Klub těhulek

Ahoj nové těhulky! Kristýnu jsem sice už přivítala, ale myslím, že na Zuzku jsem nějak zapomněla v tom návalu událostí, takže Tě tímto tedy opožděně vítám v Klubu těhulek. 🙂

Kristýno, plně souhlasím s Tvým předposledním příspěvkem o tom, jak by sis nemohla mimčo pořídit, kdybys brala v úvahu všechna negativa, která okolo sebe slyšíš. Je to fakt síla a i mě tyto řeči a články apod. provázely. Ale neboj, není to tak hrozné, jak všichni straší. Je sice pravda, že za trochu více spánku bych dala cokoliv, ale na druhou stranu Pepíček se budí tak dvakrát za noc a po nakojení zase hned usne, takže pohoda. Jen ráno už pak nechce moc spát a to by si maminka klidně ještě chvilku pospala. 🙂 Co se týče váhy, tak já jsem nakonec přibrala 20 kg (i když nevím, kde jsem je měla. :-)) a většinu jsem shodila ještě v nemocnici. Domů jsem se vrátila s přebytkem 8 kg. Doufám, že i tento přebytek se mi podaří po Vánocích shodit. 😉 A co týče porodu? Je fakt, že já jsem z něj neměla v podstatě vůbec strach, pouze v ten den, kdy jsem věděla, že už mě TO opravdu čeká, zažívala jsem takový divný pocit z něčeho neznámého, nejistotu, jestli to zvládnu, ale strachem bych to nenazvala. A když jsem porodila, oznamovala jsem spolubydlící na pokoji, že bych šla klidně rodit znovu. 🙂 I když jsem si nechala píchnout epidurál, tak, jak jsem psala, jsem ho dostala pozdě, takže jsem si všechnu bolest „vychutnala“, a nebyla tak nesnesitelná, jak všichni straší. Zároveň nutno podotknout, že nakonec přijde taková ohromná úleva, že na veškerou prožitou bolest okamžitě zapomeneš. Aspoň já mám pocit, jako kdybych během porodu byla v nějakém rauši. 🙂 Pamatuju si všechno, ale bolest můj mozek zasunul do nějakého hlubokého šuplíku a zpětně si ji už nelze vybavit.

Zuzko, Tobě přeju, ať se předběžné výsledky potvrdí a jsou opravdu negativní. Zdraví je fakt nejdůležitější a myslím, že si ho lidi dnes moc neváží. Co já bych dala za to, kdybych náš Pepíček byl zdravý.

Do nového roku vám, holky, přeji tedy hlavně zdraví, také štěstí a pohodový průběh těhotenství, užívejte si ho. 🙂

Denisa

…oprava

tedy taťka nebyl v porodnici, ale v nemocnici 😉 no je to skoro vedle sebe no 😀

Ahoj Deniso, teď jsem si přečetla tvůj příspěvek, tedy poslední článek myslím, a fakt musím říct, že máš můj obdiv! Já si o sobě myslím, že mě hned tak něco nerozhodí, ale nad vašimi zážitky v nemocnici se mi chvílemi zastavovalo srdce. Věřím, že už bude jen dobře a Pepíček se statečně popere se vším, co ho ještě v rámci léčby čeká! Přání zdraví zní většině lidí banálně a otřepaně, ale já vám opravdu ze srdce přeju, aby se pepíček uzdravil a po tom trochu kompikovaném začátku z něj vyrostl zdravý a veselý kluk. Opatrujte se všichni tři 🙂

Jarka

Ahoj holky, 

tak to jsi mě Denčo uklidnila, že tedy diskuse nefrčí, njn, co se dá dělat 😉

Jo zdravíčko…snažím se pořád držet hesla jednoho mého známeho – štěstí je také důležité, neboť na Titaniku byli všichni také většinou zdraví, ale moc mi to nejde. Je pravda, že obojí musí jít ruku v ruce. To už dneska taky vím. Medicína, bohužel, u nás není vždycky jen o tom, co už umí, ale také o tom, kde všude má kdo známé… takže je to taky kus štěstí. A myslím, že Pepíček má taky štěstí – má skvělé rodiče a navíc se narodil v době, kdy se s tím už dá něco dělat a známé na to zrovna nepotřeboval… ach jo, jak je ten svět zvláštní 🙂

Takže jsem ráda, že to zdraví neberete jen tak na lehkou váhu. Já sice taky ne a je to to první, co teď lidem přeju, když to myslím vážně, ale snažím se udržet si kapku humoru, jinak by to se mnou seklo.

Mám velkou radost, že se doma už máte o hodně lépe a tento týden vyznívá tak pozitivně. Také zdá se, že máte dobrou doktorku, což je hodně důležití, jak jsem zjistila. Pepča jí není lhostejný a myslím, že je lepší, když se klepe nad úbytkem váhy 50 g – i když tě možná zbytečně vystresovala), než kdyby jí to bylo jedno a nad vším mávla rukou.

A uklidním tě, Adámek není mazlivým dítkem…spíš výjmčeně a to jsme spolu byli hned. Některé děti na to nejsou a dost mi ho tvůj popis připomíná – samorost, co měl rád zimu a rozhazování ručiček. Určitě uvidíš, že je vaše pouto blízké velmi brzy a zjistíš, které myšání, jak se u nás mazlení říká, má rád. Adam zbožňuje lehké kousání a šimrání vlasama po těle a škrabání po zádíčkách. Pak se i mazlí chvíli. Je to legrace, jak jsou děti každé jiné. Takže když mu říkám od malička, že maminka kousne kousne, tak hned přiběhne a taky dělá pusinkou, že mě kousne a je zo toho takové moc hezké mazlení. Jsem zvědavá, jaká bude holčička, pokud to bude holčička.

Užívej si, jak to jen jde, zní to jako další klišé, ale děsně to utíká a ty prcci hrozně rychle vyrostou a vypadají velcí… jen v té postýlce spící jsou takový malý uzlíčci.

Držte se a myslím, že Jarka to přesně vystihla,

těším se na nový příspěvek

z. 

Zdravím ženy!  Už nevím co s tím.. Partner trvá v dceřiných pěti měsících na tom jí už dávat snad i na noc jeho matce.  Jeho celá rodina však asi nepochází z tohoto světa…Kvůli tomu,  že jim nechci dceru svěřovat vyhrožuje rozvodem… Jsme spolu krátce,  moc brzo jsme do toho praštili,  navíc je skoro po všech stránkách problém u něj. Rozhazovaní peněz,  nedodržování hygieny,  prý nemá nikdy slovo… Toto je teda na rozvod,  že?!  No jo,  ale co když nedocílím plné  péče…?!  Prosim pomoc… 

Jestli jste těhotná, a berete nějaké vitamíny, tak určitě doporučuji vyrazit k doktorce, a pobavit se o tom s ní, já jsem přišla tehdy k doktore, a když jsem ji řekla co beru, tak z toho nebyla moc nadšená, ale potom mi v klidu poradila, co je teda vhodné v tomto stavu.

Jasně, doporučila mi Ogestan, který je vhodný pro těhotné a kojící matky, podívejte se třeba na lekarna.cz, proávají ho tam za 329 korun.