Klub těhulek

  • Toto téma obsahuje celkem 392 odpovědí. Do diskuze (50 účastníků) se naposledy zapojil uživatel k Kamila Kočková a poslední změna proběhla 4 roky.
Aktuálně je na stránce zobrazeno 15 příspěvků - 61. až 75. (z celkem 392)
  • Autor
    Příspěvky
  • #895286
    Anonym
    Host

    Ahoj Marie, neuvěřitelně mě potěšit tvůj dnešní příspěvek. Mám stejně staré děti. Akorát dvě holky. Starší dva a půl a mladší čtyřměsíční. Tvé řádky jako bych psala já sama 🙂 docela jsem se trápila tím, zda nedělám něco špatně. Ale docela mi přijde, že to asi opravdu bude obdobím vzdoru a holt to budeme muset přežít 🙂 máš výhodu, že ti Tyšiho pohlídá babi, to naše starší beruška u babi spát nechce a já ji nechci stresovat, že bych ji tam nechala a hotovo…aby se zase pro změnu necítila odstrčená…no a tak „bojuju“ s oběma 🙂 u té mladší je mi zase líto, že ji nedávám tolik, jako té starší, protože holt mi chybí nějaká ta ruka, pusa a očí 😀 snad bude fajn, až bude mimi větší a holky si spolu budou moct hrát….:-) opatrujte se

    #895287
    m májí
    Registrovaný uživatel

    Ahoj M. 🙂

    Jojo, i to hraje roli, ony ty šprajcy se objevily už dřív, vím, že Tyši svůj narozeninový den ve dvou letech (v březnu) protrucival. Moje máma, jak ho viděla, řekla, že tohle je tříleťák (myšleno typické chování tříletého dítěte, které to zkouší), akorát řekla, že dnešní děti jsou v lecčems napřed… 🙂 Mě trápí, že na něm vidím, jak mu v tom není dobře. Jak se uvnitř pere s tím, že to vlastně nedělá rád, že odmlouvá, trucuje, bouchne někoho z naštvanosti. Ale neví, co s tím, co s tou negativní energií, co se ho chytne. My dospělí to, co cítíme, většinou zadržujeme v sobě a neventilujeme, tak se to pak, věřím tomu, projeví např. v onemocnění těla. Takže je fajn, že děti tu blbou diplomacii nemají a furt mají šanci to zdravě ze sebe dostat, ale prostě furt přemýšlím, že se mi to nezdá přirozené. Źe to, jak se děti chovají, je jakýsi odraz nás dospělých, nehledě na „tříleťáky“.Prostě to nechci vzdát a říkat si, že to je normálka… Ale jsem to já takový typ – sebezpytující, sebetrýzňující.. :-))

    #895288
    m májí
    Registrovaný uživatel

    Ahoj Katy,
    děkuju za zpětnou vazbu 🙂 Když jsem tento příspěvek psala, nebyla jsem si jistá, jestli nedělám hloupost, že píšu tak sklesle a o negativních věcech. Ale zase se mi potvrzuje, že napsat vše pravdivě není tak od věci, i když to zrovna není nijak růžové, že se v tom může kde kdo najít. Ono potěší, že se s tím člověk nepere sám, že to je celkem standardní problém v téhle situaci v kdejaké rodině. Je pravda, že to, že tyšimu nedělá problém být a spát u mých rodičů několik dnů, je neuvěřitelná pomoc. Divím se tomu, že to tak je, protože se mi dlouho zdál na mě tak vázaný, že jsem si vůbec nepředstavovala, že něco takového zvládne, nato, aby z toho měl i radost a prožil to v pohodě. Každé dítě má svůj čas, určitě ten čas nadejde i u Tvých dětí, u Tvé prvorozené, ale vím, že to chce hodně trpělivosti čekat… Je to dřina, no… 🙂 Občas mi taky bleskne hlavou, jestli moje malá nestrádá, když nemůžu ve chvíli, kdy brečí, za ní, protože se věnuju Tyšimu. Ale tak rychle, jak ta myšlenka příjede, ji zas nechám odejít. Tohle je podle mě pocit, který je destruktivní a nikomu neprospěje. Ani Tobě, ani Tvým dětem. Úzkostlivé hlídání potřeb druhého taky není ve finále příjemné tomu druhému, myslím taky, že to Tvé děti ani nenapadne, pokud to nebude napadat Tebe. Tak Tě taky chci povzbudit, že tak, jak ty situace příjdou, tak nejlépe, jak umíme a můžeme, činíme a to úplně stačí. Děti jsou vnímavé a cítí, že je milujeme, že máme o ně zájem. Ale rozhodně doporučuju kouknout se na záznam Duše K s Naomi Aldort, člověk objeví ještě úplně jiný úhel náhledu na věc, který stojí za zvážení a pátrání po jeho podstatě… 🙂 Taky se držte! 🙂 Marie

