Mimi LIVE! Anita

Jo a taky dekuji za inspiraci k dovozu zeleninovych bedynek domu. Byl to vlastne dovod, proc jsem zacala psat do diskuze, a pak na to zapomenu :-)) Puvodne jsem myslela, ze to je jen prazska zalezitost, ale nasla jsem moznosti i v nasem okoli, a dokonce jsem si mohla i vybirat. O vikendu prijela nase prvni bedynka a jsem nadsena 🙂

Jana H.

Zdravím Vás Veroniko, Vaše články čtu od začátku a čtu je ráda. Důvodem je hlavně to, že máme stejně staré holčičky. Naše holčička se jmenuje taky Veronika a narodila se 29.5. ve 14.30. Takže všechno o čem jste psala, bylo pro mě vždy velmi aktuální. Přeji Vaší holčičce vše nej, hlavně zdraví a šťastný a pohodový život.

Ano, rok utekl neskutečně rychle. A byla to velká životní změna. Naštěstí naše malá je veselá a pohodová holčička a hlavně zdravá. Trochu ji sice potrápily slzné kanálky a ona mě teď trochu trápí tím, že nechce lézt po čtyřech a po dlouhém období plazení chce rovnou na nožičky(a já to samozřejmě strašně řeším a okolí mě má samozřejmě za blázna 🙂 ale je zdravá a to je pro mě to nejdůležitější (je to vymodlené dítko). Budu ráda, když mi napíšete, co vaše malá baští. Snažím se tak trochu dát jí základ dobré a zdravé stravy, a ačkoli pediatrička říká, že těď už může všechno, rozhodně jí všechno nedávám. K snídani střídám kaše ovesné, pohankové, špaldové apod, k obědu má co mě napadne – od červené čočky, přes brambory se zeleninou a masem až po těstoviny s rajčetem, svačiny jogurt s ovocem a pod, ale večeře mám nějak bez nápadu. Malá zbožnuje chleba s máslem a rohlík s cottage sýrem,  občas dám marmeládu (koupila jsem bio slazenou agávovým sirupem). Nemám ale ve svém okolí žádnou maminu, která by řešila složení stravy. Nejsem žádný maniak, ale nechce se mi cpát malou uzeninami nebo kašemi z krabice, tak mě zajímá váš přístup, protože jste v hodně směrech stejně „zaměřená“ jako já. Mějte se a díky. Lenka

Ahoj Veru,
všechno nejlepší Anitce k narozeninám J Přijde mi to všechno nějaký hrozně rychlý, strašně to utíká a jí už si pomalu ani nepamatuju, jaké to bylo před rokem. Občas si říkám, že dokud jsem neměla dítě, musela jsem se asi strašně flákat, ale pravda je, že díky synovi jsem teď mnohem aktivnější. Zjišťuji, že dřív jsem třeba okolí našeho bydliště ani pořádně neznala, teď díky synovi a díky tomu, že mě to nutí pořád vymýšlet výlety, zajímavá místa apod., tak si rozšiřuju obzory. Chodím tam, kam bych normálně možná ani nezavítala. Občas mi sice už trochu dochází inspirace, kam to naše skorobatolátko vypustit nebo aspoň vzít na procházku, ale myslím, že zdaleka neznám všechny možnosti (možná bys mohla někdy nahodit nějaké tipy, kam třeba s Anitkou v Praze a okolí vyrážíte 😉

Co se týče kojení, za ten rok jsme se docela posunuli. Z kojení jednou denně (zato pořád) je teď kojení jen několikrát denně, ale řekla bych, že si to syn ještě dlouho nenechá vzít. A já jsem ráda, nedokážu si představit, že bych teď měla přestat. Sám si sice neříká (někdy se to ale projeví rozmrzelostí, na kterou pomůže jen prso), ale když nabídnu, tak je jako piraňa J A hlavně v noci.

Syn začal nedávno sám chodit, nejdřív jen po bytě, dneska už zvládnul (s lehkým řízením směru) i cestu z hřiště domů, a užívá si to. Myslím, že Anitka už k tomu určitě taky nemá daleko a o to větší radost bude mít, až to přijde. Svoje chodící dovednosti syn teď vylepšuje tím, že se třeba zastaví před květináčem, začne máchat ručičkou a říkat nenene (a pak tu hlínu stejně vyhrabe). Řekla bych, že jak to tak čtu, čeká tě něco podobného 😉

K jídlu – musím říct, že docela dobrou inspirací jsou farmářské bedýnky, a to nejen ty mimi, objednávám i normální, vždycky přijede něco jiného, co bych třeba normálně nekoupila, a tak se ten jídelníček aspoň trochu obměňuje. Ale přijde mi, že těm dětem je to stejně jedno, jaká je to kombinace a jestli má dnes a zítra to samé nebo něco nového. Docela se mi taky osvědčilo vždycky udělat do hrnce určitou kombinaci, zmrazit do kelímků a pak tahám jednotlivé porce. Dost mi to šetří čas a hlavně můžu mít různé kombinace, aniž bych vařila každý den. Jinak pro inspiraci synovi chutná ještě červená čočka, špalda, bulgur, špaldové těstoviny, quinoa atd. I sama řeším složení svého jídla, o to víc chci, aby to dětské jídlo bylo kvalitní. Proto se radši vyhýbám umělohmotným rohlíkům a podobným dobrotám, ale používám třeba domácí pekárnu, která je kompromisem mezi časem stráveným u sporáku a vlastní tvorbou. Navíc sledovat, jak se to uvnitř míchá, patří mezi top zábavy.

