Mimi LIVE! Toby

Ahoj Ytagom,

jak dopadla navsteva u babicky a dedy? Jak to Terezka zvladala? Doufam, ze jsi si uzila oslavu vyroci s Radkem a nemyslela jsi moc na to, co ted Terezka dela (tak jako kazda mama 🙂 ).

Puzzle s magnetkama je dobry napad na darek, poohlidnu se po necem takovem.  I kdyz tedy – doufam, ze Toby bude zrucny po me a ne po Michelovi, protoze to by byla katastrofa 🙂  Jediny problem je, ze Toby neni trpelivy. Kdyz mu neco nejde napoprve, vetsinou s tim hned sekne a rozcilene rika „nejde, nejde“… nevim, po kom to ma, po me urcite ne 🙂

Ja jdu ted v patek na vysetreni na streptokova. Vlastne jdu poprve, v minulem tehotenstvi jsme to nestihla…  Ani moc nevim, jak to vysetreni probiha, ale jdu jen k porodni asistentce, nemusim ani k doktorce.

Uz mate vse pripravene na prichod noveho miminka? Ja uz snad ano…  Taska do porodnice uz je take zabalena. Snad jsem neco nezapomnela. Ale chci zustat v nemocnici jen jednu noc (zalezi, kdy se mimco narodi), tak snad toho nebude az tolik potreba. Jinak – plenky, vlhcene ubrousky, kosmetiku pro miminko nebo treba jednorazove kalhotky – to vse se tu v porodnici dostava, takze si tim nemusim lamat hlavu. No, vsak to take budu mit na konecne fakture 🙂 Kde budes rodit? Na stejnem miste, jako jsi rodila Terezku? Byla jsi tam spokojena?

Mej se krasne,

G.

Ahoj Zuzi,

jsem rada, ze uz je Adrianka v pohode. Vzdycky se „zlobim“ na Tobyho, z e e takovy dabel a vlastne neposedi… ale pak, kdyz je nemocny, preji si, aby byl zase neposeda…

V TV jsem objevila anglicky porad o porodech („One born every minute“) a tam jsem prave videla, ze ty rodici zenske dychaji „rajsky plyn“…  Vsechny!  Ale nikdy jsme o tom neslysela. Az ted, kdyz jsi mi o tom rekla i ty, vyhledala jsem si to na internetu. A v Belgii se nepouziva… vlastne se ted po letech obcas zacina pouzivat opet v Holandsku (ale nemam v planu jet rodit do Holandska – tam jsou s porodama raz dva hotovy, jsou nejradsi, kdyz rodis doma a v nemocnici se ani neukazes 🙂 ). Takze pro me tato moznost neni dostupna.  Popravde- asi bych se toho trosku bala…vubec ne kvuli tomu, ze by to ublizilo miminku, to by to jiste nepouzivali, ale spis kvuli tomu, ze porad citis bolest a hlavne, nesmis to dychat, kdyz uz tlacis…   Je to asi i mou predchozi zkusenosti. Protoze po epiduralu, kdy uz jsem byla otevrena na 8 cm, to trvalo jeste skoro 4 hodiny nez se toby narodil. Mela jsem v deloze velkou krevni srazeninu a ta blokovala kontrakce, takze ja jsem sla z kontrakci kazdou minutu behem chvile na kontrakce kazdych 7-8 minut…   A asi byt takhle otevrena a v bolestech, i kdyz trosku „sjeta“… Ale jasne, ze kazdy porod je jiny, takze uvidime, jak to bude ted. Me ten epidural neskutecne pomohl v tom, ze jsem si mohla odpocinout, nespala jsem predchozi dve noci a po epiduralu se mi okamzite zacaly klizit oci (Michel doopravdy usnul, jakoby ho pichli jemu 🙂 ) a ja nabrala sily na posledni tlaceni.

Mej se krasne,

G.

Ahoj Gabino,

uklidním Tě, Toby je ještě hodný. Mám doma 2 kluky (4,5 a 2,5 roku) a máme veselo. Starší byl ještě docela v pohodě (hodnoceno dnešním pohledem, tenkrát jsem si to nemyslela). Záchvaty vzteku, kdy si lehnul na zem a mlátil kolem sebe rukama, nohama, musel člověk prostě ignorovat (a i lidi okolo, co se blbě koukali). Naštěstí mi to nikdy neudělal v obchodě. 