    #895289
    m májí
    Registrovaný uživatel

    Ahoj Jani,
    jen chci zareagovat na Tvé tvrdnutí břicha. Mě v obou těhotenstvích tvrdlo hrozně moc a magnezium tomu fakt nepomohlo. (Třeba i v klidu a dokonce i v noci mezi spaním) Nic jsem si z toho nedělala, je to nepříjemné, ale ne nebezpečné… Určitě se tím nenech znejistit… A kontrakce poznáš, to se neboj. Nevím, jak to tvrdnutí pociťuješ, ale u mě to byl pocit, jako když se mi zatáhne od krku až po břicho. Kontrakce je stah, co rozhodně tlačí směrem dolů, je v tom rozdíl a bezpečně to poznáš! 🙂 Marie

    #895290
    Anonym
    Host

    Ahoj Marie,
    od začátku, co píšeš, vnímám, že máme lecos společného – od muzikantské rodiny (i když my jsme s mužem jen nadšení amatéři) přes podobné zkušenosti s dětmi a porody (starší dcerka zpočátku poměrně dost plačtivá, mladší syn naopak od začátku nádherně klidné miminko, první porod zdlouhavý, druhý nečekaná „rychlovka“) až po inspirační zdroje (koncept kontinua, N. A.). Tvůj poslední příspěvek mi také hodně připomíná naší situaci.
    Mám mezi dětmi rozdíl 20 měsíců. Je to dost málo, a je to náročné, ale zase se těším (a věřím), že k sobě budou mít tak blízko, jako mám doteď já se svým o dva roky mladším bratrem, a jako má můj muž se svým bratrem, se kterým jsou od sebe rok a půl. Dopředu jsem se připravovala na to, že bude dcerka žárlit, ale ze začátku jsem nic takového nepozorovala. Naopak, byla z miminka úplně nadšená, když za námi přišla poprvé do porodnice, dokonce jí bratříček zajímal mnohem víc než já. Až po pár dnech doma do začalo – záchvaty vzteku kvůli sebemenší drobnosti, na bratříčka si vztek nevylévala, chovala se k němu pořád moc hezky, ale bylo na ní vidět, že je to pro ní hrozně těžké období. Bylo mi jí moc líto, několikrát jsem jí při tom, když to na ní přišlo, držela, a plakala s ní… Musel to být pro ní přecejen ohromný šok, že už není naše „jediná“, i když byla jinak už nějakou dobu velice samostatná (podobně jako Tyši vydržela přespávat u prarodičů, s hlídáním nebyl nejmenší problém…) Také mi bylo líto, že už spolu nikdy nebudeme mít tak těsný vztah, jako do té doby, než se synek narodil. Ale bylo jasné, že to jinak nepůjde. Že si to musíme odžít, ale že to není nic strašného, že se život mění, a my se musíme v našem vztahu posunout dál… Po pár dnech nejhorší záchvaty ustaly. Snažila jsem se být vždycky s ní, neposílat jí nikam pryč, prožít to s ní. Doteď se občas vzteká, ale už je to takové normálnější, vnímám to tak, že už je ta nejhorší fáze odpoutávání za námi. Náš vztah se opravdu docela změnil – třeba před narozením syna byla o dost víc navázaná na mě než na mého muže – teď je to tak půl na půl. Často jde dokonce radši rovnou za ním. Nemoci nás taky neminuly, a samozřejmě první, koho skolily byla právě dcerka. Doteď se to táhne, ale teď už je to zase spojeno spíš s fyzickou vyčerpaností nás všech (příliš mnoho koncertů, málo spánku, dodělávání školy – já), která je ale naštěstí vykompenzovaná radostí z toho, že se naše rodina začíná „usazovat“, a je nám spolu hezky. Přeju, ať se vám to období podaří také překonat, a máte se zase jen a jen dobře.

