ahoj, v tomto věku jsme taky měli jak tomu dnes říkají období vzdoru, naštěstí ne moc dramatické… ale bylo to podobne jak popisujete 🙂 křičení nemá efekt, spíš opačný a taky mě to nebaví… takže se snažíme motivovat všemi způsoby, chválit a chválit za všechno a asi 10% říkat, co se nedělá… a když se hodně vztekala, tak sem si jí nevšímala a většinou to zabralo rychle… neměla diváky… a vyvztekala se o samotě … venku to teda nejde a taky se musí hlídat aby si neublížila… Každý dítě je jiný, tak jen taky poslouchám různé fígle švagrové a tak…a snažím se vymyslet, co bude fungovat u nás…:) Hlavně si říkám, že je zdravá a malé dítě malé starosti, jak říkají lidičky co už mají děti ve škole 🙂 Mě se nechtěla oblíkat a přebalovat a já ještě v háji páteř, tak sem se sotva hýbala…tak sem jí nemohla ani popadnout a odnest, jen taktizovat a vymýšlet, když sem nechtěla jen křičet,aby šla ke mě 🙂 nic moc, ale už poslouchá líp, odvádíme pozornost hračkama od oblíkání a hrajem s ručkami na schovku do rukávku a tak 🙂