Ten mladší je proti němu ale opravdu zlobidlo a vztekloun na n-tou. Kolem 2 let na něj přišlo negativní období a všechno (ale opravdu všechno bylo špatně), takže se občas probudil a 3 hodiny řval a cokoli člověk udělal bylo špatně. Chtěl A, a když jsem to udělala, tak už nechtěl A ale B….. A vydržel tak opravdu pul dne. Sousedi si to užívali na plno… 

občas mi ruka ujede a když už zlobí hodně, tak dostanou na zadek, ale snažím se to minilalizovat. Co většinou funguje, je počítání. Než napočítám do 3, něco udělají, nebo přestanou dělat…. A v 90% případů to zabere, v těch 10% pak ale musí přijít slíbený trest. Občas je plácnu, občas je to okamžitý odchod z hřiště domů (to bylo jednodušší, když byl mladší v kočárku, protože ted okamžitý odchod potrestá oba) tak občas jen toho, co něco provedl, posadím na lavičku a nesmísi hrát. 

Jen mě děsí, že sousedka prohlásila, že to je v chování celý jejich brouček, protože ten se hystericky vzteká ještě ve 4 letech….

Tak hodně zdaru a držím palečky k porodu.

Kami

Ahoj Zuzi,

Adrianka vypada jako takove zlaticko 🙂 Ale je mi jasne, ze urcite umi i pozlobit. Bez toho by to nebyly deti. Jsem rada, ze v tom nejsem sama.

Michel mi take rika, ze druhe mimco nebudeme tolik rozmazlovat (spat mezi nami v posteli, chovat, kdyz zaplace atd…), ale uz se vidim, jak budu opakovat ty same „chyby“.

Jinak – dnes rano jsme zjistila, ze uz opravdu dopnu jen jedny kalhoty a to musim jeste cely pristi tyden do prace… zacnu uz snad chodit v teplakach!  Takze uz je opravdu skoro nacase, aby se mimi narodilo!  A kdybych opravdu zacala uvazovat o tretim diteti, pripomen mi nase konverzace! 🙂 Treba o tom, jak nasi dvouleti v noci nechteji spat 🙂

Mimochodem – jak vam jde spani?   Casto na Tebe a Adrianku myslim (ted jsme v noci snad vic vzhuru nez spim…ne kvuli Tobymu, ale kvuli tehotenstvi), ze snad Adrianka spinka dobre.

G.

Ahoj Gábino,

tak koukám, že děti stonají všem. Terezka má teď poprvé angínu, dnes už je jí dobře, jen je trochu víc rozmrzelá, ale už je to pohodička oproti minulým 7 dnům, které byly pro mě jak fyzicky tak psychicky náročné. Minulý čtvrtek si totiž Terezka stěžovala už ráno na bolení zoubků (prořezávají se jí teď najednou trojky a pětky), takže jsem jí dala hned homeopatika a docela se to uklidnilo. Ale po poledním spaní už měla skoro horečku, takže jsme koupili sirup na horečku a v pátek pro jistotu navštívili doktorku, jestli tam není ještě něco navíc, protože byla celá zahleněná. V neděli už měla horečku celý den a to už jsem si říkala, že to není k zubům, takže v pondělí opět doktorka a už jasná angína. Jen je trochu boj dávání antibiotik v noci, než jí probudím a přesvědčím, aby ten sirup spolkla. V pondělí jdeme na kontrolu a mám přinést její střední proud moči (jsem zvědavá, jak ho budu lovit), tak snad bude už dobře. I domácí oslavu mých narozenin jsme kvůli tomu šoupli, aby byla už zdravá a mohla mě s tatínkem něčím překvapit 😉

Terezka zvládla spaní u babičky dobře, daleko lépe než já, které vlhly oči, sotva jsem nastoupila do výtahu. Ale to víš, že jsem si vzpomněla, jestli spí a nebrečí, nejraději bych malou kameru v pokojíčku, abych na ní mohla juknout 😀 Večeře byla fajn, bylo super zase někam vyrazit v dvou a moc jsme si pochutnali. Druhý den jsem si pro ní jela, tak mi radostí skočila do náruče a už mě vlekla, aby mi ukázala obrázky, které namalovala s babičkou vodovkami. Tak už plánujeme spaní na velikonoční prázdniny, zase jenom na jeden den a pak už bude květen a s ním vypukne den D.

