Klub těhulek

Milá Jitko,
jak píšeš, naši kluci asi mají leccos společné. Proto dokážu chápat, že to opravdu bývá někdy těžší. Faktem ale je, že ty pro nás těžší situace nás vždycky chtějí něčemu naučit, něčím si projít a tím se v něčem v sobě změnit. A ta změna chce směřovat vždycky ke stavu, kdy si budem umět život ještě víc a víc užívat. Záleží pak na tom, jestli to objevíme, chceme objevit. Já jsem ve skutečnosti takový „mamravý“ tvor, to znamená, že často leccos vidím spíš kriticky, hned si zoufám a tak. Ale je fakt, že mě to tak nebaví a proto vynakládám jisté úsilí k tomu, abych věci viděla kolem sebe ve světle, které mě bude obohacovat. Je taky pravda, že jak narození a život s Tyšínkem, tak celé mé druhé těhotenství, které rozhodně nebylo růžové, mě v mnohém nakoplo, abych leccos v mém uvažování, v mých postojích změnila. A je to mnohem k lepšímu! Takže hurá, že jsou takové zátěžovky! Umějí nás dovést někam, kde bychom se jinak nedostali! :-))
Děkuju za přání a taktéž já Tobě přeju krásný rodinný i osobní život!!
M

Ahoj Jitko, já osobmě bych malého nenechala v samostatném pokoji dříve než by mu byly alespoň 2 roky. Souhlasím, že podle mě si každé dítě osamostatní samo. My jsme přenášení z postele do postýlky vyřešili přestěhováním postýlky do ložnice vedle mojí strany postele. Taky bych řekla, že dobrou motivací pro naučení něčeho je spojení to s určitou událostí, např. narozeniny. 🙂

Ahoj Martino,
jsem to neslušňák a ještě jsem Tě nepřivítala v klubu těhulek, takže zpětně s velkým zpožděním tak činím a přeju Ti, aby se tobě i děťátku moc dařilo a byli jste oba zdraví a šťastní 🙂 Děkuji Ti za přání! Můj porod byl víc, než jsem očekávala. Radší jsem si zas tak moc nepředstavovala, jak bych ho ráda měla. Doufala jsem, že ho ale zvládnu mnohem líp, než ten první. A ono to bylo spíš o tom, že Julinka se rozhodla jít ven tak rychle a více méně pohodlně, že já jsem jí za to vděčná 🙂 Taky jsem vděčná své dule, která mi ze dne porodu udělala krásné setkání, povídání, prostě jsem ho bezvadně celý prožila… Moc Ti přeju, aby Tvůj porod, ale i celé těhotenství bylo moc příjemné a krásné! Marie

Ahoj Maruško,
jsem moc ráda že se ti v Neratovicích líbilo (trochu si říkám že jsi si vzala k srdci moje řádky 🙂 ) My měli taky moc hodné miminko, asi je to fakt tím v jakém prostředí přichází na svět. První dcera byla řvou a nespavec, teda to je do teď. Ta druhá je větší kliďas. Prostě ta pohoda je k nezaplacení.
Nakonec těch 48hodin nebylo tak hrozných, co? Hlavně že jste v pořádku a ten začátek vám vyšel na jedničku. Kdybych měla ještě někdy robátko tak jdu jedině tam.
A na ty homeopatika taky nedám dopustit. Po sekci jsem je brala, nikdo mi je ani nezakázal, jen sem byla požádána abych řekla co a jak beru, a rána se hojila rychle, měla jsem i na podporu laktace, tak nevím jestli pomohly, nebo pomohlo to že mi maličkou daly hned a často jí přikládala oproti prvnímu porodu.
Užívej toho štěstí a ukládej do paměti to jak se krásně děti k sobě chovají, jsou to neopakovatelné chvíle života. U nás ta starší taky miluje tu mladší a pořád jí pusinkuje a zastává se jí a to už jí je devět měsíců.

