No tak mě osobně se to nikdy moc nelíbilo, jelikož mi to přišlo jako nedostatek fantazie 🙂 ale jaksi stejně smůla 😀 i když jsem odolávala půl roku, tak nakonec se náš první syn stejně jmenuje po manželovi (Jiří), takže máme v jednom baráku 3 chlapi naprosto stejnýho jména (+děda) .s t im, že původně, když sme nebyli vzatý to byl tak trochu kompromis .jméno po tehdy příteli a příjmení po mě, no jenže za cca 5 let na to sme se stejně vzali, takže má malej ted´i příjmení stejný ….
nedávno se nám narodil druhý syn a půlka rodiny do mě celý těhotenství hučela at´ se jmenuje po mně Jan, když já sem Jana a já rezolutně řekla, že ani omylem né proto že by se mi to jméno nelíbilo, ale proto že se tak jmenuje švagr (tj.manželovo brácha) ………..no byl to se jmény boj, ale nakonec sem si prosadila Tobiáška ….takže mám ted´doma tři kluky (dva Jirky s tim, že malýmu nikdo neřekne jinak než Jiříku a 3-týdenního Tobíka)