Klub těhulek

Ahoj Deniso,

to jsem ráda, že jsem tu dnes našla tvůj článek! Úplně jsem se vyděsila, že tu zatím nemůžu najít nic nového od Elišky a najednou ani od tebe… Dělala jsem si starosti, jestli jste v pořádku a jak vám s miminkem je. A tu pohodu, kterou popisuješ, si taky pamatuju. Když jsem čekala Honzíka a chodila ještě do práce, tak jsem najednou taky se přestala stresovat věcmi, které jsem dřív řešila, „nosila“ si je v hlavě domů a zaobírala se tím, ač jsem na tom třeba ani nemohla nic změnit. A pak v těhotenství jsem najednou pochopila, že nemá cenu si kvůli tomu dělat starosti. A těsně před odchodem na mateřskou, když jsme s mou nadřízenou uzavíraly moje hodnocení, tak mi sama řekla, že nečekala, že budu pracovat na 100% až do konce, že se těhotenství na mé výkonnosti nijak negativně nepodepsalo – to mě potěšilo. Očividně vnitřní klid těhotné funguje i navenek a přispívá k dobré pracovní morálce, i když si člověk říká, že najednou to vlastně neřeší. Asi potvrzení toho, že méně je někdy více 🙂

Opatruj se a ať ti poslední dny v práci utíkají rychle a pohodově 😉

Jarka

Eliško, moc gratuluji k narození dcery. Přeju hlavně pevné zdraví a užijte si to – ty první dny, kdy se sžíváte, jsou nejkrásnější. Hodně štěsstí.

Ahojky Deniso, tak hlavně, že je všechno v pořádku a došlo jen k malému zpoždění 😉 Uvidíš, až nastoupíš na mateřskou, tak si trošku odpočineš, přeladíš myšlenky a bude to pohoda 🙂

S tou prohlídkou u dr. mě to docela mrzí, někdy jsou lidé fakt strašně neochotní a nemají pochopení, a v ordinaci tvého gynekologa je asi trochu zmatek, podle toho, co jsi psala. Do určité míry chápu, že nevypisují na mateřskou dlouho dopředu, ani mně to sestřička nemohla vypsat moc dlouho předem, ale já jsem s ohledem na právě skončenou rodičovskou dovolenou s Honzíkem logicky stála o co nejpozdější nástup, abych rodičák nemusela ukončovat dřív, než je nezbytné. Tak mi to ani nevadilo, že jsem papír dostala potvrzený až těch 8 týdnů před termínem, když jsem to pohodlně stihla odezvdat v práci tak, aby to tam měli před oficiálním začátkem mé mateřské.

A z toho, že je miminko o 6 dní mladší, si nic nedělej. Na jednom jiném webu jsou se mnou ve skupine říjnových porodů maminky, které mají miminko odhadem mladší o 2-3 týdny (podle hmotnosti), a také to nepředstavuje vážný problém. A někdy jsou ta měření opravdu jen hodně orientační, stačí, aby lékař nedal úplně přesně změření obvodu hlavy a bříška, a už mu to vypočítává jinou celkovou velikost miminka. NA tom velkém UTZ ti určitě lékař miminko proměří pečlivě a zodpoví tvé otázky ohledně růstu. Snaž se být klidná a nestresovat se tím 🙂

Měj se krásně, J.

Ahoj Eliško, aha, tak to chápu… Ono s těmi jmény to je někdy fakt pech, nějaké si vybereš, líbí se ti a prtner ti řekne „To nejde, měli jsme ve třídě hroznýho sígra a ten se tak jmenoval…“ nebo zae on s něčím přijde a ty máš z toho jména osypky kvůli protivné učitelce ze střední, která se tak jmenovala… A nebo někdo z rodiny vymyslí nějakou strašně vtipnou přezdívku a je taky vymalováno. Tak to jste vymysleli moc dobře, že jste si Agátku schovali a pak ji přestavili jako už hotovou věc. Teď už si nikdo nedovolí vymýšlet blbé přezdívky nebo jméno nějak hanit, protože už je to konkrétní miminko. 🙂

A držím palce s tím kojením, aby to šlo i nadále dobře a všechno bylo v pohodě. A taky ať ty masáže nožiček pomohou, ona ta stimulace u takhle malinkých miminek bývá účinná. Ať jste všichni zdraví a hezky si spolu užíváte nového ridnného života 🙂

Ahoj Jarko, moc mě pobavil tvůj dnení článek, konkrétně popis nákupu u jednoho nejmenovaného řetězce 😀 Přesně se mi vybavil loňský srpen, kdy jsem do stjného řetězce vyrazila na nákupy já. Měla jsem ai 14 dní do porodu a naše prvoozená slečna vstávala celé léto před šestou, takže jsem tam byla pár minut před otevírací dobou v 7. No a to co jsem viděla u vchodu, ten obrovský dlouhý had nákupních košíků vinoucí se přes půl parkoviště, tak to jsem fakt ještě nikdy neviděla! Vzpomněla jsem si na vyprávění mých rodičů, jak stávali frontu na banány 😀 Řekla jsem si, že těch pár minut do otevření vyčkám v autě, přece s tím pupkem nepůjdu stát tu frontu. Chyba! Během těch pár minut se fronta ještě zdvojnásobila a na mne už ani nevyšel košík. No šla jem bez něj, jen pro pár věciček. Probojovat se k regálu s těmi věcmi byl naprosto nadlidský výkon. Na mé, v té době opravdu obrovské břicho (lidi se mě i ptali, jestli to budou dvojčata), nebral absolutně nikdo ohled, tlačenice a skoro rvačka. No hrůza! Nakonec jsem těch pár věcí vybojovala, ale připadala jsem si jak v ringu! 😀 Od té doby tam posílám svého tátu, je už v důchodu a je to kus chlapa, takže mu ta tlačenice nedělá takový problém. Vždycky dostane seznam a jde 🙂 holt ceny jsou fakt pěkné a věcičky dobré, takže to za to stojí a to evidentně ví spousta maminek 😀

