Ahoj, jsem podruhé těhotná, rodit bych měla za 2 měsíce, děti budou od sebe 23 měsíců, takže jsem otěhotněla, když bylo dceři 14 měsíců.
Bylo mi špatně už poprvé, tak jsem to čekala stejné, i když mi kamarádky říkaly, že jim bylo líp. Mně tedy bylo na začátku o poznání hůř, ty první tři měsíce jsem vůbec nezvládala péči o malou, nakrmit, přebalit, obléknout, to jo, ale jít ven, chodit na dětské cvičení, nebo si s ní hodinku hrát, to nešlo, pořád jsem jen zvracela, měla jsem si jít lehnout do nemocnice, ale to jsem zase nechtěla, nedokázala jsem si představit, že bych s dcerkou týden nebyla.
Ve druhém trimestru jsem byla strašně unavená, už jsme se vrátily ke každodenním aktivitám, takže jsme zase chodily na hřiště, na cvičení, hrály si, ale v pět večer jsem byla úplně mrtvá. Manžel mi moc nepomáhá, malá přes den téměř nespí, takže jsem si neodpočinula.
Teď ve třetím trimestru je to s únavou o něco lepší (ale drží mě pohromadě léky na štítnou žlázu, která se mi ve druhém těhu rozhodila, taky mám znovu těhotenskou cukrovku).
Myslím si, že mít děti 2 roky od sebe je super, ale to těhotenství může být fakt náročnější, i když všechny moje kamarádky tvrdí, že to podruhé bylo víc v pohodě. Chtěla bych časem ještě jedno dítě,ale už rozhodně ne po dvou letech, myslím, že z hlediska těhotenství jsou ty tři roky optimální. Fakt se malé nemůžu věnovat tak, jak bych chtěla a mám pocit, že jsem ji minimálně v tom prvním trimestru zanedbávala 🙁 Taky jak jsem víc unavená, nemám tolik trpělivosti, takže často na malou zvýším hlas, a pak mě to mrzí, dřív bych se ovládala daleko déle. Zrovna kolem dvou let děti potřebují spoustu pozornosti a času ( i z hlediska různých úrazů, malá pořád někde padá) a já nemůžu fungovat na 100 %.
Ale jestli opravdu chcete, do druhého dítěte určitě běžte, každé těhotenství je jiné a každá žena ho snáší jinak 😀
