Kdy a jak přestat kojit

já syna kojila dva roky a pak jsem postupně omezovala počet kojení vždy 1 týden o jedno méně až jsme skončili jen na večerním. Mléko se tak pomalu samo ztrácelo.

V prvním půl roce je pro miminko tou nejlepší výživou samozřejmě MM. To je naprosto jasné!!! Po půl roce musíme začít s příkrmy,protože MM již nestačí nárokům rostoucího miminka. Já zastávám názor, že není nic špatného na tom, pokud maminka začne po půl roce pomalinku svoje dítko odstavovat. Připadá mi, že v dnešní době se z kojení stal fenomén a kdo nekojí jakoby nebyl. Připadá mi skutečně nespravedlivý „Hon na čarodějnice“ – na ty maminky, které nehodlají kojit do nekonečna! A upřímně se nestydím za názor, že je mi protivné, pokud dítko již běhá a potom zatahá mámu za sukni a „sápe“ se k prsu. Argument, že kojením se vytváří vazba mezi maminkou a miminkem není pro mě dostačující. Copak maminky, které nekojí (třeba nemohou)jsou horší maminky? Domnívám se, že nádherný vztah se dá vytvořit různými způsoby a nemusí to být zrovna kojení. Nicméně pro první půlrok je kojení skutečně žádoucí. To je můj názor :o))

Já nechápu, co váš tak popudilo? Psal někdo před vámi, že někoho odsuzuje??? Vůbec jsem si nevšimla. Pouze ženské psaly, jak dlouho kojily ony, svoje zkušenosti. Ano, máte samozřejmě právo na svůj názor, ale vyzněl úplně rozčíleně. Vždyť o to tady nejde, ne?:o))))

Já si myslím, že MM je bez pochyb to nejlepší co můžeme našim mimčům dát (samozřejmě nemá-li maminka z nějakého důvodu mlíčko nebo o něj z nějakého důvodu přijde, není o nic horší maminka, ani náhodou, pomineme-li to nejdůležitější a to výživovou hodnotu, tak rituál sbližování maminka může přeci nahradit spoustou jiných činností, masáží, mazlením, hlazením, atd.). A co se týká délky, nejlepší je asi když si mimi samo určí, jak dlouho chce od maminy pít, jak dlouho mu mlíčko chutná…ale asi zase nemůžeme kojit děti ještě v první třídě. Já si dávám mety postupné, jsem šťastná, že jsem mohla plně kojit první půlrok, teď budu ráda, když budu moci kojíkovat do roka…ale to se všechno ještě uvidí…bude to na přírodě a na mojí holčiččce…jinak hezký článek o odstavování mimi jsem četla v Betynce, maminka svojí holčičce říkala, že ma bebí a prsa si obvázala,…po pár dnech ho sundala, namalovala puntíky a že ještě bebí a za pár dní už holčička ani nevěděla, že by měla z prsou bumbat, ale foukala mamince bebí, píšu to zkráceně, ale snad to tak stačí. Já bych tu délku nechala na možnostech maminky, chuti dítěte a kojme jak nám to jde a vyhovuje!

Já kojila svou holčičku 6 měsíců plně a rozhodně budeme pokračovat minimálně do dvoulet,protože jak se říká-nejlepší imunita je kojící mamina.Já neodsuzuji maminy,že nekojí jako já,jen mi někdy přijde líto,když čtu názory(teď nemyslím tenhle web),že je jednodušší dát dítěti lahev s UM,a přitom pak si stěžuji na to,že je jejich miminko nemocné nebo má alergii na kravské mléko.Jsou případy,kdy maminka kojit nenůže,lae když se jí jen nechce vstávat apod.,tak si říkám,proč vlastně chtěla mít miminko,když jí to teď obtěžuje.

U první dcerky jsem měla stejné pocity,kojila jsem do 18měsícu a pak ta blízkost chybí. Teď je malé skoro 5 měsíců a stále kojíme doufám ,že to vydrží.

Zdravím všechny kojící i nekojící maminky! Já začala kojit 15 minut po porodu a musím přiznat, že to bylo skutečně ohromující, jak se to maličké řvoucí plazítko silně a okamžitě přisálo a uklidnilo. Moje dcera se zklidnila prakticky ihned, když mi ji porodní asistentka přiložila na tělo a když se přisála, vypadala jako nejšťastnější novorozeně pod sluncem. Ze začátku byli trochu problémy neproblémy. Taková klasika.. měla jsem neuvěřitelně přecitlivělá prsa, na začátku každého kojení jsem plakala bolestí, ale kojit jsem chtěla tak, že ta touha byla snad hmatatelná a to především proto, protože vím, co všechno obsahuje MM a protože malé se u prsu tak strašně líbilo… Za osm dní bude mít moje dcera rok a kojím ji stále. Už sama chodí a kojení je pro ni prioritní způsob stravování. Nedělá jí problém sníst téměř cokoli, co jí dám na talířek, ale po každém jídle se ke mně stejně přitulí a chce si alespoň cucnout. Nosím doma takové trička s velikým výstřihem a když malá chce, tak se mi vyšplhá na klín, jednou rukou tričko odhrne a druhou si „podá“ prs. Chtěla jsem už kolem toho roku odstavovat, ale zkoušela jsem ji nedat celý den prs a malá byla k večeru vyloženě viditělně smutná a nesvá. Po přiložení se celá uvolnila, usmála, přitulila se, objala mě a spodní rukou začala hladit po zádech. Nám dvou asi nezbývá než kojit a kojit, dokud bude malá chtít. Snad jí to nebude držet až do puberty. 😀
A můj názor na nekojící maminky.. myslela jsem v porodnici, že dám jedné mamince přes „ústa“. Měla nádherné maličkatého syna (měl 2,65kg, pamatuju si to přesně, měl přesně o kilo míň, jako moje dcerka) a maminka ho nechtěla přiložit ani na sále. Prý si kvůli nějakému pitomému mléku, které může koupit v obchodě, nebude ničit prsa. Toho malého mi bylo k slzám líto. Pořád mi ten jeho pláč připadal strašně něšťastný. Až jsem měla sto chutí ho nakojit sama. Když někdo nemůže kojit, tak je to samozřejmě pochopitelné. Nemusí se to nijak omlouvat. Je spousta důvodů, proč to prostě nejde nebo nemůže jít, ale když slyším o podobných případech, jako byla ta paní od nás z porodnice, tak se mi protáčí panenky. Nuže, maminy, přeju hodně sil a pevných nervů, abysme byly silné, pro ty naše ať kojené či nekojené sluníčka. 🙂