Co se týče tvého pátečního článku o zlobení, tak mám pocit, že čím je Terezka starší, tím zlobí víc. Ale pořád mám relativně hodné dítko 😉 Já se snažím dodržovat zásadu 3x a dost. Řeknu něco 3x, a když neposlechne, tak následuje trest (odchod ze hřiště, plácnutí před ruku, přerušení činnosti). Občas zlobí hodně a to jí lupnu na zadek, ale snažím se to moc často nedělat. A také znám, že když se nevyspí do růžova, tak to pak stojí za to, než se srovná.

A k tomu našemu malému překvapení. Mám pocit, že bříško mám teď velké, jak s Terezkou v 35tt, a to jsem teď teprve ve 30tt. Vůbec se nechci vidět před porodem, to bude i velryba proti mě štíhla rybka. Mimčo je také daleho víc akční než Terezka, je už zavrtané hlavou dolů a protahuje nožičky a zadeček do mých boků stejně jako holka. Já se musím přiznat, že jediné, co mám nakoupené, jsou vlhčící ubrousky, protože mi končily kupony v DM. Jinak nic. Akorát jsem teď vyndala věci ve velikosti 50 a 56, v pondělí si koupím prášek a doufám, že bude hezky a já budu moct začít prát. Začátkem dubna bych si chtěla nachystat tašku do porodnice a připravit kočár a autosedačku a od 6. května to může klidně vypuknout (TP mám 19.5.). Chtěla bych rodit opět v Českém Krumlově, byla jsem tam moc spokojená, tak když vydržím 2v1 do 37tt, tak jedu zase tam.

Toť asi vše, koukám, že jsem napsala zase román, ale teď toho bylo tolik, že se jinak nedalo.

Měj se krásně a rychlý a pěkný porod (aspoň jako byl ten můj, jen bez toho šití ;))

Ahoj Zuzi,

nejdrive mi kvuli nejake technicke chybe nevysel blog a pak, kdyz uz vysel, tak nebyl az tak aktualni 🙂 V pondeli se nam narodil Max! A je maxi – 4.35 kg a 54 cm (to jsou ty dva tydny navic, co byl u me v porovani s Tobym).

Zda se mi, ze vubec nestiham 🙂 Ale to se dalo predpokladat 😉 Pokusim se napsat co nejdrive dalsi blog, tentokrat o porodu a jednom dni v nemocnici.

Doufam, ze se s Adriankou a Martinkem take mate skvele!

Ahoj Gabi,

moc gratuluji k Maxinkovi! Moc pekne a pritom, alespon na Cesko, originalni jmeno! No to je teda vazne chlapak! Jsem zvedava na tve povidani o porodu, snad ti nedal moc zabrat. Jsem rada, ze ti vysel ten jednodenni pobyt v porodnici.

Uplne chapu, ze mas pocit, ze nic nestihas. A nepotesim te, ja mam ten pocit porad, i sedm mesicu po porodu 😀

