Mimi LIVE! Toby

Ahoj holky,

moc děkuju za přání k Michálkovi, už má 45,5 cm a 2530 g 🙂 Teď už týden baští tak, že kojíme, ale u prsa ho ještě přikrmuju stříkačkou s cévkou (aby mi prsa stimuloval). Mlíčka mám pořád málo, ale trošičku se to zvedlo, ale žádný zázrak to není. Doma zvládáme dobře, žádné poporodní blues se u mě nekonalo, zahojená jsem také pěkně, tak můžu fungovat na 100%. Akorád, co se mi moc nedaří, je mazlení s Michálkem, protože u všeho mi asistuje Terezka a je jako opička, tzn. že když já dám pusu, tak ona taky, když já ho oňuchávám, tak ona musí taky. A když Terezka spí, tak spí i Michálek, takže aspoň vzdychám i ohrádky 😉 Terezka  mi moc nespala a ráda se nosila, takže ta je vymazlená až kam, tak mi to u Michálka trochu chybí (aby na tom dítka byla stejně). V noci baští jednou a to si řekne po 5 hodinách a další bašťucha je zase po 3, takže taky paráda :))

Víc zase jindy, už mi tu asistuje Terezka. Ivča                       

Ahoj, docela se tvými příspěvky bavím. Mám doma dvě holčičky jednu pětiletou a jednu pětiměsíční. Taky doufám že ta mladší bude klidnější než její ségra :-). Ale proč ti píšu: obě holky měly predilekci –  jedna vlevo, jedna vpravo. Obě skončily u rehabilitace, starší tam poslal neurolog, tu mladší naše dětská doktorka, řkouc, že už se jí „šišatí“ hlava a to je škoda. Z vlastních zkušeností vím, že podkládání a zapírání hlavy moc nepomáhá – obě holky sotva trochu zesílily tak se veškerých opatření zbavily (prostě odtlačily polštářek a nebo svoje tělo tak aby mohly mít hlavu v oblíbené poloze). Takže jsem s oběma cvičila Vojtovku (s tou mladší ještě cvičím) a musím říct, že je to velice úspěšná metoda (jen to chce nervy – dítě se u toho obvykle dost vzteká). S tou mladší cvičím nadále (i s tou starší jsem cvičila asi rok), rehabilitační sestra mi říkala, že má na tý jedný straně ztažený svaly – je trohu nestabilní na břiše. Bylo mi řečeno, že jde o svalový problém a že kdybychom to cvičení nedotáhli dokonce, tak bude špatně lézt a může z toho pak mít skoliózu. Rozhodně radím pohlídat a kdyby něco tak se cvičení neboj, účinek je stoprocentní a v případě té predilekce to není žádná „rasovina“. Byla jsem tenkrát u vytržení, když jsme jeli s tou starší poprvé z rehabilitace a ona se z kočátku dívala na mne a ne od stěny kočárku – „cvičila“ jen několik minut.

Ahoj Zuzi,

prijde mi, ze se Martinek pred chvilkou narodil a ted uz splha kolem nabytku 🙂 Ani nevim, jestli se na tohle obdobi tesim, verim, ze to bude narocne. A jak rikas, nemuzeme byt vsude. Asi bude vic bolistek!

Ja jsem pred mym tatou zminila, ze budeme mit v cervenci trosicku problem s hlidanim, protoze jeslicky na 3 tydny zaviraji. A on rekl, at necham deti u nich. Rekla jsem, ze absolutne ne, nenecham je nekde 900 km daleko na nekolik tydnu a muj tata nechapal proc ne. Nevim, jestli je to opravdu tim, ze je chlap a nebo jestli uz zapomnel, jake je to mit deti. Ja mam kolikrat slzy v ocich jen, kdyz  Toby jde na den k belgickym prarodicum. A to vim, ze je tam moc rad.

