestli ještě vydrží a hledala jsem kapesník na utření apod. a ona říkala vydržím vydržím a teď už fakt vím, žeáme nějakou chvíli najít vhodné místo. Na delší cesty do auta dávám ještě pro jistotu plenkové kalhotky od Huggies, ale i v autě zatím vždy vydržela, než se podařilo někde bezpečně zastavit. Dokonce už i v noci jsme byli tři týdny v suchu a teď zase týden musí spát s plenkou. Tak to nechávám a ono to snad taky přijde.

Adrianka už začala chodit do školky, zatím spíš na takové hlídání, aby si zvykla, ještě to není stálý kolektiv, ale podle toho jak maminky potřebujou. A Ivčo, žádný stres, když jsem tam nechávala Adri poprvé, málem se se mnou ani nerozloučila a jediný problém máme s odchodem, odmítá odejít, že si chce ještě hrát. Takže jednou jsem ji odnášela domů jak pytel brambor, gumové nožičky a odmítla jít i stát na stupátku u kočárku. Takže jednou rukou jsem tlačila kočár a druhou držela zmítající se Adri přes rameno. Musel na nás být opravdu pohled k pobavení.

Jinak válčíme tak tak všelijak, řečeno dětskou řečí 🙂 občas už si ti mí dva čertíci i chvilku hezky spolu hrají a pak do nich něco vjede a perou se, ječí na sebe, mlátí hlava nehlava…a musím teda říct, že často už je v tom Adri nevinně, Martínek už ji pěkně provokuje.

Mějte se všechny hezky a dudlíkům a nočníkům zdar! 😀 Zu

Ahoj Gabi,

tedy, to je Toby šikula s tím nočníkem, resp. záchodem! Zase další potvrzení, že nemá cenu podléhat nátlaku babiček a fakt to nechat na dítěti, jen mu občas nabídnout tu možnost. Honzík teď třeba je nadšený z prkénka na záchod, máme ho asi týden, tak občas si vymyslí, že chce jít čůrat na záchod, posadíme ho tam, pak řekne, že dělá bobek, ale za pár vteřin chce dolů a vlastně se mu tam ještě nic udělat nepovedlo. Ale nevadí mi to, důležité je, že si na to zatím aspoň hraje. Určitě k tomu za pár týdnů dospěje a jakmile se to jednou povede do záchodu, bude spousta slavení a povzbuzování a pak to určitě už půjde pravidelně. Někdy je ale fakt těžké ustát ty situace u prarodičů nebo příbuzných, hlášky typu „Takovej velkej kluk a ještě máš plíny, že se nestydíš“ apod. fakt dokážou otrávit a třeba na Honzíka mají 100% přesně opačný efekt, než si dotyčná osoba myslí. Naštěstí naši to docela už pochopili, že to mají nechat být, a už s tím přestali. Jen mě někdy ještě obecně dokážou vnitřně naštvat věty typu „Musíš poslouchat maminku“, „Musíš být poslušný“ a tak… Snažím se s Honzíkem jednat v duchu Nevýchovy, možná už jsi na to narazila, je to vlastně takový model jiného přístupu k výchově, kdy se snažíš o partnerský přístup, ne policajtování nebo mentorování a manipulaci. Vím sama, že mi to moc nejde, jsem sama dost cholerická, takže nevyletět, když má Honzík vzteklý záchvat, je pro mě strašně těžké, ale jakmile někdo v okolí nasadí ty vyděračské věty, tak jsem na to háklivá.

se záchvaty vzteku se potýkáme taky. Někdy je to horší, někdy lepší, a všimla jsem si, že to strašně moc souvisí s tím, v jakém rozpoložení jsem já sama. Nejen, že když mám horší náladu, Honzíkovo řvaní mě snadno rozhodí, ale on má v takové dny prostě těch záchvatů mnohem víc. Děti skutečně dokonale zrcadlí nás dospělé, takže se snažím sama být nad věcí a doufám, že se to přenese i na něj. Věty typu „Vždyť se nic nestalo, neřvi“ nepoužívám. Pochopila jsem, že pro zdárné překonání situace s rozbitým kolenem nebo spadnutou hračkou je lepší uznat jeho pocity, dát najevo, že jsem tu, ale zase se v tom až příliš nebabrat a nenaléhat, aby mi o tom sám řekl něco víc. Většinou v tom afektu stejně není schopen komunikovat a tak je moje snaha s ním o tom mluvit většinou spíš kontraproduktivní. Takže se snažím trpělivě čekat, až ho nejhorší záchvat vzteku přejde, a pak případně to celé nějak společně shrnout. On mi většinou sám pak řekne, že udělal bác, něco mu spadlo nebo tak. Ale už mi to říká jenom jako informaci, ukáže mi, kde se to stalo, a jdeme od toho, věnovat se něčemu jinému. Ale nedaří se nám samozřejmě vždy. Hrozně mě vytočí, že když si třeba s něčím hraje a nejde mu to (třeba spojit dílky skládačky), tak se orzčílí a začne těmi věcmi házet kolem sebe, absolutně bez rozmyslu, takže často napáchá ještě další škody. Nejen, že má rozbité třeba ty kostky, ale ještě s nimi trefí skleničku nebo něco odře apod. – a tehdy to s chladnou hlavou většinou nezvládnu. Snažím se mu dát najevo, že chápu jeho vztek, ale že mi vadí to ničení věcí, jen nevím, jestli je v tomhle věku Honzík schopen už na to nějak reagovat a vyjít mi vstříc. Ale budeme se snažit dál, jak postupně poroste a naučí se zvládat lépe svoje emoce, tak to určitě líp půjde. 🙂

