Mimi LIVE! Jonášek a Šimonek

…a ještě jsem si přečetla o prdících…s těmi jsme také bojovali! Jestli je prďolka tak pohyblivý, je to nejspíš právě proto, aby se mu uvolnily ony plyny ze střev! Na jednu stranu je dobré mít malého z počátku těsně zavinutého, ale na druhé straně potřebuje co nejvíc pohybu (nechat kopat bez plenky ve vyhřáté místnosti, masáže teplým olejíčkem, výborný je také peckový polštářek) a zkoušet nejrůznější úlevové polohy (tygřík, klubíčko atd.). A v neposlední řadě nám velmi pomohly probiotické kapičky, které podávám doteď. Tak hodně sil a kuráže 🙂 ono to nakonec všechno brzy pomine! Můj prcek má už sedm měsíců a je to vše zdárně za námi 🙂

Milá Báro,
když jsem četla tvůj článek o potížích s kojením, jako bych četla ten můj…(Moje cesta za miminkem tady na Babywebu http://www.babyweb.cz/Clanky/a4240-Moje-cesta-za-miminkem-11-Chtela-bych-jen-kojit-ne-dokrmovat.aspx). V porodnici mi Terezku k prsu přiložili, ale nějak se mi netvořilo mlíko a špatně se mě přisávala. Nakonec jsem skončila s kloboučkem. Přes něj to šlo, ale stejně ode mě vypila minimum. Krmila jsem jí hadičkou přes prst. Vždycky jsem nejdřív kojila z obou prosou a pak dokrmila UM. Když jsem jí vážila, ode mě skoro nic nevypila. Říkali mi „vydrž“, já už tak nějak rezignovala a říkala jsem si, tak holt budu takhle krmit oběma způsoby. Sestřička u pediatra se podivovala kloboučku, a podle ní nezná nikoho, kdo by ho potřeboval. Tak jsem na její radu asi po 3 týdnech klobouček zkusila vypustit a ono to šlo! No super, první krok. A sama kojit jsem začala až po měsíci. Do té doby ode mě nevypila skoro nic. A jednoho dne pila ode mě a já jí pak zkusila dokrmit zase UM (to jsem si koupila už láhev, už jsem hadičku chtěla zkusit odbourat) a najednou už nepotřebovala. Už jí stačilo mléko ode mě. Zkoušela jsem různé možnosti a myslím, že mi pomohla homeopatika z lékárny Ricinus communis ch5 a ještě jedna podobná. Takže je doporučuju, vyzkoušej 🙂 A tedy závěrem…měsíc žádný problém. Nevěřila bych tomu, že se dokáže rozkojit až po měsíci. Tak vydrž a žádný stres 🙂 Ať se vám daří a podaří! 🙂 Denisa, teď už skoro s 15 měsíční Terezkou (a stále kojící :-))

Ahoj Báro. Nevím jestli ti můj příběh trochu pomůže, neboť vím, že pokud jde o první miminko, prožíváme to strašně intenzivně. Mému synovi Davídkovi je dnes už 7 a půl roku, ale jsou věci , které jsou tak silné , že ti to přijde jako kdyby se staly včera. Rodila jsem císařským řezem , Davídka jsem viděla až druhý den po porodu a kojit jsem začala až 3 den po porodu. O kojení v mém příběhu ale vůbec nejde, s tím já problémy neměla, ale měla jsem problémy daleko horší a to psychické. Proto ti chci říct a zároveň poradit , že není vůbec důležité jestli budeš Jonáška kojit nebo bude pít mlíčko z flašky,ale že je mnohem důležitější ,že je zdravej a má mámu a tátu, kteří ho milujou. Já Davídka , díky problémům , které jsem měla kojila pouze 2 měsíce , 3 měsíce jsem s ním nebyla vůbec a všechno jsme to zvládli jako kdyby se nic nestalo. Tak se tím vůbec netrap, nelámej se přes koleno, on bude šťastnej, když ty budeš šťastná a v pohodě i bez kojení. Věř mi, že za těch 7let co Davídka mám,mohu říct,že mi mámy to všechno prožíváme daleko hůř než ty naše zlatíčka. Mějte se krásně a užívejte si spolu každý den, zdravím Simona.

