jack Rusle terie- kdo má a napíše zkušenosti

Dobrý den, máme 10 měsíční fenečku JRT. Je hrozně hodná a hlavně ze všeho nejvíc miluje děti a jejich písklavé hlásky. Zrovna očekáváme narození miminka, takže se těšíme jak ho bude opečovávat. Mé sestře se totiž v lednu narodila holčička a naše Maya ji bere jako svoje..Je to legrační:) ji sledovat, jak se ji snaží omývat, nosí ji hračky a nepohne se od ni, když leží na zemi.
Teď ty rady, každopádně potřebuje hodně pohybu, my jsme ze začátku chodili na cvičák a ještě k tomu jsem ji cvičila intenzivně doma. Teď, když dojdeme z práce, bereme ji na procházky, na kterých se stalo už povinností házet do kolečka asi 15 minut klacíky, nebo tenisáky. To je pak šťastná a hlavně se alespoň trochu vybije tu její šílenou energii.Tato rasa, jak mi řekla paní na cvičáku, nepatří do velmi poslušných psů jako např. Labrador. Je to lovecký pes, takže když Maya zbystří ptáka, nevidí ani neslyší a běží. Prostě se dostane do tranzu a je jí jedno, že zrovna projíždí auto. Ale musím říct, že po prvním hárání je už docela v pohodě. Je z ní taková slečna, takže věříme, že z ní vyroste rozumná žena:D
Je opravdu super společník, měla jsem jako dítě různé rasy psů, ale JRT je z nich nejlepší. Dokáže zvednout náladu, když vidí, že mi není dobře, lehne si u mě a spí se mnou. Prostě kamarád k nezaplacení. Vřele doporučuji. Jen pokud máte děti, je u nich hodně důležité, abyste byli opravdu nekompromisní a jednotní vůči rozkazům a děti musí taky. Jinak dopadnete jako naši známí, kteří mají psa JRT a děti ve věku 4-6 let a musím s politováním říct, že ten pes je vyloženě hajzlík. Dělá si co chce, ale to jen proto že nemá tu autoritu, o kterou se může opřít. Takže pokud JRT, tak jedině tvrdá výchova hned ze začátku. Zní to blbě, ale ono se to fakt vyplatí!!!!
Věřte mi… Tak přejeme hezké dny s novým miláčkem a hlavně tvrdé nervy..

sama jsem teprve těhotná, ale kromě toho, že mám sama dva psy (velké a malé plemeno), tak se také věnuji výcviku a tak snad budu schopná trochu poradit…
to nejdůležítější je VĚNUJTE SE PSOVI POKUD MOŽNO STEJNĚ JAKO V DOBĚ PŘED DÍTĚTEM nebo alespoň co nejvíc dle vašich momentálních možností. Pes nechápe, proč je ten malý vetřelec najednou důležitější než on a podle toho reaguje.
1 – podle vaší situace bych psovi a pokud možno i dítěti (vím, že se něco ročnímu prckovi těžko vysvětluje, ale můj 9ti měsíční bratránek už tyhle věci chápe) stanovila pravidla – viz – dítě nesmí psovi do misek a za psem do pelíšku.
2- PES MUSÍ MÍT SVŮJ PELÍŠEK, kam za ním kromě pána nikdo nesmí. Stačí jen deka v rohu, na kterou dítě nepoleze a kam bude pes moci zalézt a nerušeně odpočívat…
3 – pes musí mít s dítětem pouze pozitivní zkušenosti – tzn. půjdete psa krmit a dítě budete mít na ruce – pes zjistí, že pokud je poblíž dítě, znamená to něco fajn. Nebo pokud je pes dostatečně opatrný, může mu dítě samo dát větší kus pamlsku, např celý párek – další pozitivní zkušenost.
4 – dítě ke psovi nepouštějte, pokud je pes unavený, nebo nemocný.
5 – nechte dítě, aby psovi házelo třeba míček, pokud to dokáže a pokud jej pes umí přinést zpět.
6 – tohle jsou jen doporučení, která by vám měla usnadnit situaci – jakmile pes zjistí, že nemá zapotřebí žárlit, stav se srovná a pes se smíří s nižším postavením v rodině.
7 – ještě je zde možnost psa vykastrovat, ale to pomůže jen u některých psů…

Pes který vyjíždí po dětech – je problém. Záleží na tom, zda je pes již dospělý a v době socializace neměll možnost se s dětmi setkat, nebo se jedná o mladé rozjívené štěně, které ještě nemá přesně rozlišené hranice. Ideální je, aby každý mladý pes měl možnost se s dětmi (pod dozorem) setkat, a zjistit, že jejich vysoké hlásky, hry při kterých se všechno míhá a házení vším možným není riziko a není potřeba se bránit. Spousta psů, kteří nebyli správně socializování se cítí dítětem ohroženi (právě pro výše zmíněné). Buď se jedná o agresi ze strachu (která se ale poctivým tréninkem dá zmírnit – bohužel málokdy odstranit), nebo o agresi vzniklou přílišnou volností psa (liberální výchova, pocit psa, že je na úrovni člověka). Každopádně pravidlem číslo jedna musí být nenechávat dítě se psem bez dozoru. Na dálku se velice těžce radí, člověk by musel vidět konkrétního psa v konkrétní situaci, je ideální najít si výcvikáře přímo v místě bydliště a s ním postupovat. My máme smečku celkem tří fen (dvě feny stafordšírského bulteriéra a fenku výmarského ohaře), 8mi leté dítko a nyní čekáme miminko. Nemůžu si vynachválit povahu stafíka, ideálnější plemeno k dětem snad ani neexistuje (v anglii se jim říká „nanny dog“ – dětská chůva). Výmarka je trošku plašoň, je divoká a bláznivá (ještě nemá 2 roky, takže je to puberťačka), u ní čekám na chování u miminka, jestli se dokáže sklidnit natolik, abych se nemusela bát, že převrátí kočár :). Ještě před otěhotněním jsem dělala výcvikářku na cvičáku, takže vím, že je spousta psů, podle majitelů neposlušných, ale chyba je většinou (až bych řekla téměř vždy) v majitelích. Jde o to se naučit jak se psem komunikovat, a potom je společné soužití báječné. Hodně štěstí

Ahoj,
neznate nejakou veterinární pohotovost v Brne? Krome havni veteriny, tam me prijdou drazi.

JRT se mi líbí, ale asi bych ho nechtěla.

This is extremely helpful info!! Very good work. Everything is very interesting to learn and easy to understood. Thank you for giving information.
Sushi Cat 2