Ale kdyz jsem unavena, rikam si; jak bych chtela na takovy ten vikend jen s zenskyma, nechat si udelat kosmetiku a zajit na masaz. A rano spat jak dlouho chci… to by bylo 🙂 Ale ja si pockam 🙂

Mej se krasne 😉

Ahoj Gábi,

tak Michálek má hlavičku taky pořád otočenou na pravou stranu. Dokud byl v inkubátoru a měl tam svobodu pohybu, tak jí častěji otáčel.  Teď už je to spíš vyjímečně a stejně jako ty jsem mu otočila ležení, aby mu šlo sluníčko do očí a prd, hlavu neotočil… Už jsem to říkala naší fyzioterapeutce (cvičíme opět vojtovku, tentokrát jen kvůli tomu, že je malý dřív) a ta říkala, že jak je teď malinký (v korigovaném věku jsou mu teď 3 dny) to nevadí a jak budeme cvičit, tak mu tu hlavičku rozhýbáme. Jinak moje mamka mi poradila jako zábranu dávat balení cukru, je těžký a nenadělá takový bordel jako mouka. Tak to můžeš vyzkoušet. Ale jestli bude pořád dávat tu hlavičku na jednu stranu, tak vás cvičení asi nemine 🙁 A s Terezkou jsem byla na dni otevřených dveří ve školce, kde se jí moc líbilo a včera se mnou absolvovala zápis do školy a pak jsme se šly podívat ještě do třídy, kde máme neteř Elišku, tak se jí ani nechtělo domů. Tak snad se dostaneme, na přihlášce máme pořadové číslo 26, tak doufám, že nebude takový nápor a s trochou štěstí se dostaneme (ale spíš počítám, že ne).

Mějte se všichni krásně a držím palečky, aby Maxík sám šešulku rozhlíbal 😉 Ivča

Ahoj Zuzi,

promin, ze odepisuji az ted. Nejak nestiham 🙂  Konecne bylo hezky, tak jsme se pustili do myti oken, prani sedacky a do toho nasi dva milacci a najednou nebyl cas na internet ani televizi.

Je super, ze Adinka bude moct do skolky! Urcite se ji tam bude libit. A ty si trosicku odpocines. I kdyz s Martinkem to tak uplne stoprocentni odpocinek neni 🙂

My se u Tobyho porad jeste nezbavili plenky. popravde, nemela jsem na to vubec cas, kdyz mam i Maxika. A taky, jak to slo ze zacatku vsechno hladce, najednou se Toby zasekl a odmita chodit na nnocnik. Vzdycky rekne, ze chce plinku. Nechala jsem ho i bez pleny a samozrejme si nerekne a pocura neco doma. To by ani nebyla takova katastrofa, ale vypada to, ze jsem se ho tim vecnym ptanim, jestli nahodou nepotrebuje, nejak vystrasila a on ted za zadnou cenu nechce. Ani za cokoladu ne! 🙂  Tak nevim, jestli cekat, az to prijde samo….

Maxik se mi tu vrti, probouzi se, tak ho hodim do sedacky a jedeme vyzvednout Tobyho! Mej se krasne a pozdravuj Adinku a Martinka 😉

Ahoj Zuzi,

musim ti hned napsat, protoze jsi me docela pobavila… moje situace – po prvnim porodu jsem byla na puvodni vaze snad behem tri tydnu. Po druhem porodu – je to skoro 3 mesice a me prebyvaji 4 kila 🙂 Takze asi tak 🙂 Proto jsem rekla, ze se sebou musim neco delat (to bricho, ach jo) a dokopala jsem se na zumbu. Trosku jsem nestihala, ale jinak to bylo super, takze ve stredu se chystam znovu. Chci zkusit jeste neco dalsiho, vil, ze tu nejaka ceska predcvicuje aquaaerobic, ale ja vzdycky v bazene nastydnu a chytnu kdejakou infekci, tak do toho se mi nechce. Ale trampolinky zni super 🙂 Mela bych se poohlednout! Ale tedy – vic jak na dva vecery asi vypadnout z domu nemuzu.