    #895291
    m májí
    Registrovaný uživatel

    Ahoj Anežko, děkuji moc za povzbudivou reakci! 🙂
    Z toho, co píšeš, mi najednou došla taková věc, že opravdu je život v pohybu a že přináší neustálé změny, no, změna je život, jak se říká. A je to přirozené. My akorát někdy máme dojem, že tak a tak by to mělo a mohlo zůstat, že ten a ten stav je to nejlepší… A taky mi secvaklo, že je to jakási fáze, obdiobí nás všech, na které nesmím spěchat. Já jsem strašně netrpělivá osoba, takže tohle zjištění, že situace, co máme doma, bude nejspíš delší záležitost, než se to ustálí, mě trochu zklidnila, že nemůžu za každým rohem čekat nějaký pokrok… :-)))
    Díky! Marie

    #895292
    m májí
    Registrovaný uživatel

    Anežko, ještě mi nějak teď došlo, že asi v průběhu mého psaní na babywebu se Ti taky narodilo druhé títko. Jestli jsem to tedy správně pochopila, moc Ti gratuluju a těším se, že je taky víc v pohodě, jako ta naše Julinka 🙂 Kdy se ta událost stala?

    #895293
    Anonym
    Host

    No jasně, většinou když člověk něco získává, musí pro to něco ztratit… Někdy je to těžký, ale myslim, že zrovna v tomhle případě to stojí za to: -)
    Jinak syn se narodil začátkem dubna, je o měsíc mladší než Julinka (psala jsem do této diskuze o své zkušenosti z Vrchlabí).
    Mějte se hezky!

    #895294
    Anonym
    Host

    o měsíc starší samozřejmě: -)

    #895295
    Anonym
    Host

    Mila Marie,

    dekuji za povzbudiva slova ohledne nocniho krmeni 🙂 Jak rikas, tabulky jsou uplna pitomost! jen mi nekdy prijde, ze tady na to hodne daji a tim hlavne maminky s prvnim miminkem hodne stresuji. Otazky „kolik vypije“, „jak dlouho spi“ atd me trochu vyvadeji z rovnovahy… prijde mi, ze nikdo nema pravo me kontrolovat. Obzvlast kdyz moje dite krasne prospiva a je naprosto v poradku…
    Kazdopadne se behem poslednich dvou – tri poslednich tydnu mnohe zmenilo a Toby opravdu vydrzi spinkat bez problemu 7 hodin v kuse! 😀
    Kazdy tyden ctu s trochou nostalgie prispevky do Klubu tehulek. jsem moc rada, jak se Julince a Tysimu dari! 🙂

    Mej se krasne,
    G.

    #895296
    m májí
    Registrovaný uživatel

    Ahoj Gábi,
    skvělé! Tak dlouho spí, to máš naprosto luxusní!!! Gratuluju! Jasně, že to je stresující pro novopečené maminky, neboj, až budeš mít druhé dítko, už tě to nevyvede z míry. Já odkývám vše své doktorce a myslím si svoje… Takže spokojenost na všech stranách :-)) Pamatuju si, jak s Tyšim vždy na každé kontrole doktorka řekla na začátku: Máte dost mlíka? Já že jo. A pak po zvážení: A nemáte moc mlíka? Já že akorát. A jednou, když byl Tyši trochu marod, tak nepřibral ukázkově a doktorka: A nemáte málo mlíka?… :-))) Mlíka se dělá tolik, kolik miminko potřebuje, informace mezi prsem a dítětem jsou naprosto spolehlivé, takže i když je miminko i nemocné, prso vysílá obranné látky. Doktoři dělají vše proto, aby člověk znejistěl a začal kupovat sunary a různé jiné medikamenty, hlavně, aby se posílil trh farmaceutickým firmám… Toby je nádherný a vypadá naprosto zdravě a spokojeně, takže buď úplně v pohodě 🙂
    Ahoj Marie

    #895297
    m mvaculik
    Registrovaný uživatel

    Ahoj Marie,

    děkuji Ti za přáni. Doufám, že můj porod bude natolik bezproblémový jako tvůj. Po prvním porodu jsem si říkala, že ke druhému porodu si pozvu porodní asistentku nebo dulu, která o mě bude alespoň trochu něco vědět a nebude s tvářit divně při mých porodních reakcích. Jsem ráda, že ve tvém případě tomu tak bylo a můžeš vzpomínat na pohodový porod 🙂 Taktéž Ti přeji vše nejlepší do života, stejně jako tvým drahouškům a manželovi