Báro, kojení lze i víc, než po měsíci. Já odsávala 3 měsíce a začala kojit až ten čtvrtý. Také mohu doporučit lahvičku od Medely Calma, která nekazí techniku kojení, malý zjistil, že je potřeba tahat a do 14 dnů jsem kojila normálně. Jinak Kloboučky Medela také vřele doporučuju z vlastní zkušenosti. Miminko lze naučit kojení z prsu i když je starší, jen čím je starší, tím to déle trvá… Ale mě to za to stálo. Byla jsem rozhodnutá, že chci kojit. Měla jsem sice občas chuť to vzdát úplně, ale nakonec se povedlo a jsem moc ráda. Ale jestli budete klidnější s UM, tak mu ho dejte. Spokojená maminka je důležitější, než jestli kojíte nebo ne. Já kojená nebyla (maminka neměla mlíčko) a nemám pocit, že bych byla víc nemocná nebo by mi to chybělo. Vím jen, že mám perfektní mámu, která mě miluje a nyní je z ní pyšná babička a to je pro mě důležité. A asi nejen pro mě 🙂 Krásný den a pevné nervy.

Milá Báro,
mám teď devítiměsíčního syna.
Prdíky a bolestivé koliky jej hodně potrápily celé tři měsíce, pak zmizely jak mávnutím kouzelného proutku. Nejvíc v tu dobu pláče pomohlo, když jsem jeho i sebe svlékla donaha, schoulila si jej do klubíčka do náruče, zachumlali jsme se pod měkkoučkou, teplou deku, někdy si vzal do pusinky prso a v takovém napodobení dělohy (tělesná blízkost, schoulení, teplo, přítmí…)se rychle uklidnil a často i usnul. Jindy ho spolehlivě utišila koupel v příjemně teplé vodě, opět on a já nazí. Pravda je, že jsem kolikrát přes den jen kojila, přebalovala a svlékala nás:) ale co bychom pro naše mláďátka neudělaly 🙂
Možná, až Jonášek trošku povyroste a bude silnější, půjde Vám líp i to kojení. Hlavní je, aby měl spokojenou maminku a bude v pohodě i on. Ale to víš nejlíp sama.
Držím moc palečky ať vám prospívá a vzájemně si dáváte mnoho lásky.
Věrka

Ahoj maminky,

mozna pomohla ta specialni lahvicka, po jejim nasazeni se mi zacalo darit casteji Jondu nakojit. Sice to zatim neni ze by se to uplne zlomilo, ale kdyz ma dobrou naladu, tak pije a vydrzi (na jeho pomery) i docela dlouhych 12 minut. Pak ho dokrmim z lahvicky. Kdyz by to takhle vydrzelo a cas od casu se jen malinko zlepsilo, tak budu spokojena.

Taky jsme koupili od Medely kloboucky, ktere nam od zacatku doporucovali jako nejlepsi. Poprve jsem dostala i nejaky navod a zjistila, ze kloboucky (nebo alespon tyhle) lze nasadit tak, ze na prsu snad i drzi pod podtlakem. To ty ostatni, co mame, nedelaly. Tak uvidime, treba to pujde snaz. Ale kloboucky jsou ted ten nejmensi problem, Jonda docela pije i s nimi, i kdyz mu sklouzavaji, nejak si jich nevsima. Jen je blbe, kdyz se brani, tak slouzne uplne mimo, ale kdyz on se brani, tak s nim stejne nema cenu bojovat 🙂

Marto, kamaradka taky kojila jen z jednoho prsu. Lepsi jedno nez nic. Mne zatim pije taky jen z jednoho, ale u nej tezko soudit, teprve se uci. A i kdyby to tak zustalo, budu rada.

xveris, diky za nadeji, ze nikdy neni pozde 🙂

lovie, diky za tip, dnes ho byt se mnou v posteli telo na telo opravdu uchlacholilo. Zpivala jsem mua bylo to prijemne pro nas oba.

