Když jsme se tehdy s manželem(v tu dobu ještě s mým přítelem)dozvěděli, že budeme rodiči, na přemýšlení o jméně nybyl zatím čas a hlavně bylo ještě moc brzy.Probíhala svatba , přestavba bytu atd.
Ve 20 tt. jsme si nechali říci pohlaví děťátka.“Maminko,tatínku budete mít holčičku“ povídal pan doktor při ultrazvukovém vyšetření.Na mužovi bylo znát drobné zklamání, protože jako každý chlap chce potomka mužského pohlaví.Mě to bylo celkem jedno, čekali jsme naše první miminko.
Cestou domů jsme začali trochu bádat jaké jméno vybereme.Já chtěla moderní jméno,manžel zase ne.Žijeme prý v česku tak proč dávat nějaká cizí jména.Trochu jsme se u toho i hádali, ale nakonec jsem se nechala přesvědčit.
Asi o týden později přivezla švagrová knihu jmen.Jen tak jsem si vní listovala a zalíbila se mi jména:Adélka, Anička, Markétka.Manžel skoro na všechny jména odpovídal ne!Už jsem byla z toho trochu vyčerpaná, protože jsme se nemohli vůbec domluvit, každý z nás chtěl něco jiného.Pak jsem z ničeho nic, vzala do ruky tu knihu, poslepu v ní zalistovala a prstem ukázala na jméno „TEREZA“.Chvíli bylo ticho a pak se manžel ozval“To je ono,to je krásné jméno“.Mě se taky moc líbilo a v klidu jsem si oddychla.Měli jsem tak po dlouhé přenici KONEČNĚ vybrané jméno.
Hodně lidí nám do toho mluvilo, že se jim jméno nelíbí a Terezku prý dává hodně lidí.Nenechali jsme se zmást a narodila se nám Terezka.Je pravda, že takových holčiček, které nosí toto jméno je hodně, ale pro nás je na světě Terezka jen jedna, je jedinečná a hlavně NAŠE!
