Mimi LIVE! Anita

Ahoj Veru,
vidím, že s hledáním informací a porovnáváním zdrojů dostáváš svému povolání 😉 Botičky, to je téma, ale občas už si přijdu, že je těch „velkých“ témat nějak moc a jen hledám, srovnávám, čtu…teď jsem třeba vybírala autosedačku a hlava mi šla kolem. Jinak když jsme kupovali první botičky, bylo ještě chladno, takže jsem vyrazila do specializovaného obchodu a koupila krásné uzavřené botičky ortopedických snů, ale pak přišlo léto a najednou bylo potřeba několik různých párů – jedny „technické“ na písek/hřiště/chalupu, druhé protiskluzové k vodě, třetí na horké dny u moře…no prostě nakonec to dopadlo tak, že úplně nejlíp synovi sedí právě ty obyčejné sandálky z Deichmanna, které jsem koupila na písek a jsou už pěkně jeté. Ale zato v nich běhá nejlíp, krásně mu drží nožičku, ale jsou relativně měkké a ani se nehnou. Tak pak něco vybírej 🙂 Nicméně díky za tip na Pediped, jsou to teda pálky, ale vzhledem k tomu, že zase budu muset koupit nové boty na podzim/zimu, tak na to mrknu. Doma ale syn přesně nejčastěji běhá v protiskluzových ponožkách nebo bos a myslím, že je to to nejlepší a nejpřirozenější, co může být. Koncept barefoot je určitě zajímavý, jen se obávám, že hlavně u takhle malých dětí může být s chozením „naboso“ venku trochu problém, často chodíme po pěšinkách s ostrými kameny, pro štěrku, dlažebních kostkách, někde se vyskytne na cestě sklo apod., proto si nejsem jistá, jestli by to nebylo spíš ke škode než k užitku. Když jsme ale třeba na chalupě na trávě, ráda syna vypustím úplně naboso nebo v ponožkách.

Také gratuluju ke stěhování, doufám, že se vám v novém bude líbit! Bohužel, konec léta už se blíží, s tím nový semestr, povinnosti, nejradši bych to léto ještě natáhla 🙂 Jen doufám, že dlouho vydrží počasí, protože po výletech by se nám asi stýskalo, v červenci jsme byli konečně zase v mém (skororodném) Řecku a byli jsme tak nadšen, že jsem hned hledala něco dalšího a příští týden ještě absolvujeme jednu dovoloneou v Solné komoře v Rakousku 🙂 Tak aspoň něco pěkného na konec.

Jak tak pročítám články, ten o jídle a kurzu mě pobavil. Mě třeba vaření a výroba vlastních produktů baví, ale teď už na to nemám tolik času a proto jsem i dospěla k tomu, že hledám jednodušší a rychlejší cesty. A všechno jde. Dřív jsem dělala chleba ručně, dneska použiju domácí pekárnu. Pořídila jsem si kuchyňský robot, abych strouhala, mixovala a sekala rychleji. A stejně tak jsem se dostala do fáze, kdy bych synovi chtěla vařit to samé, co nám, resp. ze stejných surovin, takže vymýšlím i takové, kde použiju to samé, ale rozdělím do dvou hrnců, jen nám případně přidám cibuli, pepř, trochu soli, někdy výraznější koření (milujeme indickou kuchyni) atd. K tomu, co jsi psala o mletí mouky a podobném – ano, můžeme si mlít vlastní mouku, protože to bude možná lepší, než když jí koupíme. Ae! Když půjdeme do extrému, ani to obilí, ze kterého budeme mlít, nemusí být přece dostatečně vymazlené, měli bychom si ho pěstovat sami. A nakonec dojdeme k tomu, že budeme žít na statku a vše si dělat jen sami. Ano, bavilo by mě to, nevadilo by mi to, ale žijeme ve městě,  máme málo času a chceme ho trávit jinak. Tak proč si to trochu neulehčit 🙂 Mimochodem – minule na mě na facebooku náhodou vyskočil tip na domácí mleté mouky, ta rodinná farma se jmenuje Tradice z Ivančič a melou si sami. Mrkni na to 🙂 Jinak takový tip na rychlá a zdravá jídla – miluju dýně a teď nám jich na chalupě dozrává tolik, že bych je mohla prodávat. Jsou super zdravé a dají se připravit na tisíc způsobů i dětem, navíc příprava je rychlá a jednoduchá. Doporučuju.

