Když jsem čekala své třetí dítě v hloubi duše jsem si moc přála, aby to byla holčička ( i když dvě už doma mám 15 a 20 let ), samozřejmě holky chtěly jen a jen brášku takže jsme vybírali jméno spíše pro chlapečka i přesto jsem vždy nadhodila, že bychom měli mít připravené jméno i pro holčičku, no a když na toto téma přišla řada zjistila jsem, že nejsme schopni se jakkoliv rozumně domluvit – každý si trval na tom svém, nechtěl svolit a měl tisíc důvodů proč to či ono jméno je nevyhovující!!! Já ale měla jasno od začátku přála jsem si holčičku Karolínku, manžel souhlasil, ale holky nechtěly ani slyšet – všichni na ní budou volat Kájo jak na kluka!!!! Čím více se blížil termín porodu snažila jsem se stále častěji navozovat téma – jméno pro holčičku, ale marně!!! Nakonec jsem jela do porodnice o 14dní dříve a samozřejmě bez připraveného jména. Když už jsem se na porodním sále „blížila do cílové roviny“ jen jsem před manželem prohodila, že nemáme jméno pro holku, že to bude asi dost hloupé až se nás zeptají jak se bude jmenovat. Na větu “ maminko máte holčičku “ budu vzpomínat už potřetí, byla jsme nejšťastnější člověk pod sluncem do chvíle než se mě setřička zeptala “ Jak se bude holčička jmenovat ?“ Jen jsem koukla na manžela a s vypětím všech sil jsem odpověděla “ já nevím „. Výraz obličeje nejen sestry, ale i pana doktora asi budu mít před očima do smrti ( matka, která nemá připravené jméno… ). Tak jsem pohotově zareagovala a řekla : “ Dcery čekají vedle tak se jděte zeptat jich “ – opět bylo vidět, že nemocniční personál moc nechápe, ale setra šla! Mě čekal opět nezapomenutelný zážitek, když se vrátila a řekla “ Tak holky okamžitě věděly prý to bude Karolínka “ – štěstím jsem se jim tak rozplakala!!!! No a aby jsme zabránili tomu, že by naší Karolínce někdy někdo říkal Kájo, tak jsme si to krásné, ale poměrně dlouhé jméno zkrátili a voláme na ni Lolí 🙂 🙂 🙂 !!!!