Simono, mas pravdu, hlavni je to zdravi a vsechno ostatni nestoji za nervy. Protoze ja verim, ze kdyz nejsem v pohode, on taky neni, ze to vyciti.

denicerv – to je opravdu skoro stejny pribeh. S tim rozdilem, ze ja mlicka mam dost, tak bych mela byt opravdu rada aspon za to. Krmeni takhle pres hadicku jsem jeste nevidela, zajimave. Krasne foto, krasne mimi 🙂

Miso, diky za tip na kojici kloboucky MAM, vypadaji taky dobre. Uz mam doma sice troje, ale kdyby i ty treti zlobily, mam tip, co dalsiho zkusit.

xelizabet, diky za tip na Nutriton. Jeste jsem neslysel, zni to hodne dobre a pro nas jako delane.

beatrice, knizka se jmenuje „Nejstarsnejsi miminko v okoli“ od H. Karpa.

Abych to uzavrela, urcite to nevzdavam s pokusy o kojeni. I diky tomu, co jste vsechny psaly. Nutit ho nasilim kdyz krici a brani se nebudu, budu to delat jen kdyz budeme oba v pohode. A s odsavanim to nemam v planu vzdat urcite. Sice to stoji vic casu, ale na to jsem si snad uz zvykla. A navic je to dobra dieta, tak se ji prece nevzdam 🙂 Samozrejme hlavni je, ze je to dobre pro Jondu a dokud se mlicko dela, tak jsem rada a vyuziju ho.

Diky vsem za prispevky, mejte se moc fajn,
Bara

Jíťo, když jste na tom podobně a držíte to tak dlouho, měla bych praktický dotaz. Už jste zkoušeli někam vycestovat, třeba nějaký výlet? Jak jste praktikovali krmení, a hlavně odsávání, mimo domov? A jak dlouho je v případě výletu možné neodsávat max, aby se neohrozila tvorba mlíčka?

Díky a krásný večer,
Bára

Milá Báro,
moc ráda si čtu Vaše příspěvky o malém Jonášovi (Jondovi) 🙂 a bez nadsázky musím říct, že vždy ve mně vyvolávají příjemné mrazení a vzpomínky a to nejen proto, že mám doma také Jonáše (Joníka) 🙂 . současně také proto, že Vaše sžívání mi velmi připomíná to naše. Minule jsem psala o našem kojení, dnes mi to nedá a přidám koliky. Také jsme měli tento problém.
Joníkovi nedaly spát především přes den, nejvíce v podvečerních hodinách. Hledala jsem příčiny.
Někdo říkal, že při kojení přes kloboučky polyká více vzduchu, někdo, že to tak mají skoro všichni kluci, nepomáhaly kapičky ani moje dieta. Pak jsem si přečetla knihu, o které píšete (alespon si myslím, že jde o tutéž). Připadalo mi
to neskutečně logické a najednou úplně jasné. Uklidnila jsem se, vyzkoušela pár popsaných „triků“, postupně jsme si s manželem (mimochodem také Honza 🙂 ) vytvořily jakýsi systém uklidnování a ono to neuvěřitelně fungovalo (stočení do klubíčka v babyvaku, houpání na míči, těsný kontakt, ššššš do ouška v různých intenzitách, při velkém záchvatu velmi fungovalo i pevné zabalení a fén).
Nejenomže zmizel stres a napětí (což dle mého hraje velkou roli), ale došlo mezi námi a naším nejšťastnějším miminkem k velkému porozumění a sblížení. V průběhu 4 měsíce problémy postupně vymizely uplně. U druhého syna už nás nic nepřekvapilo.
Dnes budou Joníkovi 3 roky a já průběžně listuji a pročítám druhý díl této knihy, který je věnován batolatům, a opět jsem za ni nesmírně vděčná!
Moc Vás zdravím a moc, moc fandím celé rodince!