Tak zatím a měj se hezky,
Verča

Ahoj,
jo jo, taky jsme skončili u Römera, vyhrál Versafix. Z pultíku jsem upřímně měla já sama dost klaustrofobický pocit a nedokážu si představit, že by v tom vydržel syn s jeho akčností. Ale na delší „spací“ cesty do auta ještě pořád používáme protisměrné vajíčko, máme ho až do 13kg, na kratší cesty mám u sebe v autě Römera, protože z toho syn lépe vidí ven a zabaví se, a to je pro mě při každodenním ježdění důležité.

Díky i za tip na články o obouvání, no už jsem připravená, že zas bude další vybírání, tentokrát zimní. Nejhorší ale je, že když už člověk koupí dobré boty, tak z nich dítě buď vyroste, nebo přijde jiný roční období, nebo obojí. A nákupy začínají znova…

Dýně – používám jí na slané i na sladké, je hodně univerzální a Hokkaido má i tu výhodu, že se nemusí loupat. Pro syna jsem teď třeba dělala dýňové rizoto – poprvé jsem zkusila začít i s opatrně osmaženou cibulkou (dávala jsem hlavně pozor, aby se nepřipálila, chtěla jsem vyzkoušet, co mu cibule bude dělat a jestli bude chutnat, a úplně v pohodě), přidala jsem na kostičky nakrájenou dýni, přilila trochu domácí rajčatové passaty (ale jde i použít kupovaná, třeba z DM od Alnatury, nebo úplně vynechat), přisypala rýži, zalila vodou a uvařila doměkka. Nakonec jsem jenom přidala bylinky (bazalku, ale dobrá je i šalvěj, tymián, oregano…) a trochu rozmačkala, aby se to synovi lépe jedlo. To samé se dá udělat i pro dospělé, stejný postup (klidně i bez rajčat). Doporučuju ale na pravé risotto použít rýži arborio (prostě kulatozrnou), a pro „velké“ přidávám víc pepře, cibule, bílé víno atd.. Jinak jde udělat i dýňová polévka, pokud Anit zvládá jíst polévky (syn je totiž moc nemá rád, špatně se mu jí, jak je to tekuté – přesněji nemůže se v tom dost dobře patlat sám) – zase cibulka (pro děti případně bez), dýně na kostky, k tomu může být na kostky klidně i brambora/mrkev/batát, zalít vodou, povařit, rozmixovat dohladka a přilít smetanu, dochutit (dobrý je jen muškátový oříšek a pro dospělé pepř). Pak taky těstoviny/jáhly/bulgur/cokoliv s dýní, postup je podobný, dá se to uvařit pohromadě nebo třeba v případě bulguru zvlášť udělat dýňovou „omáčku“ a pak smíchat. Přidat se dá i hrášek, mrkev… Já osobně třeba z dýně miluju dýňový koláč s javorovým sirupem a pekanovými ořechy, guláš, kari (to už teda z nebatolecí kategorie), dýňový chléb…možností je hodně, to bych už psala román, ale když zagooglíš, vyjede toho spousta 🙂

Měj se pěkně a dobrou chuť 🙂

Ahoj Veru,

také mě zaujalo téma, Kdy řeknete dětem…

Ani jsem o tom neměla čas vážně přemýšlet. Neumím schovávat a tak to asi začalo už teď – je mu 15,5 měsíce a tak nějak se dárky všem kupují, když jdeme na procházku, vyrábíme, když se sedí i u jídla, takže prostě a zkrátka těžko něco může přinést Ježíšek nebo ježíšek, když se to kupuje, že? Nevím, ale přijde mi, že není tak „blbej“, jak se říká, aby si to nespojil.

Budeme tedy cinkat zvonečkem, balit dárky po večerech a osamotě, ale také je budeme veřejně nakupovat a budou ležet v krabici. A také budeme ježíškovi psát.