Ahoj Maruško,

děkuji Ti za přivítání, je jasné, že jsi měla jiné starosti 🙂 Mrzí mě, že jsme se nepotkali na focení, tak snad někdy příště. Po prvním porodu jsem si také říkala, že při příštím porodu si domluvím porordní asistentku, která mě bude alespoň trochu znát a nebude se divit, jak na porod reaguji. Vzhledem k tomu, že nevím jak budu rodit tak teprve uvidím 🙂

Zatím pa

Mila Marie,

dodatecne bych Ti chtela pogratulovat k Julince, je kouzelna! Jako vsechny miminka 🙂
Dnes jsem cetla Tvuj clanek a zaujalo me, jak popisujes ono breceni Julinky vzdy v sedm hodin vecer. Je to jako by jsi popisovala presne nasi situaci…. Kazdy den v sedm hodin zacal Toby plakat a pozdeji se to zvrhlo i v rev. Take jsme nosili, houpali.. Myslime, ze to byli prdiky.. Ale tedy ani cviceni nozickama, ani masaz briska nepomahali. A maly usinal kolem desate vecer vycerpanim. A ja kolikrat brecela s nim, ze mu nemuzu pomoct. Mamka mi pak privezla z cech pecky na nahrivani a akpicky Espumisan. Davam mu je jen pred vecernim krmenim a funguje to. Kdyz ne, tak davame nahrate pecky. Ale je to o sto procent lepsi nez to bylo. Zrovna ted je skoro sedm a Toby spokojene spi… ceka nas vecere, tak abych to nezakrikla a mohli jsme se najist s Michelem pohromade! 🙂

Gábi, přečetla jsem si Tvoje poslední povídání. Toby je strašně roztomilý, s tím dudlíkem i srandovní, prostě je to krásné dítě… Můj názor a zkušenost s nočním krmením je takový. Já jsem kojila Tyšiho dlouho co 2 hodiny, protože mě tak vedli v porodnici a ze strachu, že bych něco dělala špatně jsem ho tak nutila pít i doma. Pak mi došlo, že jsem udělala chybu, že jsem to měla nechat na něm a nechat ho i v noci spát. On se pak budil jak švýcarské hodiny po dvou hodinách a dlouho se s tím nedalo nic dělat. Opravdu pil, dlouze a hodně, takže jsem to brala, že to potřebuje. Čekala jsem pak na období, kdy začne jen tak pocumlávat, na to jsem byla připravená, že to pak utnu. Trvalo ale dlouho, než se to takhle změnilo, takže jsem se snažila noční kojení omezovat už dříve, ale pokaždé bez úspěchu. Dokonce jednou jsem to vydrželo skoro měsíc, už si nepamatuju, jak jsem to limitovala, ale Tyši jakoby se šprajcnul a do doby, než jsem mu dala napít, řval… Až když začal jen tak pocumlávat, tak jsem to zkrouhla a ono to pak zabralo. Bylo to v jeho 8 měsících… Myslím, že tabulky jsou úplná pitomost, každé dítě je individuál, jak ve váze, tak v kojení. Věřím tomu, že každé miminko ví přirozeně, co potřebuje a řekne si o to. Julinka když si řekne, dám ji napít, jen v ten večer někdy vidím, že chce pít jen, aby měla nějaký stimul na to bolavé bříško, tak jí to odepřu, než vidím, že už to břicho povolilo… Věř si, věř i malému, oba jste skvělí a víte nejlíp, jak to má být. 🙂

Ahoj Marie,

já myslím, že chování Týšiho je nejen reakcí na Julinku, ale i vývojové období dítěte. Mám kolem sebe pár kamarádek, které měli vždy hodné děti a mezi 2. a 3. rokem se jim to úplně otočilo a aniž by měli nového sourozonce, tak jsou protivní, dělají věci naschvál, prostě zkoušejí trpělivost svých rodičů 😀 Přeji Tobě i Julince brzké uzdravení a pevnější nervy na Týšiho 🙂

PA M.