A ještě k té školce: rozkoukávám se v okolí, jaké aktivity se pro takhle malé děti nabízejí. Zjistila jsem, že tu je třeba možnost celodopoledního hlídání od dvou let, tak si říkám, že to někdy zkusíme. Spíš proto, abychom si ověřili, jestli má Honzík problém být někde bez maminky a tatínka, jak bude zvládat kolektiv dětí a hlídací tety. Nutnost to pro nás určitě nebude, ale chci to zkrátka zkusit a pokud by se mu to zalíbilo, tak mu to dopřát, abych ho nebrzdila ve vývoji tím, že bude se mnou „zavřený“ doma. Chodíme do Montessori pracoven a na plavání, teď přes léto tedy byly prázdniny, ale od příštího týdne opět začneme. Sice nám tam asi vznikne trochu odmlka kvůli porodu a šestinedělí, ale pak snad opět navážeme a budeme mít takhle nějaké aktivity, kde se miminko „přizpůsobí“ a bude to společný čas hlavně pro Honzíka, ale chtěla bych vyzkoušet i další možnosti aktivit, kde už třeba s ním ani nebudu.

No a k tomu focení: z prvního focení máme pár fotek, kde je Honzík se mnou, byl trošku vyplašený a moc nechápal, co se od něj chce (takhle dej ručičku apod.), ale obrázky jsou pěkné. Pak už jsme ho nechali a hrál si s mou babičkou, která nás doprovodila. Na druhém focení jsme se ani o společné fotky nepokoušeli, opět s námi byla moje babi a Honzík si s ní celou dobu hezky povídal a prohlížel knížky a byl moc hodný. Třetí focení nás ještě čeká, to už bude poslední před porodem, tak uvidím, zda by se povedlo, aby s námi byl tentokrát i tatínek. Ráda bych nějakou fotku nás všech čtyř – Filípka v bříšku, velkého brášku a tátu s mámou. Tak uvidíme, jak to půjde. Ale kdyby na to nebyly podmínky nebo Honzík nechtěl moc spolupracovat, tak to nevadí, nutit ho nebudu (a manžela taky ne). Ale samozřejmě si dělám iluze, že budu mít krásnou fotku, jak Honzík dává pusu na bříško. Doma to dělá hodně často, tak snad to pak bude chtít udělat i „na povel“ v ateliéru. 🙂

Měj se krásně a pozdravuj své šikuly!

Jarka

Ahoj Gabi,

s tím dojímáním jsem na tom podobně. Třeba teď o víkendu, dopřáli jsme si s Martinem prodloužený wellness víkend, děti byly u mých rodičů, poprvé i přes noc, dokonce tři noci! Ale zvládli to parádně. Za to já… nenapadlo nás totiž nic lepšího, než jet na prodloužený víkend tam, kde jsme byli v létě na dovolené i s dětmi, do Tater. Wellness je tam nádherný a v případě, že by se nám chtělo dělat něco jiného než válet se a relaxovat, je tam spousta možností. Navíc je to cestou kolem rodičů, kam jsme stejně potřebovali odvézt děti. No jenže co nás vůbec nenapadlo bylo, že nám tam po nich bude tak smutno. Hned při příjezdu nám to docvaklo. Vlastně jsme je tak trochu zradili. Nechali jsme je na půl cesty k těm báječným bazénům a tobogánům, které si minimálně Adri opravdu užívala. Neřekli jsme jim, kam jedeme, jen že budou u babičky a dědy i přes noc a jeli jsme. Užívat si bez nich. A už jsem brečela jak želva…. druhý den už to teda bylo lepší a opravdu jsme si naše „poprvé bez dětí“ užili, ale ten první den nebyl nic moc.

Jinak teda ti závidím a moc přeju aby to vydrželo i nadále, Tobyho nežárlení na Maxe. U nás to tak bohužel není. Ne že by si Adri brášku i neužívala, ale těch sporů je zatím víc než hraní. Nechce ho pustit k sobě do postýlky, půjčovat hračky, strkají se, křičí po sobě a Martínek už si teda nenechá nic líbit a Adrianku plácá, tahá za vlasy, perou se o hračky atd. Občas mám pocit, že nedělám nic jiného, než hlídám, aby si neublížili. Martin už si ze mě dělal srandu, že mi pořídí píšťalku a žlutou a červenou kartu 😀 Tak pořád doufám, že se to časem srovná a budou z nich parťáci.

