Mimi LIVE! Jonášek a Šimonek

Ahoj Helčo,
a jak na tu kaši reagoval? Co kakání, nebyly nějaké problémy? A prdíky, nebyly z toho v noci? Jedna kámoška prý taky začala kaší večer, že po tom dýl spí, ale někdo zase říká, že mu to přijde na noc těžké na strávení. Tak mě zajímá zkušenost.
A jakou kašičku dáváte?
Příkrmy asi taky budu radši vařit, mimo teda výletů, tam asi zkusím to kupované. Sousedka říkala, že jak si její synek zvykl na ty kupované, tak už ty vařené nechtěl. Možná záleží na značce, říkala, že byly asi chutnější, že do toho dávají i koření, a pak mu vařené doma přšlo mdlé. Asi to taky nejdřív ochutnám. Na té, co jsem koupila já, žádný pepř apod. napsané není.
Ale to vaření mi přijde jednoduché, a dá se to zamražovat a pak různě kombinovat a sní toho, jak když plivne, takže když si z toho nadělám třeba kostky, bude z toho pak spousta různých jídel. Našla jsem k tomu zajímavý text, třeba se ti bude taky hodit: http://www.emimino.cz/denicky/jak-se-nezblaznit-z-rad-o-prikrmech-a-prechodu-na-pevnou-stravu-6-8-mesicu-1030/
Měj se krásně,
Bára

Ahojky,
s těma prvníma příkrmama to je ruzne. My začínali v 5 a pul měsících kaší a v 6 měsících se zeleninou. Kaše prošla dobre, ale zeleninu mi nejdrive odmital. Teda odmital kupované sklenicky. Na radu doktorky jsem vyzkousela vsechny značky, ale neprosla zadna a pak začala varit. A varené proslo, takze moje jedina varianta byla domací varené. i me to teda chutnalo víc nez sklenicky, ale zase jsem musela varit pořád a i kdyz jsme nekam jeli. Coz bylo komplikované a vyjet na dovcu byl problém…. Az kolem roku mu začaly chutnat příkrmy od HIPPu, co jsem 12-36 mesiců. Ale do té doby jsem mela proste smulu…. Ale zase vim o detech, které chtěly jen sklenicky a nechteli varené, takze je to individuální a je treba to vyzkouset. Idealni kdyz jí obojí…
Taky jsem to ze začátku mrazila do kostek na led a pak dávkovala podle potreby. Pozdeji se mi osvědcily kelímky na mlíko od Aventu 😀 . odeální velikost, závit a lehký plast.

Mimochodem, Báro, obdivuju Tě, že tak dlouho odstříkáváš. Já odsávala asi měsíc a byla jsem uplně hotová. Pak jsme se nastestí postupně rozkojili….

Ahoj Helčo,

to bylo nějaké jiné vyšetření, chtěli střední tok. Tzn. že se musel nechat odčurat a zkumavka byla sterilní. Proto by pytlík nešel. Naštěstí se to podařilo a bylo negativní. A i tak, s holčičkama to musí být ještě těžší.

Příkrmy zatím nedávám. I když na mě kouká hladově, když jím, tak mlíko mu ještě pořád stačí (není extra hladový a nevypije tolik) a spí přímo nádherně, tak bych to mohla asi jedině zhoršit, lepší to být už nemůže 🙂 A i když se na to těším, radši teda ještě vydržím. Už to aspoň studuju. Pěkné materiály ke stažení mají k příkrmům na http://www.kojeni.net/prikrmy.php a taky různé tabulky, třeba co je od kdy vhodné apod.

A Kamiku, pravda, spousty kelímků nakoupených na odsáté mlíko se budou ještě hodit na příkrmy 🙂

Mějte se krásně i s mrňouskama,
B.

Ahoj Ytagom,

my jsme Jonáška od začátku dávali jen do postýlky, báli jsme si, aby si nezvykl být s námi. Až teď ho začínám dávat po ranním krmení do postele, ale je to spíš moje lenost než že by to vyžadoval. Je v postýlce úplně v pohodě. Jsem za to vděčná. Ale ani to nemusí vydržet, co jsem tak slyšela od maminek.

