Mimi LIVE! Jonášek a Šimonek

Ahoj, můj Tomášek se narodil 7.4. takže teď mu je 5 týdnů. Po porodu mi ho přiložili, ale moc se nepřisál. První dny na šestinedělí jsem to zkoušela co 2 hodiny. Celkem bez výsledku. Sestry mě taky ubezpečovaly, že je času dost. Pak ale přišla jiná sestra, řekla, že malý hubne, že mám také málo vysoké bradavy a ať mi z domova přinesou kloboučky. S kloboučky mě sestra nučila a malý začal pít. Nevypil nic moc, ale trochu přibral, a tak nás pustili domů. Pořád přibírá celkem málo a já mám navíc bradavky z těch prvních pokusů v porodnici celkem zničené, ale snažíme se. Poradkyni jsem měla doma taky, vyřešila spoustu věcí, ale hlavní problém ne. Neříkám, že to byla úplná ztráta času a peněz, to ne, ale čekala bych víc. Když už mě prsa opravdu bolí, tak krmím jako vy a nebo i z lahvičky. Prý se to nemá, ale mě to dětská doktorka dovolila. Ať si prsa a malíček odpočinou 🙂 Proč Ti ale píšu. Před dvěma dny jsem našla odvahu zkusit to bez kloboučku. Jen na tom lepším prsu, co nemám prasklé. Toma jsem vzbudila o něco dřív, aby se mi hlady ještě nerozbrečel a byl dobře naložen. Po pár pokusech se podařilo a já ho poprvé nakojila bez kloboučku. Tak to teď občas zkouším. On je líný a moc nechce otvírat pusinku, takže když se nedaří a už se vzteká, že má hlad, dám mu klobouček a nechám ho pít. Zkusím to zas až bude mít lepší náladu. Tak Ti přeju pevné nervy, třeba je to opravdu tak, že miminka se to taky učí a postupně jak sílí, jsou i lepší „savci“. Jinak u kojení jsem brečela tolikrát…nejsi v tom sama. Je to občas fakt boj!

ahoj Báro,

naše Bětuška se narodila 16. 8. 2010. Z porodnice jsem se vrátila s velmi podobným problémem s jakým se teď potýkáš. Zvládli jsme ho a dnes stále ještě kojíme, i přes to že jsem ve třetím měsící téměř přišla o mléko. V porodnici mi také žekli, že mám malé – ploché bradavky, mě se to nezdálo, ale malá se nechtěla přisát, takže nám nezbývalo nic jiného než silikonové kloboučky. Díky tomu, jak jsem se urputně snažila přikládat jsem si navíc vytvořila na bradavkách velmi bolestivé ragády. No a pak začal kolotoč. Bradavky se nehojily, protože macerovaly v klouboučku (malá totiž pila až půl hodiny), tudíž přiložit ji k prsu bez kloboučku bylo k nevydržení. Obvolala jsem několik laktačních poradkyň, chtěla jsem za každou cenu kojit normálně, ale jejich rady byly protichůdné a mnohdy nepraktikovatelné. Nakonec jsem si na stránkách firmy medela (vřele doporučuji) našla jednoduchý recept. Po každém kojení jsem na bradavky přikládala obklad ze šalvějového čaje a pořídila jsem si chrániče bradavek, takže bolavá prsa mohla „větrat“. Do pěti dnů bylo po problému. Mohla jsem se tedy pokoušet o kojení bez kloboučku. Vypla jsem telefon, manžela poslala do práce a začaly jsme. Trvalo to týden, bez slz a trochu toho tápení se to neobešlo, ale stálo to za to. Není totiž krásnější pocit než když máš to krásné voňavé , pochrochtávající stvoření u prsu. Jak se nám to podařilo. Před každým kojením jsem se vybavila nahřátým peckovým polštářkem, to aby se mléko rychleji spouštělo a kostkou ledu, abych nastimulovala bradavku. Zpočátku, když se to nedařilo, nechala jsem malou přisát přes klobouček, pak jí ho rychle sebrala a pila už samotné prso. Hlavně neztrácet hlavu a být trpělivá. Cím dřív začneš tím dřív se Vám to podaří, hlavně aby si malý nezvykl na „snadné krmení“.
Přeji ti ať se Vám to podaří a malý krásně prospívá.