Přijde mi moc hezké, že všude mají Santa Klause a podobné staré dědky, jen my máme malé dítě, které obdarovává při svém příchodu. Jako každé malé dítě obdarovává… (o tom každé by se dalo pochybovat, ale určitě víš, jak to myslím… 😉 ) a to mu taky tak nějak hodláme říct. Nevím, jestli je to jednodušší nebo složitější, protože já jsem věřící (manžul ne), ale zdá se mi tahle fantazie a hraní si na něco pro dítě tak nějak přirozené. Rozhodně přirozenější, než zklamání z toho, že skutečný dárky nenosí….

Navíc nejsem člověk, co si umí dávat pozor na pusu… takže by to asi i tak špatně dopadlo. 😉

Ať jste brzo bez bacilů

Zuzana

Ahoj Veru,

gratuluji k uzdravení 🙂 U nás bohužel včera opět propukla rýma  a kašel. Už je to nekonečné. Adri marodila jen jeden týden, Martínek chytí snad všechno i přes zavřené dveře. Tři týdny kašle, střídavě teplot a neteplot, vyzkoušela jsem už všechno možné a za všelijaké zdravé věci, ať už z lékárny, zdravé výživy a podobných obchůdků jsem za polední měsíc dala snad víc než za jídlo pro celou rodinu. Ale co bychom pro naše miláčky neudělali, že. No a nic. takže tě nepotěším, ani přírodní, ani nepřírodní, nefunguje nic. Probírala jsem vše s našim alergologem/imunologem, ke kterému celá rodina chodíme, ani ten mě nepotěšil. Cpát do cebe nějaký preparát nemá smysl, obsahuje jen určitou složku a nikde není psáno, že právě ta organismu chybí. Cpát do sebe multivitamíny je ještě větší nesmysl, je to vše umělé a nemá to takové účinky jako přírodní složky. Nacpat do malého dítěte na kila ovoce a zeleniny dost dobře nejde… i když by to byla nejlepší varianta, tolik, aby to mělo opravdu dost vitamínu, prostě nesní. Doporučil mi hlívu ústřičnou. V přírodní formě, prostě nějak uvařit a jíst co nejčastěji. To mám v plánu vyzkoušet. A jediné „potěšující“ je, že mi vysvětlil, že těmi všemi nudlemi se malému utváří imunitní systém a čím víc si toho projde teď, tím silnější pak bude ve školkovém věku. Tak snad má pravdu.

A k Mikuláši, Ježískovi a dalším bytostem. Mikuláš u nás byl, bohužel ten „cizí“, dostali pokyn nestrašit a první co bylo, že čert málem vyrazil dveře, jak na ně zabušil a pak vrazil hlavu dovnitř, že jsem se i já lekla a málem mu ji tam přibouchla. Andílek se pak snažil vše napravit, ale Adri byla vyděšená k smrti. Martínek to vzal nějak v pohodě. No ale od té doby Adri všem vypráví, jak jsme zahnali čerta, že maminka zabouchla dveře. No tak aspoň ví, že maminka ji vždy ochrání 🙂 A čerta jsme pak vysvětlovali, aby se nebála, že to je jen jako v pohádce, že doopravdy by jí neublížil atd. A pak jsme šli druhý den na nákup a paní u pultu s masem neměla nic lepšího na práci, než mé trošku rozjívené děti napomínat hláškou „že si pro vás přijde čert!“ Měla jsem pak co dělat vysvětlit, že se opravdu bát nemusí, že i kdyby náhodou nějaký čert přišel, tak bych je nedala, ale hlavně, že paná si to všechno vymyslela a vůbec to není pravda. A že lhát se nemá, že to od paní nebylo pěkné. A příště jdu pro maso jinam!

Ježíška teda máme, tam jsme se chytli tradice a říkáme, že nosí dárky. Ale úplně chápu váš systém, že nechcete lhát. A příští rok asi zavedu alespoň poloviční pravdu, že dárky si můžeme dávat i mezi sebou, když máme někoho rádi. Takový kompromis no.

Užívejte advent, s dětmi je to všechno nějak krásnější, že? 🙂

Zuzka