My se mame tak tak vselijak 😉 Ted nas pekne potrapily nemoci, ale doufam, ze uz jsme si to vsechno vybrali a bude dobre. Nejdriv dostala Adrianka kasel, rymu, teploty, za par dni to samozrejme chytil Martinek. Kdyz uz to vypadalo, ze jsou z toho oba venku, o vikendu jsem je poslala s tatinkem ven a vratili se trosku prochladli. Adrianka to ustala, ale Martinek mel do rana horecku. Navic mu nic k te horecce nebylo, kasel ani ryma, nic. A samozrejme vikend, ze :-/ Nakonec jsme to prestali do pondelka srazenim teploty a hned rano vyrazili k doktorce. Ta mu vzala CRP a konstatovala, ze to je na antibiotika, sice pry nic hrozneho, ale vzhledem k jeho veku, abychom pozdeji nemuseli do nemocnice, doporucuje je nasadit hned. Souhlasila jsem. Nase prvni antibiotika. Ani Adrianka je jeste zatim nemela (tuk tuk). A za dva dny bylo dobre, zabralo to a ja se konecne zacala tesit, jak se zase vydame ven, na prochazky, na plavani atd. Pres tyden jsme si to opravdu uzivali, oslavili jsme Adrianciny narozeniny, venku krasne jarni pocasi, tak hned vyzkousela kolo, no zatim ji to moc nejde, ale to snad prijde. Protoze jsme tady meli babicku, moji mamku, tak jsme vyrazili i s Martinem na vecerni „oslavu“ sami a dali jsme si po dlouhe dobe veceri v restauraci jen sami dva. Moc jsme si to uzili. Takze aby nas to moc nerozmlsalo, kdyz jsme dorazili domu, babi pochodovala po byte s jecicim Martinkem. Vrestel jako kdyz ho na noze berou. Nakonec se mi ho podarilo uklidnit a uspat. A v noci prisel sok. Neco, netusim co, me vzbudilo. Kouknu na Martinka a ten lezel na zadech, plnou pusu zvratku a dusil se. A u toho spal! Tohle bych teda u sedmimesicniho mimca, ktere se v pohode otaci a uz se zacal i plazit, necekala! Jeho to proste nevzbudilo. Hned jsem ho chytila a otocila. Vsechno slo z nej ven a za chvilku zase. A u toho mi normalne usinal na ruce! Nechapala jsem to. Tak jsem mu dala napit, aby nebyl uplne odvodneny a se strachem ho polozila do postylky, at si odpocine. Po hodine jsem se uklidnila, ze mame prece monitor dechu a usla taky. Krasne spinkal az do rana, teplota zadna, usmival se, vse v pohode. Ranni mlicko taky vypil v klidu. Dopoledni svacinku-ovoce nechtel, tak jsem si rikala, ze mu asi neni nejlip a dala mu opet mlicko. Vypil a usnul. To me docela prekvapil, protoze spal neobvykle dlouho, pres dve hodiny. A hned po probuzeni opet vsechno vyzvracel. Kdyz jsem ho prevlekala, uvedomila jsem si, ze ma od te noci suchou plenku a ja jsem mu ji nemenila. Ani Martin, ani mamka pry taky ne, takze jsem zavelela na pohotovost. Neni prece mozne, aby takhle male skoro 12 hodin necuralo. Na pohotovosti, my mame nejbliz MOtol, samozrejme deti jako smeti. Ale svete div se, jen jsem rekla na recepci, co mu je a brali nas prednostne! Pani doktorka byla uzasna, zadna hruza, jak se o pohotovostech vyklada. Trpeliva, usmevava, maly zazrak 🙂 No a Martinek se na ni usmival jak mesicek, jako by mu nic nebylo. Asi mi trosku neverila, protoze rekla, ze dehydratovane nevypada, nalepila mu do plenky sacek na zadrzeni moci a ze mu mam dat po troskach napit mlicka a pockame, az se vycura. Zrejme si myslela, ze jsem spasena matka, ktere dite dvakrat ublinkne a uz jede na pohotovost. Po trech hodinach uz zacala byt nervozni i doktorka, po ctyrech se mu podarilo vyrobit asi 5ml. Na vysetreni moci to stacilo, ta byla v poradku, takze nas pustila domu s tim, ze ted uz bude urcite dobre. Vecer Martinek vyrobil jeste asi dvakrat tolik a v noci zase vsechno vyzvracel. Rano jsme vyrazili k nasi doktorce, ktera se zdesila, jak je mozne, ze nas nenechali na kapacce, ze by ho to zavodnilo. Okamzite zakazala mleko, doporucila ledovy rehydratacni roztok a slaby studeny caj a mela jsem ji jeste odpoledne volat, jak to vypada. Kdyz jsem ji ve dve hodiny volala, ze porad necural a uz vypil 200ml toho roztoku, tak uz neznela moc klidne a dala nam posledni dve hodiny. Nastesti hned po telefonatu se Martinek konecne vycural poradne a pak uz to slo, sice po troskach, ale uz konecne cural jako normalni miminko, tedy casto. Meli jsme to za sebou, uff. A rano samozrejme, to se dalo cekat, zacala zvracet Adrianka. S tou uz to bylo preci jen jednodussi, do te tu vodu dostanu lip. No a aby toho nebylo malo, behem dopoledne jsme lehli i ja s Martinem. No, zahul docela. Nastesti dorazil na pomoc dedecek, bez nej nevim nevim. Za dva dny jsme byli v pohode i my a ja doufam, ze uz to marodeni mame vazne na delsi dobu za sebou.

Tak, to jsem se ale rozepsala… Nejak to neslo zkratit 😉 Tesim se na tve psani a pusinku malemu Maxikovi :-* Hlavne, at jste vsichni zdravi!

Papa, Zu