Monika

Ahoj Báro, tvoje pocity naprosto chápu. Já jsem taky kojila- nekojila. Sice jsem porodila realtivně normálně, nicméně jsem okamžitě absolvovala kyretáž (přirostlá placenta), navíc jsem při tom ztratila dost krve (2 dny dokroři řešili mají-li mi dát transfuzi – nakonec nedali). Dceru mi přiložili po porodu a pak jsem ji dlouhé tři týdny u prsu neměla. Během noci po porodu se totiž dceza zdravotně zhoršila a skončila s otoky a hypoglykemiií na JIPce na kapačkách. Následovalo šílených 14dní, kdy nikdo nevěděl co se děje, doktoři se snažili… vyšetřená je od hlavy k patě, ale proč na tom byla takhle. nevím dodnes… Při porodu měla 2450g (nazozena v 38tt). Odmitala pít jakkoliv, nakonec se tedy rozpila – ale z lahve a když jsem se ptala jek to bude s kojením, tak mi sestra šetrně sdělila, že mám být ráda že začala pít aspoň z lahve…. Celou dobu jsem odstříkávala a v tom byl další problém, ať jsem se snažila sebe víc tak jsem po 20ti minutách měla asi 20m ml mléka (z obou prsou)l. Odcházeli jsme s lahví a tím, že mateřké moje mateřské mléko nasbírané za celý den pokryje její 1 až 2 dávky jídla. Dětská doktorka mi pak poradila, že mám aspoň přikládat aby se mléko lépe tvořilo, překvapivě dcera začala po pár dnech sát sama…. takže jsem jí „nakojila“, dokrmila, a pokusila se ještě něco odstříkat. Takhle jsme fungovaly 3měsíce a pak už jsem prostě míko neměla vůbec. Dodnes z toho mám smíšené pocity. Fakt je že navzdory špatnému začátku mám krásnou a zdravou teď už dvouletou hlolčičku a nemyslím že by to kojení – nekojení mělo nějaký špatný vliv na náš vztah. Nedavno jsem četla článek, který mne nerozdíl od mnoha jiných (zejména těch hlásajících že KAŽDÁ matka je schopna dítě plně kojit) potěšil. Psali, že pokud je dítě krmeno jinak než z prsu (lahví a pod.) věnuje mu matka po celou dobu krmení pozornost a udržuje s ním oční kontakt, což prý při běžném není úplně pravidlem. Osobně by mne to nenapadlo, ale fakt to je – já jsem při krmení dceru nespustila z oka navíc v jedné ruce lahev v druhé dítě, co dělat jiného než na něj koukat. Přišlo mi to normální. Tedy než jsem se dověděla že skoro všechny moje známé při kojení leží a čtou (noviny, knížku…). 🙂

Zdravím,já mám doma také malého Jonáška:D , jsou to čtyři měsíce, co se narodil. Hned po porodu se hezky přisál a vypadalo to, že kojení nebude problém. Novorozeneckou žloutenkou zlenivěl, a tak jsme odcházeli z porodnice s příkrmem přes stříkačku. První noci byl horor, malý byl pořád vzhůru a spoustu mlíka mu teklo ze stříkačky spíš kolem než do pusinky. Taky jsem dostala v porodnici klobouček, čímž se sání zlepšilo, a tak když je klobouček silikonový, tak jsme po asi měsíci zkusili krmit malého z lahve. Měla jsem strach, že pak nebude chtít mlíko ode mě, ale nebyl problém. Kojení jsem kolikrát obrečela, protože to bylo těžké a zkoušeli jsme kde co. Malej sál, ale byli to nervy. Každé kojení trvalo nejméně půl hodiny plus dokrm z lahve. Odsavačka mi pomáhala, ale moc jsme toho neodsáli. Nakonec asi před týdnem jsme s kojením skončili. Malý dostával záchvaty „nervů“, nechtěl se přisát atd.. Takže teď už je jen na umělé výživě. Strašně jsem si všechno vyčítala a nervovala se, že nejsem dobrá matka, když mu nemůžu poskytnout to nejlepší. Ale důležité je si vážit sama sebe a vědět a věřit, že svoje dítě miluješ a děláš co můžeš. Držím pěsti!!!