Jinak ještě poznámka k tomu hubnutí po druhém porodu. Já po prvním shodila kila ani nevím jak, za tři měsíce jem byla pod svou původní váhou a vypadala jak kostra. Tak jsem si malovala, jak to po druhém těhotentsví bude stejné a ono ejhle. Rok po porodu mám stále 4 kila nahoře a břicho jak ve čtvrtém měsíci (poznám podle kalhot, které jsem nosila právě do 4 měsíce a teď je tak tak dopnu). Je pravda, že s tím nic extra nedělám, je mi fajn, tak co, ale zkrátka, tak samo jako po první porodu to nešlo. A co vím, tak to tak má spousta maminek. Tím tě nechci nijak strašit, jen aby se připravila i na tuto variantu. 😉

Měj se krásně a Honzíkovi všechno nej! Zuzka

Gabi, ano Lidl 🙂 V H&M jsem se teď vyřádila na podzimní nákupy, a to teda jak pro holčičku tak pro kluka 🙂 Jen kdyby jim to chvilku dýl vydrželo 😀 Zu

Ahoj Gabino,

no, H&M má moc krásné věcičky, tam se chodím aspoň kochat, když zrovna nic nepotřebujeme. Ale jak Honzík roste, tak už tolik nedědíme z okolí a kupování nových věcí bude větší nutnost, tak věřím, že se tam taky vyřádím. A sem tam budu muset i Filípkovi pořídit něco nového, až bude starší, aby mu nebylo líto, že má všechno obnošené po bráchovi, ať netrpí klasickým „neduhem“ mladších sourozenců. U botiček tedy jsem striktní, tam trvám na tom, že budou mít kluci každý svoje botičky, nové a nesešlapané, aby se jim nožička vyvíjela podle toho, co je pro ni přirozené, a ne podle toho, jak to už předtím sešlápla cizí nožka. Výjimku jsem ochotná udělat snad jen u holinek, v nich dítě netráví tolik času a vnitřek se tolik nesešlapává, tak třeba zachovalé gumovky po Honzíkovi může mít Filípek „na chalupě“  u našich.

A jinak ano, se Zuzkou jste to trefily bezpečně, šlo o Lidl. Nechtěla jsem jim dělat reklamu přímo v textu, ale tady už si myslím, že to nevadí. Občas mívá hezké dětské věci Tchibo, ale tam se mi zdá o něco vyšší ta cena, takže většinou se snažím počkat si, až to dají do outletového obchodu do Štěrbohol – ovšem to je zase s rizikem, že to už třeba nebude v potřebné velikosti. Minulý rok jsme tam koupili zimní kombinézu, takový ten model bunda + kalhoty, co jdou sepnout k sobě a vytvořit tak vlastně kombinézu. Teď se těším, že to vychytám, až to bude v nabídce, a pořídíme větší velikost. Ta loňská sice ještě Honzíkovi asi bude, ale ať se zásobíme pro další sezónu.

No a jinak jsem tedy v oslavách pokračovala i včera, to jsme měli pro změnu výročí svatby (3 roky; a zároveň 6 let, co jsme s Martinem spolu) – byli jsme s Honzíkem pro botičky. Nějak mu za poslední měsíc skokově vyrostla nožka, takže jsme museli pořídit gumovky, bačkůrky a celoroční kožené uzavřené kotníčkové boty na podzim. Tak s tím snad tak nějak do konce šestinedělí vydržíme a pak budou na řadě zimní botičky. Teď jsem je kupovat nechtěla, bojím se, že by mu v mezičase ještě mohla noha vyrůst. A po tom třetím roce života snad už nebude ten růst tak rychlý, aby nám boty i oblečení vydržely déle.

Tedy, to jsem se nějak rozepsala! Měj se v Belgii krásně a pozdravuj své kluky 😉

Jarka

Milá Jarko,

mám to celkem podobné jako Vy – na sebe si nepořizuji skoro nic, zato na děti často. Nedávno jsem přišla k penězům odhodlána si něco pěkného koupit na focení ve Fotopromě, ale nakoupila jsem vlastně jenom malé. I když – já bych si něco koupila i ráda, jenže se mi na ty poslední dva měsíce nechce ivestovat moc peněz do těhotenského oblečení a to „na pak“ se mi špatně odhaduje-nevím, jak na tom budu s postavou, s prsama… a hlavně, Tomáška přestalo nakupování bavit. Naposledy jsem si kupovala těhotenské džíny na podzim jako poslední investice, poplakával, nelíbilo se mu na mě čekat v kočárku, když jsem byla v kabince. Byla jsem zpocená od stresu, že jsem nemohla na sebe nic natáhnout 😀 a teď zjišťuji, že mi kalhoty pěkně zklouzávají a že je mám zbytečné velké…