Jinak – dudlik je u nas jak takz OK. Je jen na spani, Toby ho nechava v posteli. Ale za to plinka a ocik, to bude asi boj 🙂 Kazde dite je jine, jak tak koukam 🙂

Zatim se mej pekne a dej mi vedet, jak ti to slo na trampolinkach, jestli se jeste dostanes 😉

Ahoj Gabi,

k tomu nočníku… Mému synovi je teď 21 měsíců, zkusila jsem ho při hodně teplých dnech na zahradě u rodičů nechat úplně nahatého, aby si mohl všimnout, že čůrá, protože doma posadit na nočník nechce. Posedí si tam v řádu vteřin a hned slézá, neudělá samozřejmě nic. Jenže po dvou nahatých dnech na zahradě jsem dosáhla jedině toho, že sice na zem čůral a i to komentoval, ale zadržoval bobek a já pak měla strach, že mu to nějak ublíží. Vrátila jsem se k plínce a nechávám to prostě úplně na něm. Až sám bude chápat, že je pro něj příjemnější a pohodlnější říct si, udělat to jinam než do plenky a mít zadeček v suchu, tak si říkat začne. Teď je prostě ve fázi, že komentuje nás, když jdeme na záchod, a když má už sám něco v plínce, tak to obvykle oznámí (třeba když ho chci posadit a má bobek, tak nechce, zjevně už mu tedy vadí v tom sedět). Kamarádky se stejně starými dětmi to mají některé podobně, některé děti už jsou bez plen přes den i přes noc. Je to asi opravdu hodně individuální a podle zkušeností mého okolí v tom žádnou roli nehraje ani to, jestli jsou děti zvyklé na bezplenkovou metodu nebo na látkové plenky. Častým argumentem starší generace je, že děti na jednorázových plenkách to mají moc pohodlné a tak nemají motivaci se plínek brzo zbavit, ale zkušenosti z mého okolí to tedy vůbec nepotvrzují, spíš naopak. I holčička na látkovkách byla ještě po druhém roce na plenkách a nočníku se urputně bránila. A co mi říkaly kamarádky, jejichž děti už jsou převážně bez plínek, tak to přišlo zničehonic, najednou prostě začaly říkat, sedat na nočník, konat potřebu do nočníku a kolikrát i odmítat plenku přes den. 

Chce to trpělivost a dát synovi důvěru, že až na to bude skutečně připravený, tak se odplenkuje prakticky ze dne na den. Držím moc palce a hodně trpělivosti 🙂

Jarka

Ahoj Zuzi,

scenky (kterou ty popisujes s duslikem) take obcas mivame 🙂 jen ne kvuli dudliku, ale ono se vzdycky najde neco jineho. Minule mel Toby s sebou na ceste autem auticko na hrani. Pri vystupovani si vsiml, ze ho nechal lezet na podlaze. Zacal piskat, ze chce auto a ukazoval na podlahu auta… Kdyz jsme mu ho podavala, tak si ho nevzal, kroutil hlavou, ze ne. Dala jsem ho zpatky do auta a zacal pistet. Hodne nahlas. Znovu mu ho podavam a ne. Polozila jsme ho pred nej, na zem, venku a zacal jeste vetsi jekot. Nakonec jsme popadala uato i Tobyho a musela jsme ho nasilim dostrkat domu. protoze on by snad venku stal a pistel u toho prastenyho auticka doted. Kolikrat nevi co chce a nic neni dost dobre… Ale jak rikas, jsou to proste nasi milackove 🙂 Umi byt na druhou stranu hrozne sladky, hodny k Maxovi, rad se mazli…  takze si nemuzu stezovat 🙂

Musis mi dat vedet, jak to dopadlo s dudlikem a predanim miminku 🙂  Ja musim najit podobnou zaminku… nechce se mi cekat az do Mikulase…

S Martinkem se to urcite spravi… je to jen obdobi. A prijdou jina obdobi, horsi 😀

A sedet samotna na zachode…paaani, na to uz se fakt tesim 🙂