Ahoj Báro, nezoufej, nejsi v tom sama:) . Nás, vystresovaných novopečených matek je víc. Já to mám skoro přes kopírák. Jen jsem nastesti nemusela pouzit strikacku, ale bojujeme s kloubouckem. Nas boj zacal vlastne tak, ze po porodu nebylo na oddeleni sestinedeli misto a mne soupli na JIPku (ackoliv jsem mela normalni porod – proste byl v tu dobu prebytek rodicek:-)) Jeste treba dodat, ze hned v prvnich minutach po porodu se mi ho sestra snazila prilozit, ale neslo to. Uz tehdy ona sestra vyslovila to zaklinadlo, ze mam vpaceny bradavky. Pripadala jsem si fakt jako kdyz nejsem matka. Kdyz mi maleho konecne dali na pokoj a my zkouseli znovu prilozit, tak i dalsi sestry vyhodnotily, ze tudy cesta nevede. Pritel mi tedy donesl kloboucky a zacalo se zkouset. Chtelo to velkou trpelivost, ja teda byla uz hodne vystresovana, ale nakonec se zadarilo. Mela jsem tedy tu vyhodu, ze malej mel abnormalne silny saci reflex. No a od te doby bojujeme tedy dal. Maly sice pres kloboucek umi, ale ja uz mam v sobe asi zakodovano, ze je neco spatne. Nemam moc mleka, resp. nekdy vic, nekdy min. Jednoho dne jsem ale nevydrzela a kdyz malej zacal zas u toho brecet a vztekat se, tak jsem uvarila Bebu, co mi donesla kamaradka. A malemu to hrozne jelo. Ja byla stastna, ze nebude trpet hlady a byl klid. Od te doby to proste praktikuju tak, ze kdyz mam malo mlika, nebo malej zrovna nechce pres kloboucek jist (nevim proc), tak mu dam bebu (nebo kdyz je hodne mlika, tak odsaju) a je to. Smirila jsem se s tim, ze lepsi to uz asi nebude. Ale uklidnuje me to, ze jsou i maminky, ktere nemohly kojit vuubec. Ja muzu aspon malemu obcas dat mat. mleko. Dulezite je, aby mamca byla v klidu, pak bude stastne i mimino. Hodne stesti a trpelivosti:-)

Holky, děkuju moc za všechny příběhy a názory. Všechno je to zajímavé, některé tipy vyzkouším.

Včera jsme zkoušeli zase kojit pod odborným dohledem. Paní si myslela, že není možné, aby to nešlo. Pak viděla, že je 🙂 Prý má Jonda asi nějaké trauma z prsu.

Budu to ještě zkoušet, ale když bude v dobré náladě. To teď moc není, protože jsme u ortopeda dostali dečku, a on byl řekla bych až extrémně pohyblivé miminko – pořád se mlel, kopal nožičkama – a to teď v tom nemůže. A taky si nemůže uvolnit prdíky. Tak zatím když ho do toho po přebalení navleču, docela brečí. Je mi ho líto, chudáček taková mumie. Snad si zvykne, má to mít minimálně 6 týdnů.

Nějak v tom všem navlékání do toho krunýřku, 3 x denně masáži a cvičení s tím spojení a hodněkrát denně odsávání nestíhám moc najít tu pravou chvilku na zkoušení kojení. A když už má dobrou náladu, tak já jsem zrovna po odsátí a není co kojit. Není to jednoduché, ale jsou horší věci, hlavně, že jsme zdraví. To už jsem ale tuším říkala 🙂

Ona se ta pravá chvilka najde a já budu zkoušet, posílena spoustou informací a tipů od vás.

Mějte se krásně,
Bára

Ahoj Báro, s kojením jsem měla téměr stejný problém. Mám vpáčené bradavky, tudíž jediným řešením byl klobouček. I tak mi malý rozpraskal obě bradavky tak, že mi z nich tekla krev. Sestry nechtěly mít s námi práci, tak mu strčily lahev a já tak musela odsávat. Mléka jsem měla málo, musela jsem 4x denně přikrmovat. Díky kamarádce laktační poradkyni ale nyní plně kojím. Poradila mi, že až mléko odsaju, mám ji nechat jet pár minut tzv. na prázdno, aby se mléko začalo více tvořit. K tomu jsem si na její radu koupila speciální lahvičku, která má v dudlíku membránu, díky které se musí miminko namáhat (když netáhne, tak neteče). Zkoušela jsem přikládat a po pár dnech začal pít z prsu, i když přes klobouček. Mléka mám také dost (někdy až moc 😀 ). Tak to nevzdávej, když vytrváš, vše se určitě spraví. Moc ti to přeju. Hezký den. Veronika

Ahoj Báro, měla jsem velmi podobný problém…minulý rok v září jsem musela akutně na císař a první dva dny si mě nechali na JIPce a malého mi občas donesli ukázat. Musela jsem ležet, takže se první tři dny vůbec nepřisál. Navíc mám také vpáčené bradavky a ty kloboučky, které mi dali v porodnici byly absolutně o ničem. Naštěstí jsem už z předporodních kurzů poznala supr laktační poradkyni a dulu, která mi doporučila kloboučky MAM, na které jsem nedala dopustit. Malý se krásně přisál, měla jsem také ragády, ale díky kloboučkům jsem vše zvládla a do týdne kojila už bez nich. Takže vřele doporučuji, jsou z kvalitního materiálu a vyříznuté tak, aby bradička a nosánek byly v kontaktu s kůží maminky.
Přeji hodně štěstí a hlavně statečnosti 🙂
Míša