    Měj se krásně a někdy se na nás přijď podívat 🙂 Marťa

    #895298
    m májí
    Registrovaný uživatel

    Ahoj Marťo,
    v mém případě dula nestihla k porodu dojet 🙂 Ale stálo a stojí to za to, že jsem se s ní poznala a nechala ji na mě působit 🙂 Moc doporučuju! Hodně záleží, na koho člověk natrefí a jestli proběhne nějaká dobrá rezonance mezi těhotnou ženou a dulou či porodní asistentkou. Určitě to stojí za pokus, máš ještě čas na to to podniknout, tak Ti fandím!
    Děkuji také a třeba se někdy sejdem na nějaké akci 🙂
    Přeju Ti, abys spoléhala intuitivně a s klidem na své tělo, které je dokonale stvořené k tomu celému procesu těhotenství a porodu! Hlavně pryč se strachy nejrůznějšího charakteru, všechno je určitě tak, jak má být…
    Měj se krásně
    marie

    #895299
    Anonym
    Host

    Ahoj Marťo,

    já u porodu měla domluvenou porodní asistentku. Bylo to fajn hlavně z toho důvodu, že jsem nešla do cizího prostředí. Přebrala si mě do péče od mého gynekologa tuším v 36. týdnu, takže jsem pak chodila na kontroly přímo k ní na porodní sál. Docela mě uklidňovala tamní příjemná atmosféra. Když jsem pak začala rodit, přijela až přímo k porodu (to už jsem ale byla na boxu). Telefonicky jsme se domlouvaly, jestli už jet nebo čekat. Myslím, že když člověk mluví s někým, koho byť jen trochu zná, má automaticky větší důvěru. Tedy samozřejmě pokud je Ti daná osoba sympatická. Přijímali mě její kolegyně, všechny milé, ale měly už od ní informaci, že jedeme a pokud porod bude na spadnutí, že ona dorazí.
    Zas na druhou stranu, tím že jsem jí věřila, v některých věcech jsem dala na ní – nechat miminko 1. noc na sesterně, abych se vyspala (nezamhouřila jsem oči celou noc), odradila mě třeba při přání nechat dotepat pupečník, nekonzultovaly jsme oxytocin (slábly mi stahy), který mi dala. Sama jako prvorodička jsem nevěděla, jak budu na porod reagovat, pamatuju si, že mě třeba odrazovala od křičení … Ale bylo to taktní a jemné, takže jsem si pak vlastně uvědomila, že mi to nejspíš stejně nepomáhá :O Takže ani to, že budeš mít domlouvenou PA Ti nezaručí, že s Tebou bude absolutně souznit při Tvých reakcích. Podle mě jde o to, aby si pak člověk dokázal prosadit to, na čem mu záleží, probrat to s ní předem. My jsme tzv. porodní plán ani moc neřešily. Nedokázala jsem si představit, jestli to má smysl, přišlo mi, že porod plánovat nelze. I když jsem měla dost informací, některé podstatné věci jsem se dozvěděla až po porodu.
    Zpětně lituju, že jsem malého neměla hned u sebe. Ale rodila jsem odpoledne a na pokoj se dostala až večer a to už maminky nezaškolovali v péči o dítě a já jsem nevěděla, jak bych to zvládla. Dneska vím, že to byla blbost a že sestřičky by mě bez pomoci jistě nenechali.

    Jinak ještě dodatečně děkuju za Tvoji reakci na můj dotaz ohledně uspávání – zatím se u nás nic nezměnilo, ale už to tolik neřeším a zatím to nechávám být….

    Měj se krásně a přeju bezproblémové těhotenství a krásné léto
    Jitka

    #895300
    m mvaculik
    Registrovaný uživatel

    Ahoj Maruško,

    děkuji za rady 🙂 Určitě dám vědět, jak jsem dopadla. Co jsem zatím zjišťovala, tak v Karlových Varech je porodních asistentek nebo dul málo. Určitě budu psát jak jsem pokročila a jaký byl porod. 🙂

    Užívej si dětiček a papa Marťa

Aktuálně je na stránce zobrazeno 15 příspěvků - 61. až 75. (z celkem 392)
  • Pokud chcete odpovědět na toto téma, musíte se nejdříve přihlásit.

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

TOPlist