já jsem v 16tt. snad. už jsem schopná něco dělat, předtím jsem jenom plakala. vůbec nevím jak to zvládnout. na miminko jsme se oba moc těšily, ale teď jeúplně jiná situace. neříkám že jej nechci, ale vůbec nevím co dál. je to hrozný pocit, když víš, že porodíš dítě, které jeho otec nikdy neuvidí a on neuvidí jeho.
jsem od svých 9 let slepá. nezvládnu se o něho postarat.
jak si užíváte bčíška? neboj, bude to dobré. také to na mně není poznat. teda prý, já se v zrcadle nevidím 🙂
budu ráda, když zase něco napíšete, něco pěkného, abych to sváma mohla prožívat, jestli vám to nevadí… hodně zdaru a pohlaďte broučky