Omlouvám se za delší komentář J

Měj se, V.

Ahoj Veru,
jů, díky moc za tipy, určitě vyzkouším, já už si v počítači dokonce dělám seznam různých míst a tipů na výlety, když na něco narazím, abych pak vždycky marně nelovila v paměti 🙂 Hlavně ty zookoutky mě zajímají, často chodíme právě do Toulcova dvora, kde je to super (a ten bioobchod!). Zvířátka se tam sice přímo krmit nesmí, ale třeba kozy jsme minule krmili trávou – tou samou, co ožíraly o kus dál – a synovi se to moc líbilo, strkal jim to do tlamy. Navíc teď, když začal chodit i venku, už hledám i místa, kde může sbírat bez obav klacíky a podobně. Dochozí vzdálenost procházek se nám ale značně zkrátila 😉 Coolničku někdy vyzkouším, není to tak daleko, bydlím na Praze 9, v okolí jich taky pár máme, ale mám radši menší koutky mimo nákupní centra. Mám i podobnou piknikovou deku, u domu máme malý kus společného oploceného trávníků pro náš areál, takže tam se někdy rozvalujeme, ale teď už na tom kusu deky tak moc nevydrží. A samozřejmě venkovní hřiště jsou hit. Syn miluje letadla, takže třeba i letiště v Letňanech s vyhlídkou a občerstvením vedle je fajn.

K tvému poslednímu článku – docela mě to pobavilo, s manželem se totiž neustále setkáváme s tím, že syna všichni hned označují jako holčičku. Zdálky, zblízka, modré triko, červené triko, je to jedno, prostě „ta holčička“. Ale už se toho našeho blonďáka chystám poprvé přistřihnout, má už to dlouhý, tak snad jeden důvod k pochybám trochu zmizí 🙂

S náušnicemi se ti nedivím, já si je nechala dělat cca v patnácti a byla jsem ráda. Proč by taky mělo malé dítě mít náušnice, je krásné samo o sobě, později si je užije víc než dost a za tu bolest a vše okolo to nestojí. Když jsem si je tehdy nechala dělat, sice to moc nebolelo (a to nebyl nástřel, ale jehla – trochu postarší doktorka), ale o to víc mě to těšilo, že je konečně mám.

Už se tady začíná vrtět peřina a pod ní naše batolátko, tak zatím a měj se! V.

Ahoj Veru,
ten kurz o jídle zní dost šíleně, samozřejmě, na všem něco je a respektuju různé stravovací směry, ale myslím, že všeho s mírou.

K těm výletům – nejvíc hledám takové ty kratší výlety pro „všední den“, prostě nedaleko nás, aby to bylo kousek autem, těch není nikdy dost. Ale třeba na víkend nebo větší výlety mám v merku i vzdálenější místa. Z těch pražských mám: Miličovský les (za Chodovem, u rybníka Homolka, je tam někde prý i zoo koutek, ale ještě jsme ho neobjevili), Hostivařský rybník, Průhonice (park a nedaleko jsou i fajn restaurace), Botanická zahrada, park Podviní (ale tam je to hodně maličký, spíš když jede člověk kolem), Kyjský rybník, Hořejší rybník (nedaleko je mimochodem Fitness stezka Rokytka, takové fajn venkovní cvičení), Klánovický les, Vítkov (spíš městská procházka), Letiště Letňany (bistro Na Vyhlídce, hlavně kvůli těm letadlům, létají spíš o víkendu, ale je to trochu prostší prostředí), Mořský svět, Stromovka, Zoo koutek Chuchle, Gutovka, Petřín, Židovské pece (Žižkov). Z herních koutků pro špatné počasí znám a je dobrý Dětský svět v Galerii Fénix a pak, když už člověk musí jít něco koupit, mají v CČM takové měkké herní koutky pro děti (ale to je spíš nouzovka, když už tam pro něco musím).
Ze vzdálenějších míst: Říp, Loviš, Konopiště, Loučeň (tam mají venkovní labyrinty), Brandýs nad Labem (zámek s parčíkem), farma Blaník, statek ve Statenicích, farma Čapí hnízdo u Olbramovic. A na letní oběd/večeři někdy doporučuju řeckou tavernu v Davli, ale to spíš kvůli jídlu než něčemu speciálnímu 😉 Máš pravdu, v létě se to bude hodit, sice nás snad čeká nějaká doba strávená na jedné nebo druhé chalupě a u moře, ale nějaký čas budeme i v Praze.

Tak snad jsem trochu pomohla,
zatím, V.