Co Maxíkovo ouško? Ať je brzo zdravý! Mějte se krásně, Zu

Gabi, urcite se dockas, jen co Maxik trosicku povyroste a nebude potrebovat nocni krmeni. Pak to urcite stoji za to, jen nevybirejte misto, kde vam to bude porad pripominat deti 😉

Adriance se ve skolce moc libi. Tety ji chvali, ze to je vzorove dite do skolky. Posloucha, zapojuje se do her, hezky ji svacinu i obed, zvlada se sama oblekat ( dopomoci) i obouvat, rika si, kdyz chce na zachod a se vemi je velka kamaradka. Az nekdy premyslim, jestli mluvi o ni 😀 Doma totiz moc neji, oblekat musi zasadne maminka (kdyz je s tatinkem, tak to teda taky zvlada sama), s brachou si hrat nechce a zasadne mu zadne hracky nepujcuje. Ale tam je pry zlata. Ze zacatku mi ani nechtela chodit domu, ted uz me teda privita a jde si do satny pro veci. Takze parada, obe si to moc uzivame, aspon myslim 🙂 Za rok v zari ji tam vystrida Martinek, Adri uz pujde do klasicke statni, ve trech a pul by ji meli vzit v pohode, tak snad. No a ja planuju zacit pomalu hledat praci. Ani nevis, jak uz se na to tesim. Nejsme moc domaci typ 😀 V tomto by mi to vyhovovalo tak, jak to mate v Belgii 🙂

Doufam, ze Maxik statecne zvladl bolave ousko a uz je mu lip. Mate ockovani proti pneumokokum? My ano a musim zaklepat, ze bolave usi se obema detem vyhybaji, tak mozna to ma vliv, ale tezko rict, mozna mam jen stesti.

Pusu detem a brzy na napsanou 🙂 Zu

Ahoj holky,

tak se také hlásím do klubu, kdy mě spousta věcí dojímá  a mé děti  nejvíc 😉 Neměla jsem poslední dobou moc čas na počítač, takže hodím dlouhé info, třeba mi poradíte.

Michálek je hodný klouček, který pláče jen když se nudí, je ospalý a je v kočárku a už v něm nespí. Byli jsme na kontrole s kyčlemi, tak už má na obou 1b, ale na té levé má omezený pohyb, takže má nadále frejkovu peřinku. Z toho důvodu jsem mohla nejmenší plenkové kalhotky uklidit, protože mi z nich vyrostl. Pevně doufám, že za 6 týdnů, už bude vše ok, abych mohla začít látkovat (ty papírové plenky jsou hrozně drahé, Michálkovi navíc musím kupovat ty lepší a dražší pleny, protože z těch levnějších má vyrážku). Stále cvičíme vojtovku, ale je už znát pokrok, ale vidím to zase minimálně do 1,5 roku. Už máme povolené očkování od neuroložky, ale ještě drobet vyčkáváme a čekáme na vyjádření ještě jedné doktorky a pak asi začneme. Michálek je šikula, už se občas přetočí na bříško, hraje si s hračkami, občas je tak ukecaný, krásně se směje, tak paráda 😀

Terezka mi teď nastoupila do školky a tak růžové to není. První týden dost brečela, ale po rozhovoru s učitelkou vyplynulo, že pláč ke stýskání je jen chvilku a pak se vzteká, tak jsem to pak moc neřešila s tím, že si prostě musí zvyknout na jiný řád. Jenže po prvním týdnu si ze školky přinesla angínu, se kterou byla 9 dní doma. Následující 3 dny ve školce byl očistec. Předtím ráno odcházela z doma v pohodě, teď už doma brečí, že tam nechce. To se mi většinou podaří zažehnat a do auta už nastupuje bez pláče. Ale ve školce podle učitelky dost fňuká a pláče, moc se nezapojuje (ale to u mladších dětí bývá normální), své věci si udělá, ale pak čeká, až si pro ní maminka přijde. Učitelka mi navrhla, jestli si jí nechci vzít na 2 měsíce domů a pak jí tam zkusit dát znova, ale z toho mám obavu, že by to mohlo být ještě horší než teď, že si Terezka pak bude všechno vyřvávat. Navíc se mi zdá toto řešení po pouhých 8 dnech docházky do školky dost brzy (myslím si, že i učitelky si to chtějí drobet ulehčit). Sice mě to vždycky sebere, když učitelka mi říká, že to probrečela, jsem holt cíťa, ale chtěla bych to zvládnout kvůli nám třem – Terezce, aby se ve školce naučila novým věcem, Michálkovi, kterému bych se chtěla dopoledne věnovat a i mě, abych si drobet odfrkla. Ale když si s Terezkou povídám, co ve školce dělala, tak mi o ní i hezky povídá, že si hrála s tímhle, že jí třeba paní učitelka Pavlínka pomohla (tu má ráda, mluví o ní hodně), sice mi tvrdí, že se tam nudí, ale myslím si, že kdyby se víc zaměstnala, tak by tam byla spokojená a neměla čas na stýskání (viz. dle mojí babičky, která učila ve školce 30 let).

Toť asi vše, doufám, že jste všichni zdrávi a netrápí vás nemoci 😉 Ivča