Mimi LIVE! Josífek

Je mi líto, že měl klučík po porodu problémy a musel být v inkubátoru místo v mámině náruči, muselo to být těžké pro oba. Nejsem lékař. Ale první, co mě napadne jako příčina, jsou zásahy do porodu. Poučili vás porodníci o tom, jaké důsledky může mít „píchnutí vody“ a infuze oxytocinu? Plodové obaly dítě chrání, jakmile se poruší, mohou být stahy pro dítě nepřirozeně silné, nota bene když se posílí umělým oxytocinem. Dítě je aktivní účastník porodu a pokud se do něj nezasahuje, jeho organizmus s organizmem matky komunikuje: jakmile mu šňůra kolem krku (která obvykle nevadí) omezuje přísun kyslíku nebo není hlavička optimálně dorotovaná, stahy se zmírní a ono získá čas a prostor situaci vyřešit… a teprve když se mu to nepodaří, je potřeba zásahu lékaře. Když se zasahuje bez potřeby, bývá z toho víc škody než užitku.

Určitě se tím už netrapte, nerada bych, abyste si vyčítala, že jste této situaci mohla předejít, nebo na mě byla naštvaná, že vám o tom říkám. Ale už mě štve, jak lékaři říkají jen půl pravdy a maminky jim pak ještě bývají vděčné, že jim to dítko zachránili. Přeju hodně zdraví celé rodince.

My máme holčičku jen o den mladší, Josífkova kamarádka se jmenuje Justýna 🙂 .

Ahoj Ivčo,
koukám jako blázen,dostala jsem se sem až ted,Josífek je nádhernej a Stázinka teda taky pěkně vyrostla a vyklubala se z ní nádherná holčička!!!
mějte se krásně a všem hodně moc zdravíčka Dituš s Agátkou

Ahojky Dituško,moooc děkujeme a přeje i my vám všem hooodně moc zdravíčka.:)

Co se týče sourozenecké rivality, myslím, že nejvíc záleží na přístupu rodičů, že se tomu dá předcházet. My máme rozdíl 2 roky (přesně na den :)), ale už během těhotenství jsme prvorozeného vedli k tomu, aby vnímal sestřičku jako rovnoprávného člena rodiny. Lidi se nás ptají, jak to Jáchym („chudák“) snáší, že už není středem pozornosti? Odpovídám, že jím nikdy nebyl. Snažíme se ho zapojit do péče o miminko (většinou, když ho poprosím, mi podá plenku nebo vyleje nočník), u holčiček to může být ještě jednodušší, mohou brát mimi jako panenku. Někdy, když zrovna kojím nebo mám Justýnu v náruči, přijde a provokuje plácáním nebo po mě chce, abych ji položila a šla si s ním hrát. Plácání se snažím zamezit, ale co to jde, snažím se věnovat především jemu, mimino potřebuje tělesnou blízkost, ale pozornost zatím ne. A tak bývá v šátku, když si hrajeme nebo společně vaříme či uklízíme.

Občasný projev žárlivosti je asi i zdravý, jistě je lepší tyto emoce nepopírat, ale přiznat a místo „vždyť máš přece sestřičku rád“ říci „asi tě štve, že ji teď musím přebalovat a ty musíš počkat, než si zase budeme hrát“. Rozhodně je třeba dávat pozor, abychom ji uměle neživili. Měli jsme na návštěvě rodiče a ti říkali Jáchymovi „Justýnka je hodná holčička, pěkně se vyčurala do nočníčku, a ty jsi škaredý chlapeček, protože ses na něj ani neposadil“. Taková srovnávání nejsou předpokladem toho, aby se sourozenci měli rádi, že jo. Navíc Jáchym nemůže za to, že jsme bezplenkovou metodu „objevili“ až teď, naopak mu svým způsobem vděčíme za to, že jsme se do ní pustili.

Když jsme zjistili, jak je těžké odnaučit plínkám dvouleté dítě, zkoušíme to teď jinak, navíc Justýnka si o to sama říkala tím, že se vždy vyčurala, když jsme ji rozbalili, zjistili jsme, že děti mají schopnost takové hygieny vrozenou, ale zabalováním v civilizovaných zemích se jí odnaučí a pak se jí musí velmi složitě znovu učit. Skutečně za jeden den počůrá jen 1-3 plenky, a 5- a víckrát se vyčůrá do nočníku, ani s tím není práce navíc, prostě ji pokaždé, kdy bych ji normálně přebalovala, podržím v klubíčku nad nočníkem, no je to v Evropě zamořené plenkama hotový zázrak :)).

K těm klilům, já přibrala dohromady 23 (jídlem jsem eliminovala zvracení) a 11 mi zatím stále ještě přebývá, ale jak teď nemám moc čas se pořádně najíst, jde to pomalu ale jistě dolů, a počkej na jaře, až budeme pobíhat po venku… :o)).

Milá withep!
Moc ti děkuji za rady ohledně žárlivosti. U nás tento problém zatím nenastal,i my jsme se snažili ještě když jsem byla těhotná,aby Stázinka vnímala brášku jako člena rodiny. Pusinkovala mi bříško,hladila jej a občas mi na něj i naplácala jogurt ve snaze Pepíčka nakrmit. I teď po porodu jde vidět,že malého miluje. Když jej koujím,příjde a přitulí se,nebo mu dá pusinku. Pomáhá mi odnášet plínky a když je malý v autosedačce,tak jej houpe. Myslím si,že čím menší je věkový rozdíl(u malých dětí)tím je to lepší.
Jo snad ta kila půjdou dolů:-)brzo:-) taky už se těším,až začne jaro a budeme chodit na procházky.
mějte se krásně a ať vám dětičky krásně rostou a jsou zdraví.
Iva

Milá Milenko!

Moc děkuji za kompliment.
Já jsem moc ráda,že kojím. Stázinka se mi na roce sama odstavila,jinak bych jí asi kojila až doteď
Uvidíme,jak dlouho se bude kojit Josífek,kluci prý bývají větší závisláci:-)
A to že chlapi bývají delikátnější-to máte pravdu:-)Vždyť i co se týče nemocí,tak my,ženské, vydržíme daleko víc:-):-):-)
Kočárek sourozenecký si oblíbila hlavně malá,sedí v něm i doma!:-)
Mějte se moc krásně,přeji krásné těhulkování a hodně zdravíčka vám všem.
Ivča

Začali jsme prakticky hned po narození, nebo pár dní potom. Zpočátku jsme používali synkův nočník, který on donedávna bojkotoval, ale za pár týdnů se nechal inspirovat 😀 a už ho používá, takže jsme koupili speciální „čínský“ nočníček. Doporučila bych všem rodičům to alespoň zkusit, zvlášť když si všimnou, že se dítko rádo vyměšuje po rozbalení – tím si o to jakoby říká. A já myslím, že to dělá hodně dětí, jen málokteré však najde odezvu jinou, než „honem zabalit, ať mi to tady zase nepočůráš“. Ted dočítám knížku Bez plenky od Ingrid Bauerové, vyznívá možná trošku radikálně, ale najdete tam spoustu příběhů, inspirací a rad. Není to žádný návod, ona to není vlastně metoda, je to prostě jen přístup k péči o miminko – reagovat na jeho potřeby, ať už se jedná o kojení, nošení nebo právě vyměšování.