Režim my taky moc nemáme, nejsme totiž pořád doma, tak to nejde. Někdy jsme půl dne někde ve městě, jindy něco jiného. Ale takový je podle mě život a zase je dobře, že je Jonda na tu proměnlivost zvyklý. Snažím se dodržovat hlavně večerní rituály, aby dobře usínal.

Pěkný den všem,
Bára

Hrozně mě pobavilo jak píšeš že máte se Šimonkem problémy ze spaním.Mám zhruba stejně starou dceru přes den spí dvakrát tak po půl hodině občas teda i hodinu ale o to si zkrátí druhé spaní no a legrace začíná večer kdy mi v osm usne a okolo desáte když chci jít spát se budí co dvě hodiny až do rána.Takže opravdu problémy ze spaním nemáte :DD

Báro, znakování určitě zkus, z vlastní zkušenosti mohu jen doporučit. Batolátka se často vztekají a my rodiče bychom jim rádi pomohli, ale nevíme, co vlastně chtějí. Znaky toto období napomůžou uklidnit a překlenout.
Se začátky ale nespěchej. Pokud nemá mimísek ani 6 měsíců, je to zbytečné. teď má synek přeci tolik toho na práci (lezení, objevování apod.). Se znaky je lepší začít až kolem 8-9 měs. Ani ty nejšikovnější děti totiž neudělají znak dříve než v devátém měsíci. A vyber si ze začátku jen dva tři znaky (skvělý je znak světlo – jednoduchý a přitom lehce pochopitelný).
A neboj se znaky se přizpůsobit.
Ať se daří.

Milá Báro,
Vaše příspěvky čtu pravidelně a opět mi to nedalo, abych Vám nenapsala. Nevím, jestli si vzpomínáte, máme dnes už 3 letého Jonáše a 1,5 starého mladšího brášku.
O znakování jsem se dozvěděla, když bylo Jonáškovi asi 3/4 roku a docela mě to zaujalo. ˇMyslela
jsem si, že by bylo fajn naučit Joníka znakovat pár důležitých slov tak, abychom se spolu dorozuměli v zásadních věcech (např. mléko, spinkat apod.) Zkoušela jsem, ale Joník neměl
příliš zájem. Naučil se pouze znak pro světlo, ten ale používal často a velmi vytrvale. Postupně jsem to pak přestala zkoušet prostě proto, že jsem u Jonáše necítila tu naléhavost a potřebu.
Vím ale o pár maminkách, které vytrvaly a moc si znakování pochvalovaly. Je také pravda, že jsme se s Jonášem slovně dorozuměli velmi dobře zhruba v 16 měsících (pro všechny své základní potřeby už uměl říci „svá“ slovíčka – hají, hačí, au, ham, ňamňam apod. V roce a půl měl už slušnou slovní zásobu. Byl opravdu šikulka. Na jeho brášku jsem znakování vůbec nezkusila (není nejak čas a vlastně ani síla 🙂 ), s mluvením zatím nezačal, přesto nemá problém se se mnou domluvit. Když něco potřebuje, prostě si mě tam dovede a ukáže. Když ho něco bolí, ukáže, že to chce pofoukat apod. Je to úžasné, jak je každé dítě jiné. a jak každý věk přináší různé radosti a starosti. Já bych teď například potřebovala velmi poradit, jak přežít nástup do školky. Je to velmi těžké období pro celou rodinu a samozřejmě nejvíc pro Joníka. Poslední 2 týdny situace tak vygradovala, že jsme se rozhodli jeho docházku přerušit, protože se začal počurávat, doma velmi zlobí, poslední týden mi připadá takový smutný, tichý, vystresovaný a to už je na mě moc. Ve školce mi říkají, že to chce čas, ale když vidím, jak je Joník o víkendu šťastný a spokojený, že je s námi doma, mám jasno. Vždyt jsem doma a není nutné to hrotit. Budeme doma spolu zase všichni a moc se na to těším. Vím, že to není k tématu, ale úplně jsem pocítila potřebu se tady mezi námi maminkami, z toho vypsat.
Přeji Vám všem hodně pohody a krásné dny s dětátky.
Marta